Soutěžit se začalo po 15 hodině a začalo se zhurta. Úvod patřil ostravskému Šajtaru, kdysi původně folk-folklórnímu seskupení. Dnes kapela zní téměř rockově a cimbál, který v kapele stále účinkuje, zanikal ve hřmotu bicí soupravy. Hezky zněl kontrast mezi pianem a fortem, také části, ve kterých hrál klarinet s cimbálem. Jednou jsem slyšel hrát tuto kapelu s cajonem místo bicích. Nevím, jestli to bylo dobrovolně, nebo z donucení, ale myslím si, že kdyby u toho zůstali, slušelo by jim to lépe. Nicméně kapela zkušená, spousta muziky k poslouchání, postoupila zaslouženě do finále.

Careta z Křenovic se dvěma kytaristkami, mandolínistou, baskytaristou a bongistou hrála jako druhá, představila tramp-folkový repertoár z vlastní dílny, a vyzkoušela si nevděčné účinkování po hodně hlasité kapele. Následující ostravské mužské trio Dominika, hrající ve složení elektrická kytara, baskytara, akustická kytara, působilo zpočátku poněkud nejistě, ale písničky měly zajímavé texty a ke konci už hráli téměř v pohodě. Hudba na pomezí žánrů, laděná spíše do country, výborný hlas sólového zpěváka, kráčející bas a pěkně laděný vokál. Kapela mě bavila, zvláště písnička s Voršilkou, co věšela košilky.

Kapela s názvem Galerie z Kunčic pod Ondřejníkem, hrající ve složení dvě zpěvačky, kontrabas, akustická kytara, mě překvapila hned dvakrát. Poprvé zpěvačka Monika Michnová, která je zároveň autorkou textů a hudby, disponovala tak skvělým hlasem, že jsem z toho zůstal chvíli zcela konsternován. Podruhé pak písní Pouťová, což je píseň o tom, kterak se opít na Radhošti slivovicí, a která byla jako z jiného světa, hudebně i textově nápaditá a dobře provedená. Škoda jen, že zvuk kapely kazil podivně znějící efekt na akustické kytaře a nervozita u mužské části kapely.

Břeclavský Yantar je kapela už protřelá a usazená, na Vrabci hrála již podruhé. Hrají ve složení 2x sólová kytara, akustická kytara, baskytara, bicí a zpěvačka. Příjemný folkrock, vystoupení povedené, určitě je se na co dívat a co poslouchat, bohužel i letos bez odezvy u odborné poroty.

Akustik Rauš je folkrockové mužské trio z Valašského Meziříčí, které hraje ve složení efektovaná akustická kytara, akordeon a bicí. V loňském roce se kvalifikovali na Zahradu a byli účastni soutěže o Krtka. Jejich zvláštní sound kapely, která hraje bez baskytary, dole jen s údery velkého bubnu Tomáše Borovičky, avšak s promyšleným doprovodem akordeonu Romana Vavříka, jsem dneska vnímal jako vyrovnaný a pročištěný. Určitě také díky autorskému repertoáru kytaristy a zpěváka Radka Koutného vysoko převyšovala všechny zúčastněné kapely tohoto ročníku. Hodně muziky za úsporných podmínek, v provedení, které si hledá vlastní cestu k originalitě. Trošku jsem trnul, jestli tyto okolnosti odborná porota rozpozná, ale nakonec jsem se uklidnil, protože postoupili do finále jako druzí.

Poslední dvě vystoupení patřila personálně spřízněným kapelám ze Slovenska. Arccus z Bratislavy předvedl folkrockové úpravy slovenského folklóru. Kapela se rozhodla, podobně jako mnohé jiné, spojovat staré s novým, starou lidovou hudebnost s novým zvukem. Muzikanti bezesporu dobří, ale mě tento způsob interpretace nebavil a měl jsem pocit, že energie kapely zůstávala na pódiu.  Po zkušenostech s verdikty porot jsem proto očekával, že tato kapela postoupí do finále. Postoupila. Poté zůstali na podiu baskytarista a perkusista z kapely Arccus, přišel zpívající akustický kytarista a klavíristka s klavírem, čímž došlo k proměně ve skupinu Orbus zo Svätého Jána. Musím přiznat, že to bylo docela dobré zakončení hudebního dne.  Střídání klavíru s příčnou flétnou, rytmické změny během písně činily kapelu zajímavou, a ani technické problémy se zvukem, které nebyly na straně kapely, neznamenaly neúspěch. Postoupila do finále také.

Tím skončila hudební část třináctého předkola Moravského Vrabce ve Frenštátě pod Radhoštěm. Ceny byly rozdány záhy po hudební tečce, a zdá se, což je chvályhodné, že porota měla jasno již během produkce kapel. Kromě vítězů, kteří si odvezli keramické sošky, bylo dekorováno také pět členů poroty, jejichž nevděčnou roli jim jistě nikdo nezávidí, zvukař, kterého by také nikdo dobrovolně nevystřídal, a další zasloužilí členové pořadatelského týmu. Zvláštní poděkování za pořádání této akce však patří zejména Domu kultury ve Frenštátě pod Radhoštěm, pro mě personifikovaným Lenkou Krestovou. Nakonec je jen potřeba zdůraznit, že finálové kolo, kde se všichni postupující opět potkají, se koná v DK v Karviné 16. dubna 2008. Takže ještě jednou díky a za rok opět na shledanou!