Hudební a gurmánské lahudky v Treboni

Reportáže

Jsou festivaly, které jsou stranou od civilizací, v letních amfiteátrech a plovárnách, či koupalištích, a jsou festivaly, které jsou naopak uprostřed civilizace na hradech, zámcích nebo náměstích. Ono jich je ve skutečnosti daleko víc, ale to není důležité. Výsostné postavení mezi těmi druhými mají dvě historická města, Telč a Třeboň. Právě v Třeboni se 20. - 21.8. konal festival Zpátky do Třeboně. Při pohledu na hudební menu se hudební sliny jen sbíhaly. Co bylo v páteční nabídce? Vladimír Mišík a ETC, Karel Plíhal a Bratři Ebenovi. V sobotním menu potom anglický písničkář Jamie Marshall, moravský písničkář Slávek Janoušek, Vlasta Redl s kapelou, která se jmenuje Každý den jinak a Petra Šany Šanclová jako host.

Výše zmíněné srovnání s Telčí jsem si dovolil kvůli duchu a náladě města. Z vlaku vystoupíte

Bratři Ebenové

foto: Vítek Školník Urban ©

na pěkném zrekonstruovaném nádražíčku, za chvilku projdete Hradeckou bránou a jste na třeboňském Masarykově náměstí, jemuž jako v Telči vévodí morový sloup. Sice i zde jezdí auta, ale navzdory tomu, jako byste se ocitli v jiném světě. Uklizené ulice, nezamčená kola a přívětiví a usměvaví lidé. Tuto idylku narušuje pouze kroutící se fronta lidí před zámeckou bránou nad níž se skví plakát zvoucí na festival. Díky Bárnymu (šéf festivalu) a akreditaci se do areálu dostávám dřív a sleduji zvukovou zkoušku. Pro jistotu se ujišťuji ohledně focení během večerního koncertu. Potvrzuje se mé očekávání, že Karel Plíhal si během koncertu focení nepřeje. Pro jistotu si ho párkrát vyfotím a alespoň si v klidu vychutnám koncert. Dávno na zámecké věži odtlouklo 19 hodin a dav za branou stále narůstá, zvučení se protahuje. Nakonec se brány otevřely a přílivová vlna diváků zaplnila nádvoří.

Krátce po osmé hodině večerní vstoupil na pódium a všechny přítomné přivítal moderátor pražského Countryradia, člen skupiny Folklok a průvodce dvěma festivalovými koncerty, Petr Bohuslav. Ten také upozornil návštěvníky na anketu s možností různých výher (trička, proplacení vstupenky či vstupenka na příští ročník).

Jako první chod byl naservírován Vladimír Mišík a ETC. Co říci k této legendě českého bigbeatu? Snad jen to že i po tolika letech jim to neskutečně šlape a například při skladbě Sluneční hrob aplaudovalo celé nádvoří.

Druhým chodem byl Karel Plíhal. Ten sice ladil své nástroje trochu déle než se některým návštěvníkům líbilo, ale o to více to potom stálo za to. Karel zahrál skladby jak ze svého staršího období (Nosorožec), tak i z právě dotočeného kainarovského CD Nebe počká. Jak je dobrým zvykem, písně prokládal svými krátkými básničkami, při nichž většina publika řvala smíchy. Jedinou nepříjemností páně Plíhalova vystoupení bylo opakované vykazování fotografů z pod pódia. Je až neuvěřitelné, že některým lidem nestačí jedno slušné upozornění a přijdou znovu.

Hlavním chodem a zároveň třešničkou na dortu bylo vystoupení Bratrů Ebenových. Koncert byl skvělý nicméně málem se

Grimasy Slávka Janouška stojí za to

foto: Vítek Školník Urban ©

nekonal. Jak sdělil Marek Eben v průběhu koncertu, při návštěvě místní vyhlášené rybí restaurace Šupina mu zaskočila kost "ale prorazil jsem to" a Bratři Ebenovi mohli rozdávat radost a pohodu plnými hrstmi. Na pódium si s sebou přivedli doprovodnou kapelu, se kterou nahráli poslední CD Já na tom dělám. Instrumentální výkony všech zúčastněných pánů není třeba nějak zvlášť hodnotit, protože byly prostě skvělé a nevybočovaly do nějakých extrémů (oproti sobotnímu koncertu Vlasty Redla a KDJ, ale o tom později). Z širokého repertoáru tří CD zazněl průřez od nejstarších, dvacet let starých Malých písní do tmy po nové Já na tom dělám. Ze skladeb samozřejmě nemohla nezaznět Trampská, Já na tom dělám, včetně hry na pumpičku a kus železa (šestnáctka účko). K tomuto nástroji Marek přidal "veselou historku z koncertování", kdy v jakémsi městě při koncertě to Marek představil jako íčko a pán z první zahlásil "to je šestnáctka účko". Jako poslední skladbu Jak to dělaj kosmonauti uvedla znělka z Markova pořadu Na plovárně. Před spaním se prý nemá přejídat, ale takovýchto chuťovek bych zvládl až k prasknutí. A usíná se potom ještě lépe.

