| 23.05.2005 Jaký byl 14. Folkový kvítek ? (Džexna, Tomáš Pohl) |
 |
| Reportáže | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
V létě loňského roku tomu bylo 90 let, co byli v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, zastřeleni následník trůnu arcivévoda František Ferdinand s chotí Žofii, rozenou Chotkovou. Jak poznamenal největší český klasik, Jaroslav Hašek, Konopiště bylo bez pána. Věnujme proto majiteli panství Konopiště tichou vzpomínku, ale život běží dál. Letos se 14. května konalo v přírodním amfiteátru u Zámeckého rybníka na Konopišti již 14. finále Folkového kvítku, soutěže, pořádané sdružením Květ včele s Jirkou Hoppem, a určené kapelám a interpretům do osmnácti let, Folkový kvítek je rovněž
V letošním roce prošlo sítem výběru 286 soutěžích. Na první pohled bylo tedy z čeho vybírat, ale právě finále soutěže na Konopišti nás přesvědčilo o určité stagnaci. Vždy si říkáme, zda právě teď neposloucháme zárodek nového Plíhala, Samsona či Jíšové. Dnes si můžeme dokonce říkat, zda neuslyšíme rodícího se nového Jeronýma Lešnera, Martinu Trchovou nebo Žofii Kabelkovou. Ale také můžeme pozorovat, jaké módní trendy ovlivňují mladé muzikanty. Je velmi obtížné hodnotit dětské nebo polodětské výkony nejen po stránce pěvecké či instrumentální, ale například i z hlediska úrovně a tématiky textů. V pubertálním věku láska bolí, přemýšlí se o smrti, o smyslu života a dějin, aby autor s odstupem času hleděl na své dílo s úsměvem jako na běžný hřích mládí. Jenže vždy se najdou po touto zákonitou hladinou zlatá zrnka prozrazující, že se zde něco krásného rodí a probouzí. Hodnocení soutěže měla na starosti porota v čele s Pavlou Marianovou. V porotě dále byli : Jiří Vondráček, Luboš Hrdlička (zakladatel Nezmarů), Miloslav Fišar (předseda sdružení Mladá hudba), Jeroným Lešner (písničkář, vítěz Kvítku z roku 1997), Andrea Troníčková (Pouta) a Pavel Barnáš (cellista Cimbál Classicu). Jako první se konala soutěž skupin. Prvním soutěžícím byla kapela Mother´s Angels ze Sloupnice u Litomyšle. "Maminčini andílci" byli na loňském Kvítku druzí a jedním z jejich poznávacích znaků je malá houslistka Jana Věnečková a zpívající bubeník Jakub Dryml, který zpěvem připomínal styl Davida Kollera. Z jejich rockově znějícího repertoáru zaujala píseň Devadesátá léta. Tak trochu se vymykala z mírných depresivit zastoupených písní Nemůžu spát a navíc je dojemné, že je zde generace s nostalgii vzpomínající na konec minulého století. Tato poslední část názoru se však týká spíše věku autorů této reportáže vzpomínajících s nostalgií na šedesátá léta. Po "Andílcích" nastoupily Berušky, loňský vítěz Kvítku. Sestry Alena a Zuzka Vítovy doplněné blond baskytaristkou Helenou Paukertovou s vlastními písněmi, jednou dokonce v angličtině, znovu předvedly, jak jim to dobře zpívá a hraje. Pravidelní návštěvníci Kvítku čekali, co bude u Berušek nového. Berušky se chovají a hrají jako profesionálky, ale výrazný posun jsme nezaznamenali. Jako třetí jsem slyšeli kapelu Hrobeso z Plzně. Hrobeso hrálo původně jako duo a "kvítkovou" podobu má od září 2004. Folková kapela se dvěma zpívajícími flétnistkami, a kluky s dvěma 6 kytarami, klávesami a rockovou velmi dobrou baskytarou, předvedla pomalejší a "hrozně pomalé" písně. Jejich aranže byly oceněny na Dětské Portě. Pro finále Kvítku to nestačilo. Možná to bylo volbou poněkud unylých skladeb, protože třicet závěrečných vteřin svižnější třetí písně Vítr naznačilo možnosti využití nástrojového obsazení. Kapela však slavila úspěch svým názvem u Radka Havla, jednoho z moderátorů, civilním povoláním patologa.Po Hrobesu nastoupila na pódium kapela s názvem 16 strun a Šmytec ze Šternberka, tři šestnáctiletí kluci se dvěma kytarami a houslemi. První píseň Na znojemských lukách, podstatě místně a
