Sobotní program, který uváděli Tomáš Morávek a Zdeněk Schwager, byl věnován pestré folk-country-rock-popové směsce. Diváci ale žánrovou čistotu evidentně neřešili a přivítali stejně srdečně jak mediální muzikálové hvězdy, tak typické country kapely. Zástupcem této skupiny byly především Schovanky. Ty předvedly osvědčené hity americké country music, přeložené do češtiny. Měly ale možná více spolupracovat s dramaturgií festivalu a zjistit, které písně budou na programu večer. Pak by se nemohlo stát, že během soboty zazněla např. píseň Diggy liggy celkem třikrát, což už hraničilo s únosností. Jejich vystoupení bylo díky známým písním divácky poměrně atraktivní, ale kvůli přibližné intonaci bohužel spíš jako kulisa k opékané klobáse. To se ovšem nedá říct o následujícím Fleretu s Jarmilou Šulákovou, která sice možná nebyla idolem převážné části publika, ale při jejím zpěvu smutné písně o zaběhnutých ovečkách zvedli obdivně hlavu i drsní borci v pivním stanu. Následující kapelu Děda Mládek Illegal Band už publikum jednoznačně přijalo za svou a nastalo masové křepčení za zpěvu hitovek o lízátkách, křečcích a rychlíku z Opavy z dílny Ivana Mládka. Kapela překvapivě zařadila i vlastní velmi zdařilou píseň Rybář v mládkovském stylu. Následoval Petr Spálený se skupinou Apolloband, který mě precizním provedením osvědčených hitovek přesvědčil, že je stále absolutní profík. Po něm už se ale na pódiu chystala k jednomu ze svých posledních koncertů kapela Každý den jinak, kterou Vlasta Redl chce rozpustit. Můžeme jen doufat, že ne definitivně. Tentokrát nedošlo na obvyklou exhibici a blbnutí, které je vlastní triu Redl - Janoušek - Lenk, zato se celá kapela dostatečně vyřádila na jednotlivých sólech a vyhrávkách. Asi nejvíc zaujalo Vlastovo sólo na bicí, které bylo ovšem ve skutečnosti sólem na klávesy. Příležitost dostala i Šany, ale obávám se, že instrumentálku na mandolínu v duu s Vlastou zdejší publikum nebylo schopno dostatečně ocenit. Zvuk byl tentokrát perfektní, já jsem ovšem sledovala koncert přímo pod pódiem. Nevím tedy, jak to vypadalo nahoře na louce, ostatní kapely tam ale zdaleka tak dobře nezněly. Pak už dostal prostor vítěz páteční Kelímkové šance, skupina Maracas z Chomutova. Po ní už jen krátká pauza a večerní finále mohlo úderem půl deváté začít.

Odpolední moderátory vystřídal u mikrofonu herec Aleš Háma a místo u nástrojů zaujala kapela Tučňáci. Ta doprovázela jednotlivé hosty, kteří přijeli zavzpomínat na Michala Tučného a zazpívat některou z jeho písní. Za čtyři hodiny zaznělo celkem něco kolem šedesáti Michalových písniček, k některým z nich se na plátno nad pódiem promítaly klipy. Jednotlivé interprety doprovázelo tancem dívčí country kvarteto. Mezi vzácné hosty patřila Yvonne Přenosilová a František Segrado, slovo dostal i loňský vítěz Kelímkové šance, slovenská kapela Veslári s písní Všichni jsou už v Mexiku. Dále zazpívali Láďa Kerndl, Tomáš Linka nebo Tomáš Trapl. Michalova dcera Míša Tučná přišla s písničkou Karolína a Petr Kocman s hitem Chtěl bych být medvídkem. Jednotliví hosté většinou dobře odhadli své možnosti a vybrali si písně, které jim sedly. Mezi nejlepší interpretace určitě patřil Medicinman (v podání Richarda Tesaříka), Pověste ho vejš (Ivan Hlas), Prodavač (Martin Pošta) nebo Červená řeka (Aleš Háma). Večerní program zakončil Michalův klip k písni Kosmickej vandr, po kterém následoval ohňostroj. Pak už jen volná zábava, muzikantské jamy a promítání filmu Pelíšky. Upřímně můžu říct, že jsem na Stodolu jela se smíšenými pocity, ale festival mě opravdu příjemně překvapil. Jubilejní desátý ročník Stodoly, kdy si připomeneme nedožité šedesátiny Michala Tučného, byste si určitě neměli nechat ujít.