Sobotní večer otevřel anglický písničkář Jamie Marshall. Ten zahájil slovy ahoj, jedno pivo, cesnecka s chlebem a hlavi nadrazi a publikum se bavilo. Ten hrál většinou své bluesové skladby ale zazněla i nějaká ta klasika.

Druhým byl také písničkář, tentokrát však z jihu Moravy, bývalý učitel, Slávek Janoušek. Ten si kromě kytary přinesl i sitár na který zahrál jednu skladbu do které zapojil i diváky. Po této skladbě si vzal zpátky zase kytaru, na které se mu podařilo přetrhnout nejsilnější strunu E. Co zaznělo během Slávova bloku? Hity jako Imaginární hospoda či Halleyova kometa.

Posledním účinkujícím a pro většinu návštěvníků asi i největším tahákem soboty byl Vlasta Redl a kapela která se jmenuje Každý den jinak. Tentokrát pojmenovaná Tajemný smrad v Karpatech. Je mi jasné, že v hodnocení se asi s některými čtenáři neshodnu, ale reportáž je (navzdory tomu, že se budu snažit být objektivní) hodnocení víceméně subjektivní. Krom několika starších písní, kterým Vlasta nechal starý háv a které splnily mé očekávání, ale zbytek skladeb s několikaminutovými sóly mně ani trochu nezaujal. Naopak. Vůbec se mi nelíbil. Hlasitost málem až na maximum a chvílemi skoro bigbítový nářez, který by ten víkend patřil spíš pod Okoř nebo do Trutnova. Průvodní slovo mi také nepřišlo nějak extra. Jedním z mála pozitiv, kromě těch několika málo starších písní byla Petra Šany Šanclová. Ta přišla na pódium přestrojena za Petara Šancloviče. Po několika skladbách byla pány Vašíčkem a Macálkou vysvlečena do šatů, obdržela korunku a pódium bylo jen její. Pak se pánové na pódium ještě vrátili. Tímto skončil koncert na zámku. Pro vytrvalé, bylo v pivovaru Regent za účasti Vlasty Redla, Jamieho Marshalla a dalších připraven jamsession. Jak ten dopadl to vám bohužel sdělit nemohu, neb jsem se nezúčastnil.

Spokojený otec festivalu

foto: Vítek Školník Urban ©

Před pár lety, když měl Vlasta Redl koncertní pauzu, jsem se těšil na každý koncert. Pohled na prázdná místa, tak ostře kontrastující s pátečním přeplněným nádvořím, mě lehce utvrdil v tom, že za to nemohl jenom ten odpolední déšť.

V průběhu večera byli zástupci pořadatelů vylosováni návštěvníci, kteří nebyli líní a odpověděli na anketní otázky. Ceny byly opravdu skvělé. Festivalová trička, dárek sponzora časopisu Mladý svět (bohužel, co v té tašce bylo nevím). Velmi zajímavou výhrou bylo proplacení platné vstupenky a vstupenka na libovolný koncert příštího ročníku.

Abych nekončil zas tak pesimisticky. Třeboň je nádherné město se spoustou možností jak vyplnit volný čas mezi večerními koncerty. Já osobně bych vám doporučil samozřejmě restauraci Šupina. Rybí polévka, kapří hranolky a to vše zalito výbornou třeboňskou dvanáctkou, protože slovy filmového klasika: "ryba musí plavat". Úžasná kuchyně má však jednu velkou nevýhodu, musíte mít štěstí nebo trpělivost, protože moc volných míst tu nebývá. Druhá věc kterou byste neměli vynechat, je stálá expozice Třeboňsko a lidé v třeboňském zámku. Skvělá kombinace moderní projekce a různých exponátů zahrnující snad všechny okruhy lidské činnosti v regionu které by vás mohli zajímat. A to je jen pár důvodů, pro které stojí za to se do Třeboně stále vracet.

Sdílet na...

| Více...