První jarní neděli Brodská poslechová společnost přivítala spolu se skupinou Kvokál. Patnáct minut před začátkem koncertu jsem měl nepříjemné mrazení v zádech. Kvokál byl nachystán ve své plné kráse a síle, ovšem v sále se tísnili dva diváci. Obával jsem se, že to bude zase jedna z přesilovek Kvokálu, tak jak se to někdy v listopadu loňského roku přihodilo v pražském kulturáku Krakov, ale nakonec se mé obavy nenaplnily a sešlo se asi čtyřicet folkumilovných lidí.

Kapela zaujala  své klasické postavení - na křídlech prostorově výraznější Marek Zavřel a Mirek Jenč, mezi nimi Vašek Spurný, jeho vlastní žena Martina a Míša Jeřábková. V pozadí se skromně skrýval Saša Medek. S Mirkem jsem je vlastně slyšel poprvé, protože jejich vystoupení na loňské Zahradě mi díky nadupanému programu uteklo a předtím jsem je slyšel ještě s Jeronýmem a také bez něj. Kvokál to hned od začátku pěkně rozbalil, hrál s chutí a v pohodě. Mirek dokázal, že je nejen dobrým hráčem na mandolinu, ale i zdatným zpěvákem a díky hlasu zbarveným nachlazením by o této neděli strčil do kapsy i nejednoho rokera. Navíc se blýskl i vtipným mluveným projevem, veřejně  řednesl svou žádost o zproštění vojenské služby z důvodů spletitých rodinných vztahů - kromě jiného jsme se dozvěděli, že je sám sobě děděčkem.

Marek kromě zpěvu, moderování a hry na kytaru zaujal i dvě dámy - tedy respektive jeho šátek po pirátsku uvázaný kolem hlavy. Jak jsem tak jedním uchem o kratičké pauze zaslech, strašně by je zajímalo, co pod tím šátkem kromě hlavy schovává. Když u jsem u té pauzy - Kvokál ji zařadil na přání pořadatelů a také proto, aby návštěvníky uchránil před potupnou smrtí z předávkování spirituály. Jak Marek neopomenul podotknout (a nutno říci, že to dodržovali) - smrtelná dávka spirituálů je třicet minut a tak každou dvacátouosmou minutu zahráli vždy žánrově odlišnou píseň, aby nedošlo k úmrtí přímo na sále.

Přestávka naštěstí byla tak krátká, že někteří posluchači ji ani nezaregistrovali a tudíž ani nestihli opustit sál a byli nuceni zůstat až do konce. Ale určitě toho nelitovali, protože výkony obou zpěvaček -  Martiny a Míši byly skvělé. Martina se snad pro spirituál narodila a do každé písničky jde zcela naplno a navíc ten hlas, ještě teď mám mrazení v zádech. Míše mateřství evidentně prospívá - měl jsem pocit (zcela subjektivní), že její alt zjemněl a do zpěvu dává víc srdce - prostě to bylo nádherný. Vašek pokud nezpíval, tak jako vždy exceloval na své foukací harmoniky. Saša se tvářil neutrálně a nenápadně, na basu hrál chvíli ručně, chvíli smyčcem a jak říká lidové rčení, vskutku tvrdil muziku. Nálada byla skvělá na podiu i v hledišti a ke konci již byli všichni rozparáděni, obzvláště, když kapela nasadila  "východní spirituál" vodka došla aneb pijem vodku, džus... Kdyby píseň měla o sloku více, tak by snad došlo i na kozáčka.

Najednou tu byl závěr, zasloužený aplaus a také marný pokus Marka nacpat se za děvčaty do malých prostor zákulisí před závěrečným čtrnáctipísničkovým přídavkem a skutečný neodvratitelný konec. Když se rozcházeli poslední účastníci úžasného konceru, začínala Nova hledat superstar a přitom jedna se zrovna vracela z Havlíčkova Brodu do Prahy.

Jo a jak je to s tou posilou, že tu nebyla zmínka? Tou posilou byla bez jednoho dne dvouměsíční Magdalénka Míši Jeřábkové, která si při zvukové zkoušce zvykala na světla ramp a v průběhu koncertu si pak pobrukovala máminy písničky schoulená v tátově náruči. Slečny a paní zpěvačky, jestli to dítě zdědí hlas po mamince (a rodiče tvrdí, že bude i lepší), tak už se třeste - neobstojíte. Vítání jara s Kvokálem hrajícím jak o život byla zase dalším z nevšedních zážitků, které se uloží hluboko do duše.