Jako poslední v pořadí soutěžili dva kluci, čtrnáctiletý Jaroslav Smejkal a o dva roky starší Martin Fajstaver z Jeníšovic, z líhně manželů Cidlinských, kteří zvolili přímo podnikatelský název Jáma s r.o. Chlapci ještě jako duo Jára a Martin nás zaujali už loni a letos jsme konstatovali, jak kluci vyrostli, a působili doslova jako osvěžení po předešlých kapelách. Kluci z Jámy mají především originální smysl pro humor. Je úžasné poslouchat, jak dva puberťáci za doprovodu dvou kytar skandují: "Doupě hříchů, doupě omylů, jdi mi z cesty, nebo tě zabiju, neřestí je dosti a bude jí víc a víc, dej si odchod třeba na Měsíc." Po Marné lásce, přišli s Cestou na západ, kde znělo ve východočeském podkrkonošském nářečí.. "Uteču do Amerikííí, najdu si táám babu, tam ženský nemaj na výběr, nemaj tam výbavu, tam chytnu si ji do lasááa na svým šemíkoj, ve mně není žádná noblesa, řeknu to fotříkoj". Ve srovnání s jasnými favoritkami Beruškami to nebyl profesionální výkon, ale Jáma měla duši a česky řečeno "šmrnc". V kategorii sólistů jsem jako prvního slyšeli Jana Blahynku. Honza ještě s Lukášem Filipem byli jediným důkazem, že "folkařina" není ryze holčičí záležitostí. Nějak se nám kluci folkaři moc nerodí. Honza hraje docela dobře na kytaru a jeho píseň Malíř "o člověku, který by si rád namaloval vlastní svět" nás zaujala, byť nad rýmem "básně- krásně" by se měl Honza zamyslet. Naladil i odlehčenější notu o otravě v potravě v písni Mouchy (?) "že už je konec jejich hladu, letí po čichu k masu smradu?" Hana Jelínková ještě vloni soutěžila na kvítku se skupinou Jantar. Sedmnáctiletá studentka především dobře zpívá, ale pro sólovou dráhu jí zatím chybí lepší hra na kytaru i přesvědčivost. Těžko jí uvěříme její písni Soukromí démoni, v níž zpívá: "jsem žíznivá?jsem vášnivá vlna, víš?" . Na Lukáše Filipa z Kladna byla zvědavá jistě i paní profesorka Marianová, jejímž žákem Lukáš je. Opět setkání po roce. Lukáš opustil roli drsňáka, trochu po Kollerovsku změnil způsob zpěvu, myslím, že byl v soutěži třetí, kdo tento styl převzal. V písních Cesta, Dávej i Nádherná se vyzpívával lásky okouzlující i ztracené či beznadějné. Zřetelný posun oproti loňsku nejen v tématech ale i v nasazení. Součástí Berušek je i Alena Vítová z Dobré Vody soutěžila letos už popáté a loni vyhrála. Alena zapívala velmi suverénně, velmi bezpečně vládne svým hlasem, ale je zde stejný problém jako u jejích rodných Berušek - co bude dál ? Brýlatou šestnáctiletou Zuzanu Vytiskovou známe dobře z dívčího dua Quaoar což je jméno souhvězdí. Zuzka by si podle našeho názoru měla přehodnotit svůj zpěv v angličtině, což je v současnosti, stejně jako "mory" módní trend. Jenže anglicky může zpívat jen ten, kdo řeč dobře ovládá, zejména pokud jde o přízvuk. A tam má Zuzka, sportovně řečeno, značné rezervy. projevilo se to v její písní It ´s us not . Druhou a třetí píseň zpívala česky, ale nějak nás výrazně neoslovila. Hana Krmenčíková z Pardubic skončila loni třetí. Na rozdíl od Zuzky Výtiskové vládne Hanka angličtinou dost suverénně, což se projevilo v písních With you a Blue roses. Vedle Aleny Vítové byla Hanka pěvecky nejsuverénnější, byť písněmi nás nijak
