Jizerská nota tradicne pohodová

Lístek si putovní notu přivezl a hned zase odvezl.

foto: Zbyněk Zubřík Rosendorf ©

Pokud se dá ještě dnes mluvit o nějakém festivalu jako o trampském, pak je to určitě Jizerská nota. Je to festival, který roste společně s trampy i s vývojem trampské písně. Jestliže bylo před několika lety nemyslitelné, aby na trampský festival přijela kapela s bicími nebo elektrofonickou kytarou, pak dnes to již možné je, a pokud jsem si dobře všimla, žádný z omaskáčovaných účastníků Jizerské noty nad tímto faktem neprojevil nejmenší nelibost. Na druhou stranu je pravda, že výše zmíněnými nástroji disponoval letos v Hejnicích pouze liberecký Vltavín, ale to už poněkud předbíhám.

Letitý festival začal tradičně už v pátek 26. září na Ferdinandově v útulném sále restaurace U Cimpla. Na podvečerní Notování byly tentokrát nominovány kapely Ajeto a Bezefšeho, po dlouhé podzimní procházce, kterou jsem ten den absolvovala po trase Liberec - přehrada - Tetřevky - Ferdinandov, to byl příjemný balzám na puchejře i větrem týrané uši.

Následoval countrybál se skupinou Hazard, během kterého se konečně umoudřila aparatura pana zvukaře, takže chvílemi bylo rozumět i zpěvu. Nakonec to bylo ale jedno, protože countryové evergreeny, kterými nás Hazard zásoboval, znal v sále snad každý.

Sekvoj se už stává pomalu inventářem festivalu.

foto: Zbyněk Zubřík Rosendorf ©

V sobotu, tedy 27. září nás při vstupu do kina, kde se měl konat pořad Potlach, nejdříve nepříjemně překvapil fakt, že ozvučovat ho bude ten samý zvukař, co včera Notování, a že pořad díky jeho pozdnímu příjezdu začne s asi třičtvrtěhodinovou sekerou. "No co, mysleli jste, že pořad o vlacích a českých drahách nebude mít žádné zpoždění? Musíme přece začít stylově," komentoval situaci Šaolín, který celý pořad uváděl. Pak se již ale aparaturu podařilo zprovoznit, a tak jsme si mohli vyslechnout (a shlédnout fotografie) nádherné vyprávění Milana Plcha - Belmonda o Jindřichohradecké úzkokolejce. Úplně jsem dostala chuť se tam jet ještě do zimy podívat.

Po obědě jsme se již přesunuli do kempu, kde skupinou Hluboké nedorozumění odstartovala třiadvacátá Jizerská nota. Je škoda, že dramaturg akce dal tuhle kapelu úplně na začátek, protože rozhodně nepatřila k nejhorším a spousta lidí se do kempu z oběda dostala až o něco později. Nejslabší toho dne byla asi liberecká kapela Spolktrio, která u diváků naprosto propadla. Úspěch měly naopak kapely Bezefšeho a Vltavín, které

Letošním největším hostem byl Pacifik.

foto: Zbyněk Zubřík Rosendorf ©

nakonec také odjely s oceněním diváků za druhé a třetí místo. Rybník všem opět vypálil pražský Lístek, který tento rok vyhrál na všech možných festivalech co se dalo a dál neuvěřitelně strmě stoupá vzhůru. Na jaře bychom se prý mohli také dočkat prvního cédéčka v tomto složení skupiny.

Zbylé dvě kapely, které se soutěže na Notě zúčastnily, patří již k pravidelným účastníkům festivalu. Ajeto mi přijdou čím dál stejnější a bez nápadu a Sekvoj je mi naopak sympatická tím, že se v kapele neustále něco děje - na Notě například vystoupila se dvěmi zpěvačkami, což bylo pro mnohé diváky příjemné překvapení.

Největším zážitkem ale pro všechny bezesporu bylo vystoupení Tonyho Linharta se skupinou Pacifik. Pacifické šlágry si zpívali s kapelou trampové všech generací a byl to ten nejlepší oslí můstek pro pozdější zpívání u táborového ohně. Ten v Hejnicích tradičně vzplál asi hodinu po ukončení produkce a protože bylo v Jizerkách tentokrát nečekané teplo, vydrželi jsme u něj všichni hrát a zpívat až do brzkých ranních hodin.

Sdílet na...

| Více...