U libereckého Jen taku si Kytka poznamenala, že jim to šlape (obdivuhodně, znamenám já) a že je to klasika. Ano! Navíc se shoduji s tvrzením speakerů večera (Miloš Keller a Milan Plch - Belmondo), že kapela poněkud přitvrdila. Zajímalo by mě, zda programově, nebo prostě tím, že nový bubeník Fanda Poborský hraje jinak (a přesto velmi dobře), než jeho předchůdce Ondra Kout. Každopádně byli výborní!

Vyčítá-li někdo Bodlu z Chodova u Karlových Varů malou hlubokomyslnost textů, má nejspíš pravdu. Na druhé straně je třeba vzít v potaz jedinečný, bohatý zvuk kapely, úspěšně a originálně, v bluegrassovém obsazení, nacházející plnohodnotnou cestu k folkové muzice. O kvalitě produktů tohoto záslužného hledačství mj. svědčí i Kytčin stručný zápis pod názvem kapely: "Super!!! Rebelka - jóó..."  (Rebelka Manto Mavrojenisová se jmenuje největší současný hit kapely, který jejich vystoupení uzavíral).

Smutno mi bylo z vystoupení Pěti oříšků pro Popelku z Litvínova, které (aspoň mimo svůj region) působí už léta takřka ilegálně. Velmi dobrý vícehlasý ženský i smíšený sbor a   sólový zpěv dam i pánů, dobře hrající kapela. Ale ten repertoár! Apartní kamkoliv - na tancovačku, na estrádu i na schůzi jisté málo milované strany - jenom ne na folkovou scénu! Nezbývá než doufat, že se jedná pouze o nešťastný výběr. Obávám se, že si jím tato hudebně i zpěvácky dobrá kapela přibouchla dveře na scénu velkých letních festivalů. Škoda!

Rovněž ze Severních Čech, z autocampu u Oseka, přijela realizovat své druhé veřejné vystoupení (!) pokročile středogenerační parta kamarádů, která si říká Hadraplán. Kapela hrající z čisté radosti písničky svého kapelníka Petra Kavky (v pokročilém věku začínajícího autora) nepatřila k vrcholům programu. Na druhé straně nutno říci, že, přeze všechny začátečnické nedostatky, neudělal Hadraplán ostudu lidovému muzicírování.

Na startovní listině letošního českého Konkurzu Zahrady figurovala skupina Bossorky z Úpice v Podkrkonoší na třetím místě od konce. Tak dlouho jsme si počkali na zlatou, již neočekávanou pecku konkurzu! Dvě kytary, kontrabas, mandolína, housle, akordeon, flétny, grumle a rozličné drobné perkuse. To jsou nástroje, které jsem si stačil poznamenat, na které hrála umělé české lidovky dvougenerační pětice dílem spříbuzněných děvčat. Tvoří je s nadhledem a úsměvem a hrají a zpívají je s obrovským nasazením a viditelnou radostí. Velmi milé, neotřelé, originální! Bossorky byly největším zážitkem českého kapelního konkurzu. Myslím, že nejen pro mne... Pocit, že na scéně během jejich produkce vyšlo sluníčko, rozhodně nesouvisí s tím, že děvčata byla přioděna (prý náhodou) do barev FOLKtimu.

Vlastní tvář se snaží mít tradiční jihočeský trampfolk v podání skupiny 4 zdi z Pelhřimova. Vystoupení po Bossorkách se nečekaně stalo dost náročnou záležitostí, ale pelhřimovští ho zvládli se ctí. Hráli a zpívali bez nervozity a s jistotou mnohem ostřílenějších borců, než ve skutečnosti jsou. Dalo by se říci, že následující kapele pročistili vzduch po hudebním čarování Bossorek. Lepší to být nemohlo.

Program uzavíralo trio Zhasni z Nového Boru, spíše písničkářské sdružení, než kapela v plném smyslu slova. Sdružení, u kterého si vážím jeho jedinečného autorského přínosu. Žel, jako kapela nedokázali využít příležitost, pro kterou jim bylo vytvořeno prostředí.  Nejsem sluchař. Leccos mi unikne a něco jsem i ochoten neslyšet, pokud neladný zvuk písničky nepřipraví o náboj sdělení. Zde se to stalo. Smutek.

Dozněla hudba. Správce konkurzní podstaty, generální zahradník Michal Jupp Konečný si pozval kapely na kus řeči do zimní zahrady divadla. Ale svůj verdikt jim neprozradil. Ani nenaznačil! Verdikt bude, jako každoročně, postupně zveřejněn na www.folkcountry.cz. (Když jsem 4. dubna tuto reportáž dopisoval, moc tam toho ještě nebylo, ale koukněte se...) Odchodem posledních muzikantů a Juppa a Hanky Konečných a úklidem divadelního sálu Konkurz Zahrady skončil. Jeho k smrti unavený hlavní organizátor Pavel Rada, tři dny zvuku velmi dobře sloužící Pája Lišák Jindrák, třídenní pohotový speaker Miloš Keller a lidičky, kteří jim sem tam pomáhali, se mohli konečně jít, s pocitem dobře vykonané práce, pořádně vyspat...

Cimbura