Dříve než vás seznámíme s výsledky soutěže, několik postřehů k hostům Kvítku. Na prvním místě bychom se vší odpovědností chtěli sdělit, že Jiří Schmitzer před půlnocí a za deště opravdu vystoupil. Za druhé prohlašujeme, že jsme deštivé Konopiště opustili na začátku vystoupení Ivo Batouška a Jumping drums a proto za pořadí a jména dalších účinkujících již neručíme . Za třetí se zmíníme jen o těch hostech, kteří nás něčím novým zaujali a nechceme psát obvyklé "zjevené pravdy" , že známá a dobrá kapela je pořád dobrá. Tedy : V 10 hodin zahájil Pacifik, v plné sestavě a s nástupcem Pepy Blažejovského, kterým není nikdo jiný než František Nedvěd mladší. Konstatujeme, že převzít židli po Pepovi je těžké, byť na ní sedí tak dobrý muzikant a zpěvák, jakým František bezesporu je. Pavlína Jíšová poprvé na Kvítku vystoupila se svou "mezinárodní" kapelou CS Band. Pavlínu v podstatě pokaždé moderátoři představují jako "královnu českého folku". Jenže Pavlína pokaždé imaginárně ukáže na nebe a vysloví jméno Zuzany Navarové. Zuzana Navarová měla být jedním z hostů Kvítku. Alespoň ze záznamu jsme si ji připomněli v písni A Deus: Zachraň mě, zachraň mě, na prach se proměním, miluj mě, miluj mě, slíbím ti cokoli, v míru, ne v souboji, ať je mi do pláče, kde letí sokoli rychlostí tryskáče... Smutek trvá, Zuzka byla jen jedna. Jako vždy se moderátoři Kvítku snaží vyvést někoho z účinkujících z míry. Moderátorský los padl letos na Radka Havla a Vláďu Růžičku - Růžu, tedy na dobré profesionály. Havel s Růžou opět "šili boudu" na hosty. Jednou z obětí se měl stát na Kvítku přítomný Lukáš Krásný ze Semtexu, který toho dne slavil krásné třicáté narozeniny. Jak tahle bouda po půlnoci dopadla nevíme, neboť jak bylo výše uvedeno, odjížděli jsme dřív. Ušité boudy na podvečerního hosta Wabiho Daňka jsme se ochotně zúčastnili.. Při refrénu Rosy na kolejích měli diváci vstát, rozpažit a nahlas zpívat jako repliku na Wabiho "je ráno" slogan "Zas ráno". Pro jistotu se obětavě (jako bychom je neznali) nácviku ujali i Tonda Hlaváč a Pavel Zajíc z Nezmarů. Wabi Daněk spolu s Milošem Dvořáčkem nastoupili po vyhlášení vítězů, diváci repliku zvládli a Wabi prokázal, že má smysl pro humor, neboť se nezhroutil ani neurazil. Za odměnu kromě brilantních kytarových prstů Miloše Dvořáčka přidal píseň Franta má péra. Kromě nácviku "boudy" na Wabiho Nezmaři jako vždy rozhýbali publikum, které je nechtělo pustit z pódia. Dojemné pro pamětníky bylo vystoupení Fešáků. Setkání s country na folkových festivalech nebývá tak obvyklé. Honza Turek oznámil, že letos je to 38 let, co Fešáci začali hrát a nutno podotknout, že fešáci jsou pořád obrovský, v případě Jana Turka hodně obrovský, a že to těm "dědkům" pořád hraje. Za mikrofonem se střídali Robert Moucha, Jindra Malík a Jindra Štáhlavský. V sestavě Copu jsou dva čerství tatínkové. Miša Leicht z osmitýdenního Bertíka jen září a "Sametový Jaryn", Jarda Štěrba má o pět dní mladšího synka Ondřeje. A tak to šťastní otcové spolu s ostatními Copáky do lidí jako vždy pálili bez nehod v podobě prasklých strun (jako nedávno