|
Patnáct tisíc návštěvníků s věkovým průměrem okolo dvaceti let, více než dvě sta hudebních čísel, profesionální organizace, dobré počasí. Tolik nový kácovský Sázavafest.
Jistou zkratkou jsou také následující řádky, které tlumočí něco málo z toho, co jsem v Kácově během několika čtvrtečních (2. 8.) a sobotních (4. 8.) hodin slyšel a viděl. Bylo toho dost.
Prvním, kdo se mě pokoušel přitáhnout k hlavnímu festivalovému pódiu, byla mladá sebevědomá kapela Temperamento, která momentálně předskakuje na několika velkých letních koncertech Divokýmu Billovi. No, nepovedlo se. Měl jsem namířeno do Balbínova stanu (Mattoni stage), kde pomalu finišoval Oskar Petr. Nejmenší ze čtyř scén nabízela po dobu celého festivalu akusticky laděný, převážně písničkářský, v podstatě folkový program. Proto jsem většinu trávil tady. I když?
?k vystoupení debutující divadelnice Jany Šteflíčkové jsem se skoro nedostal. Natolik mě uhranul nástup a výstup Viléma Čoka na O2 main stage. Se svou novou doprovodnou skupinou Bypass předvedl tenhle chlapík, jak se dělá dobrá festivalová šou. Doporučuju sledovat nejdále z páté řady! * Zbytky zvuku z hlavn
í scény se bohužel linuly až do písničkářského cirku, což bylo vrcholně nepříjemné u vystoupení sólistů a jen stěží snesitelné u hlasitějších kapel, jakou byl například Šteflíčkové Kůň. Také dosah muziky závisel na více okolnostech. Ačkoli hrála Jana Šteflíčková s kapelou stejně dobře, koncert o týden později v Telči byl o sto procent sdělnější.
Viléma Čoka zatím na hlavní scéně vystřídala snaživá, leč neživá skupina Post It a po ní už davy milovaný, baže živý Kryštof. Najednou byly ostatní scény vylidněné. Po odchodu Krajčova bandu se ale písničkářský cirkus velmi slušně zaplnil. Na pódiu v tu chvíli stál, na kytaru hrál a zpíval americký punk-countryový samorost Austin Lucas. Za doprovodu českých houslí, německého kontrabasu a anglosaských perkusí předvedl, jak si představuje původní americkou píseň na prahu 21. století. A světe div se, i převážně médii cloumané publikum ho vzalo za svého! Vedle legračních okloboukovaných a vyholených českých pseudocountrymanů působí totiž Austin Lucas přesvědčeně, ergo přesvědčivě.
Vůbec největší úspěch slavil na malé Mattoni stage pražský písničkář a jogín Pepa Nos. Venku to totiž vypadalo na brzkou větrnou a deštnou smršť a zmíněná scéna byla jako jediná krytá. Stan tak najednou pukal ve švech, břicha smíchy a mysl přítomných písničkářů závistí, jak to ten Pepa s lidmi umí. Mluvím ovšem za sebe?
Australan Jamison Young působil po písňovém bojovníku Nosovi spíš jako uspávač hadů. A davů. Ty se pomalu klidily do svých vlastních stanů nebo na některé z tanečněji laděných čísel. * V programu avizovaná a médii bez výjimky chválená Jana Vébrová bohužel nepřijela, aniž by její nepřítomnost Jiří Hrdina jakkoliv vysvětlil.
Na Sázavafest jsem se vrátil ještě v sobotu 4. srpna a zde viděl jsem a slyšel kapely Prague Ska Conspiracy: kteří a která mě - jakkoliv tomuto žánru neholduji - po dobu pěti skladeb velmi dobře bavili; Eddie Stoilow: samí Češi prosím, a samá nuda; Yellow Sisters: matematicky symetrické, dokonalé a plážově ospalé; Imodium: trojice grungem odkojených mladíků, kteří to úspěšně táhli přímo na branku, a to hráli v sedě!; Madfinger: ladná zpěvačka a zpěvná nálada přesně na druhou sobotní; a Mňága a Žďorp: Do you love me? Yes, I do!
Pak jsem odemkl svou esku a hurá domů. V neděli jsem už bydlel v Telči. Ale o tom někdy jindy.
Sdílet na...
|
