FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Je to něco málo přes dva roky, co jsem naposledy byla na Benefičním koncertu pro Dětský domov ve Valašském Meziříčí. V průběhu předchozích ročníků zmíněné benefiční akce vystoupilo plno známých i méně známých kapel z celé republiky. Takže, když mi ve středu zavolal frontmen frýdeckomístecké kapely Čadi Martin Czerný, řečený Bubuš, že ve čtvrtek 21. února mám přijet, nebylo o čem diskutovat. Navíc v průběhu čtvrtečního večera měla vystoupit ve valašskomeziříčském M klubu ještě další kapela z Frýdku-Místku, a to Kajkery. Poslední kapkou byl zvací mejlík vsetínských Žambochů (Stáňa Brahová a Jan Žamboch) ve společnosti Jury Nedavašky z Valašských Klobouk, kteří zde za Valašsko byli "čestnou stráží" domácích.

Kdo je kdo

První, coby nováčci, vystoupili "hoši" z kapely Čadi, které hudebně zařadit je velký problém i pro zkušené hudební znalce. Já se snažím už několik let rozlousknout oříšek hudebního zaškatulkování, ale marně. Tipuji to na blues, jazz, funky, latinu, a hlavně jak kdy styl. To hlavně podle nálady účinkujících, či hostujících hudebníků. Autorem většiny textů a hudby je Bubuš (Martin Czerný), ale přiznám se, že první, co diváka zaujme, je hudba. Text?až na podruhé, potřetí, počtvrté, ale to se určitě časem zlepší a vytříbí.

Po kratičké přestávce tu byli Žamboši. Tam žánr a styl hudby není třeba komentovat. Však je dobře znáte! Příjemný písničkářský folk, sklouzávající k jazzu s prvky slovních hrátek, které doplňují skvělé perkuse Jury Nedavašky, by snad nebyly takovým překvapením, kdyby! Hned na začátku vystoupení si Stáňa přinesla na pódium nástroj, který byl pomalu větší a těžší, než je ona sama. Akordeon! No, už jsem si zvykla u Stáni na ledacos, klávesy, djambrah (či jak se ten prazvláštní nástroj jmenuje), ale akordeon? No, to jsem viděla a hlavně slyšela prvně.

Závěr trojlístku vystupujících hudebních "těles" patřil kapele Kajkery. Folkrocková kapela s prvky snad všeho, co se do folkového žánru dá zamontovat, to je prosím kapela Kajkery. Zhruba od roku 1997 se vyskytuje na festivalech po celé naší republice a můžu vám s klidným svědomím říct, že pokud je potkáte, tak na ně určitě nezapomenete. Celkem je jedno, zda je to dojmem z hudby, nebo z klábosení u skleničky nějakého alkoholového moku. Prostě hudba, která má chytlavé tóny, meziřádkové texty, hudební aranže a správně optimistický přístup k životu je to, na co se nezapomíná.

Na závěr si neodpustím

No, prostě by si člověk řekl, "ta akce ve Valmezu musela ale být supr. To jsem zase někde chyběl".

Mohla, jenže to by pořadatelé museli něco udělat pro reklamu! Kromě rádia Apolla jsem neslyšela jedinou pozvánku, neviděla jediný leták, či upoutávku. Takže akce, která před lety vykazovala slušnou návštěvnost, byla spíš takovou "zvukovou zkouškou" pro kapely a přátele. Odhadem tak do třiceti lidí. Což je na valašskomeziříčský M klub a benefiční akci žalostně málo. Benefice pro Dětský domov by si, akce jako taková, zasloužila určitě větší pozornost nejen pořadatelů, ale i médií. Jenže to by těm médiím musel někdo dát vědět. Myšlenka je krásná věc, ale musí se dotáhnout dokonce.