na koncertu v Krakově v Praze 8) a bez zbytečných průvodních slov. Jestli letos musíme moderátory za něco pochválit, tak je to spád. Velké zpoždění nepřipustili, dovolili v podstatě každému jen jeden přídavek. Scéna byla podobně, jako to známe z amfiteátru na Zahradě, vybavena oponou. Při složitějším zvučení se zatáhla a "forbína" vlevo (z pohledu diváka) patřila písničkářům.. Jako první před vystoupením Trabandu patřila forbína Žofii Kabelkové. Žofie rozpustila svůj obvyklý culík a oblékla kalhoty oranžové barvy, což nám z FT bylo velmi blízké.Jen škoda, že v úvodní písní si s Žofii nějak nerozuměl zvukař Jarda Horyna její křehký a krásný projev zanikl. Ale Žofii více sluší prostor malého klubu než veliké otevřené pódium. Kapelu Traband, nepočítáme - li krátké bloky na Zahradě, jsme živě na samostatném koncertu slyšeli pouze jednou v pražském klubu Rock café, kde bylo hlavně vedro a hluk. Jenže šel čas a my poznali, že je třeba Traband slyšet znovu. Traband je složen z vynikajících "sluchařů" a muzikantů v čele s charismatickým Jardou Svobodou, autorem hudby a textů,
Vedle Žofie se na forbíně vystřídali ještě Martina Trchová s Karolínou Skalníkovou, Jarda Samson Lenk a již jmenovaný Jiří Schmitzer. Martina Trchová prodávala své první "opravdové" album Čerstvě natřeno, které vyšlo u Indies Records. Martina vyrůstá v osobnost a budoucnost má před sebou. Jarda Samson Lenk byl pasován pro rok 2005 na rytíře českého folku, v pořadí už pátého. A pak Jarda přidal pár starých dobrých "Máků" a "Vodáckých holek" a jako vždy pohoda. Před vystoupení Jiřího Schmitzera Růža upozornil, že volání : "Prdel, prdel, prdel", zůstane z technických důvodů (Schmitzer hrál sám) bez odezvy. Bez pauz a zbytečných slov zpíval svým typickým "sovákovským" nosovým přízvukem své chytré posmutnělé písničky, u nichž rytmus bývalého bigbíťaka nezapře. Velký nářez byli Čankišou z Brna s vahou a hlasem mohutným Karlem Heřmanem a rytmem starého brněnského bigbíťaka Zdeňka Kluky plus dalších muzikantů, kteří jsou rovněž ochotni na jevišti za národ Čanki duši vypustit.Kromě toho, že vytvoření jazyku Čanki je dobrý nápad, je hraní Čankišou zatraceně dobrá muzika. Jen nevíme, jak zapadá název písně Jebama miluna do tohoto jazyka, ale neměli jsme s sebou slovník. Jediným zahraničním hostem byla polská kapela Beltaine z Katovic. Beltaine je seskupení jistě vynikajících muzikantů hrajících, s výjimkou jedné anglicky zpívané písně, jen instrumentální skladby.Beltaine podle slov moderátorů jezdí po celé Evropě. Asi budeme obviněni z nedostatku evropanství, ale oba jsme si tak trochu s nostalgii vzpomněli na Kubu Linharta a česko-ketlské Jauvajs či na plzeňského Přemka Haase a jeho Navzájem. Ale i na další našince, kteří inspirováni ostrovními rytmy si vytvořili svůj vlastní styl. Ale uzavírat se světu nelze a v pokročilé hodině se energická muzika poskakujícím divákům líbila. Jak jsme již napsali, popůlnoční ohlášené hosty jsme už neslyšeli, a za deště jsme letošní 15. Folkový Kvítek opustili. Na závěr vám ještě připomeneme, kdo v soutěži interpretů do osmnácti let získal hlavní ceny. Podle vyhlašování Vládi Růži - všichni.: V kategorii kapel: 1. Berušky, 2. Jáma s r.o.,3. 16 strun a šmytec V diváckém hlasování: Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
)) Výsledky jsou pripojeny pro komlexnost informací