O písničkářích se traduje, že trochu falše ve zpěvu neškodí a ještě písničkář získá šmrnc syrovosti. K něžně romantickému Jardovi Síbrtovi by se to asi nehodilo, a tak jsem byl vskutku rád, že se jeho hlas mohl plně rozeznít a jeho hlasivky nám nekazily atmosféru neplánovanými úhybnými manévry.

Ale jeho největší síla je koneckonců v tom, co ho na folkové scéně proslavilo. Jeho texty a básně. Několik nám jich zarecitoval. Jeho tvorbou se mísí filosofický náhled, abstrakce i  úsměvná pointa. Přijde mi tak trochu jako pozorovatel pocitů (Bez něhy, Čaroděj), který nenápadně upozorňuje na lidskou slepotu vnitřního zraku, dík kterému nevidíme, jak marníme své dny (Slabosti pro iluzi), ale zato to cítíme. Jsme nešťastní a prázdní!

V jiných básních rozehrál symfonii reality, kterou prolnul s vlastními světy. Jako by přešel Alenčiným zrcadlem do jiného prostoru. Technicky mu pomáhá volný rým udržet temnou a tím i silnou atmosféru, která budí mé smysly do nejvyšších sfér prožitků. Miluji noční Prahu, a tak básně Motýl, pro kterého stojí zato se neopíjet i Duhové kolo kolem měsíce považuji za nejsilnější z jeho tvorby. Abstraktní a temné, trochu beznadějně filosofické a depresivní.

Sám Jarda Síbrt však nepůsobí dojmem hledače, nevyrovnaného, smutného textaře. Naopak. Básněmi Chci ti něco říct a Hobitče se nám vyznal z obdivu k dílu anglického spisovatele fantasy J.R.R. Tolkiena a po jejich přečtení nám zbyl jen úsměv na tváři.

Přisadil si i zhudebněním českého překladu Bilbovy večerní koupelové písně od Stanislavy Pošustové, čímž dostál roli písničkáře, který nejen tvoří písně jako celek, nebo jen texty, ale i melodie na úplně cizí verše. Píseň byla jednoduchá až prostá a pohodová!

S jednoduchou melodií Honzy Komína (Načas), kterou Jarda upravil, jsme se sešli v zápětí v písni Když ti bylo patnáct, která poukazuje na spojitost mezi osobním kouzlem každého z nás, mezilidským porozuměním a tím, jak lehce obojí můžeme ztratit.

Nevyhýbá se ani přímé konfrontaci s publikem. Před Písní na cestu do ráje nám dal jednoduchý kurs alikvótního zpívání a pak si přál, abychom se v písni přidali a vyjádřili se zpěvem. Moc se mu to nepovedlo. Což bylo zvláštní, neboť publikum bylo vcelku odvážné a vyjadřovalo svůj obdiv i jinými způsoby, než potleskem, což si sám písničkář na publiku vyžádal. A vyjadřovaly se samozřejmě kladné obdivy!

Večer to byl vskutku příjemný a pokud mi v tom nic nezabrání, pak si příště přijdu Jardu Síbrta poslechnout znovu, stejně jako až se jednou vypravím na některou z kapel, kterým věnuje své texty, budu cítit, že nahlížím na ty jeho z jiného úhlu pohledu. Že za těmi slovy uvidím milého člověka, pozorovatele, jehož dílo se nabízí, ale nevnucuje.