Okolo Trebone, Muziky a Pohody

Reportáže

Jihočeská Třeboň se o víkendu 28. - 30. června 2002 stala opět po roce vzorným festivalovým městečkem a otevřela svoji náruč všem těm, kteří rádi holdují dobré muzice, okořeněné sem tam špetkou toho divadelního umění. Pro návštěvníky festivalu bylo připraveno příjemné ubytování, přímo v areálu zámku bylo možné zakoupit různé pochutiny a objevil se i fenomén dnešní doby - deset k internetu připojených počítačů k bezplatnému použití.

Do Třeboně se letos kromě několika našich folkových nadějí akreditovali staří známí - například Zuzana Navarová, Robert Křesťan, Fleret nebo na folkových pódiích zatím jen zřídka vídaný Žlutý pes. Sobotně ranní ptáčata si navíc mohla vychutnat pohádku v divadle V pytli a naopak nedělní opozdilci mohli protentokrát shlédnout v Třeboni dvojité cimrmanovské představení Posel z Liptákova. Tradiční tečkou za Okolo Třeboní byl i letos pondělní koncert Třeboňských pištců na zámeckém nádvoří.

Páteční večer zavál kromě chladného počasí do zámeckého nádvoří i Žofku Kabelkovou. Žofka vystoupila se svou doprovodnou Kabelou, která i tentokrát splnila úlohu nahrávače a bez zbytečných cirátů podporovala statečný výkon své velitelky. Zvlášť výrazně zněl Žofiin hlas v Noční seanci, ale celkem dobře vyšly i ostatní písně, například Kořeny, Do větru, nebo závěrečná Můj anděl. Výkon Kabelkové stál tento večer opravdu za povšimnutí, vytknout by jí bylo možné snad jen občasné přehánění ve výrazu a v dynamice. Což se vpravdě "hodí" spíše k následující Jablkoni, která dnes nastoupila v celkovém počtu čtyř muzikantů. Třeboní zazněly osvědčené jablkoňovské písně, a provedeno bylo přímo z not několik opusů, které jsem zatím neznala. Natalika, která přišla potom, napětí i atmosféru udržela, a Natálie Velšmídová, teď už zcela jasně orientovaná na Balkán, podala úžasně "živý" výkon. Mám pocit, že balkánská rétorika už ovlivnila Natálii natolik, že její vliv je znát i v provedeních skladeb, které s balkánem nemají nic společného. Je to dobře nebo špatně? Se Zuzanou Navarovou sice dynamika mírně poklesla, nikoliv však zájem publika. To naopak Navarová svou muzikou nádherně pohladila, samozřejmě s velkou podporou poněkud prořídlé KOy. Nejvíce mě asi zaujal přídavek, píseň, kterou jsem doposud neznala, a ve které se zpívá cosi o Marii (znáte?). Jak jsem zjistila, zatím ji neznal ani redaktor "konkurenčního" plátku, takže díky tomu jsem snad trochu z obliga. Funny Fellows už tedy žádnou pohodovou náladu navozovat nemuseli, trefili se do té postnavarovské a rozehráli na pódiu opravdový koncert. Zdá se, že strejdové z Pezinoku se na českých pódiích už opravdu zabydleli, a já jen s napětím čekám, kdy se po zemích českých vyrojí jejich první epigoni. Těch už má poměrně dost poslední páteční účinkují, Robert Křesťan. Ten předvedl společně s Malina bandem sice spolehlivý, leč malinko chladný výkon. Letní repertoár Malina bandu se festival od festivalu moc neliší, a tak i v Třeboni bylo možné zaslechnout oprášenou Pojďme se napít, Gejzu a Bertu nebo obligátní Panenku. Taky mě zarazilo, že už poněkolikáté chyběl v sestavě Malina bandu Miloš Dvořáček. Asi opravdu dochází kolem Křesťana a Maliny k volnému sdružování muzikantů, nechme se překvapit. Suma sumárum se ale pátek vydařil, takže hurá do soboty.

Ta začala ve třináct hodin open scénou v zámeckém parku. Avizovaný Jáchym Kořenský nedorazil, takže kromě skvělých Bůhví a lehce rozhozených BlueGate jsme měli mimo jiné možnost slyšet také mladé a nadějné Smíšené pocity, jejichž řízný folkrock jim nakonec otevřel jakožto vítězi open scény vrátka do podvečerního programu na nádvoří.

Ten kromě jmenovaných Smíšených pocitů odstartovala skupina Jarret. Původně avizovaných 25 minut libereckého folkrocku se ale protáhlo na neuvěřitelných 55, a to díky pozdnímu dojezdu skupiny Fleret. Jarreti se ale nenechali náhlým navýšením svého bloku zaskočit a střídavě na publikum vypouštěli tu staré A hostovské fláky, tu zbrusu nové písně ze své druhé autorské desky. Flereti cestu do zámku nakonec našli a společně s Jarmilou Šulákovou potěšili publikum písněmi především ze dvou posledních alb. Po Fleretu a profesionálně bezchybných Nezmarech nastoupil na pódium poněkud nezvyklý host - Pavel Šporcl. Dnes se dá již napsat, že tento Bárnyho experiment vyšel dokonale, neboť Šporcl svými standardními i lehce nestandardními kusy publikum opravdu pobavil a učinil tak další trhlinu do podtitulu festivalu, který se stále ještě pyšní přívlastkem folkový. Jako protiváha a zástupce dřevního folku tu zřejmě měla zapůsobit skupina Marsyas, jejíž vystoupení se nakonec vinou nemoci Zuzany Michnové nekonalo, a tak před natěšené třeboňské publikum nastoupil alespoň na několik písní roztřesený Petr Oskar. Ten se nakonec na pódiu ale celkem zabydlel a jeho výkon byl oceněný zaslouženým potleskem. Pokud jsme mluvili o trhlinách v podtitulu festivalu, tak tu největší Okolo Třeboni asi uštědřil závěrečný Žlutý pes, ovšem stálo to za to. Ondřej Hejma, stařeček Juračka, Frančesko Kotva i ostatní byli v sobotu očividně ve formě, a tak ke svým autorským hitům přidali i několik klasických rokenrolů s rockovou hymnou Smoke On The Watter jako třešničkou na dortu. Žlutý pes byl opravdu důstojným zakončením večera a publikum se do okolních hospod rozcházelo spokojené a dobře naladěné.

Bárnyho festival i letos provázela spousta doprovodných akcí, asi největší z nich se stal cyklistický závod Okolo Třeboně, který letos zcela nečestným a nesportovním způsobem vyhrál sám ředitel závodu, Jim Drengubák z Nezmarů. Atmosféra v Třeboni ale i přes tento politování hodný incident zůstala opravdu uvolněná, a vám, kteří jste ještě neokusili jaké to je; zajít se ve volných festivalových hodinách jen tak cachtat do nedalekého rybníka, doporučuju: opravdu neváhejte, a do Třeboně se někdy přijeďte podívat. Nejbližší příležitost máte už 23. srpna, kdy zde v rámci festivalu Zpátky do Třeboně vystoupí čerstvý sedmdesátník Waldemar Matuška.

Sdílet na...

| Více...