| 16.08.2006 Patnáctiletý fracek - Muzika 2006 (Jaroos) |
 |
| Reportáže | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Ve chvíli, kdy holka dostane občanku, to začíná jít s kopce. Úšklebek nad starostlivostí "trapnejch fotrů" (mimochodem, tomu jejímu "bude za tejden pade, tak vo co mu de, že jo") má úřední štempl, pravomoci ohledněvá večerní docházky jsou přinejmenším diskutabilní a slabost pro všechno zakázaný má 20 dioptrií. Řidičák na život pálí v zadní kapse o to víc, že tahle lejdy se chytla Party už při narození. Jmenuje se Muzika... No a právě s touhle Muzikou to začalo být nahnuté před nějakými deseti dny. První den svých dvoudenních narozenin skutečně obdržela občanský průkaz obludných rozměrů a pustila se do oslav. Pravda - za taktního dohledu svého otčíma, Jaroslava Samsona Lenka, obklopeného staršími sourozenci v maskách pořadatelů letošního ročníku festivalu v Hrádku u Rokycan, honosícího se jménem oslavenkyně. Ačkoliv by rodinné sídlo Muzikových jen skutečný snob, popřípadě člověk, snažící se obejít nařízení EU ohledně DPH na výstavbu bytů, nazval sociálním bydlením, obývací pokoj, stylizovaný pro potřeby oslavy do podoby amfiteátru, praskal ve švech a dle rodinného dveřníka byly vydány úplně všechny obojky... pardon, náramky, označující vítané účastníky párty. Až z dalekých zemí, pospojovaných do amerických, přijela první gratulantka, písničkářka Lorna Bracewell. Ta není v Hrádku žádným nováčkem. Svou premiéru si zde odbyla už před třemi lety. Letošní vystoupení proběhlo v rámci jejího celoměsíčního
Od folkrocku k folkrocku vedla cesta přes jihočeské Nezmary, jedné z nepřeberného množství hvězd, které si dovolím spolu s dalšími podobnými z důvodu informační inflace příliš podrobně nekomentovat. Oním folkrockovým číslem dvě byla původem plzeňská Slepá kolej. Formace, která už svůj ostych na podiu ztratila kdesi na své dvanáctileté interpretační štrece. Sestava za ta léta doznala mnoha změn, ovšem současný kádr zdá se býti stabilizovaným. Průřez tvorbou za 25 přidělených minut těžko odehrajete, proto, pokud vás jejich muzika zaujala, máte možnost si jejich zhuštěný minidějepis přehrát na, tuším zatím posledním (předloňském), albu s názvem "Letňák" (pilnější z vás jistě na internetu najdou i pár videoklipů). Standardní album na svém kontě zatím nemají následující Panelákoví fotři. Můžete proto vzít za vděk demosnímkem, nazvaným příznačně "Krtek demácí". Počítejte ovšem s tím, že "fotří" vystoupení jsou vpravdě multismyslovými orgiemi a domácí zvuky, linoucí se z přehrávače, nezachytí ani přibližně energii tatíků, vypuštěných z okovů pražských sídlišť, natož bezezvučné vzlyky a plyšové slzy krtků, vražděných veřejně v rámci rádobyumělecké performance. Dramaturgie festivalu vždy zařazuje do programu i méně známá jména. Většinou jde o kapely (či sólisty), které se v minulých letech na hlavní pódium probojovaly přes sobotní open scénu. To ovšem není případ frýdeckého písničkáře René Součka, střídajícího na jevišti Šany Šanclovou, duetující s Michalem Vašíčkem. Ten zaujal svým projevem po vlastech českých (ano i moravských, slezských, valašských a území povšechně souvisejících) právě i guru hrádecké přehlídky a stal se tak jakýmsi držitelem divoké karty. Chytrá Součkova muzika nijak nezapadne mezi současnou, dle mého názoru dosti silnou, mladou písničkářskou scénou. Spíše naopak. Nadešel čas večerních bonbónků, sladkých zákusků či, cpete-li se na noc rádi, tučného hodokvasu. Vyberte si dle chuti, zda vám lépe vyhovuje klasika Pavla Dobeše, doprovázeného Tomášem Kotrbou, Pavlíny Jíšové a jejích přátel, sluchové pohárky hladící premiérový Karel Plíhal, letos tanečníků zbavený Semtex či závěrečné "klasik trio" Samson+Redl+Janoušek. Nekomentovanou fantazii vytáhněte ze svých zásob. Dobrou noc. To, že vás tak rychle ženu na kutě, má svůj důvod. Sobotní program začíná již o desáté hodině ranní prvními tóny zdejší open scény. Ta letošní měla svoje špecifika. Místo původně avizovaných 12 účinkujících se na startovní čáru po dvou omluvenkách postavilo i tak poměrně nedostatečných pět uskupení. Zbývající pětka se ztratila (vinou počítačových virů včetně jmenovitého výčtu) kdesi v prostoru republikového divnoúhelníku. Na druhou stranu měli zbývající šanci ukázat ze svého umění daleko více než původně pracně nadrcené tři či čtyři kousky. Postupně se tak představila písničkářská dvojice Milan Sova a Kuba Slamák (v diváckém hlasování nakonec s 55 hlasy), chodovské Bodlo (126 hlasů), pražské trampfolkové Hluboké nedorozumění (86 hlasů), duo Každého věc (55 hlasů) a takřka místní dívčí vokální uskupení Přelet MS (84 hlasů). Bystrý čtenář, znalý četby nejen mezi řádky, alébrž i mezi závorkami, již bezesporu bystře zaznamenal, že diváci tentokrát poslali na hlavní scénu skupinu Bodlo. A o tom, že se jedná o vítězství mimořádně cenné, svědčí i pouhý jeden hlas, který některý z diváků shodně udělil takovým kapacitám, jako jsou, dle výsledku nevýrazné a na prestižní hrádecké open scéně prakticky neviditelné, kapely Queen a Judas Priest. To bylo ještě krásně. A krásně bylo i během vystoupení prvního sobotního účinkujícího. To už si ovšem musíte odmyslet pomalu se kazící počasí (déšť od té doby do půlnoci škádlil imunní obecenstvo prakticky bez přestávky) a veškeré smysly
Následovalo opět duo hvězdnějších jmen v podobě Copu (mimochodem, nemáte-li rádi bluegrass, můžete prý k jeho podlomení alespoň minimálně přispět zakoupením bobkosaje (nevím jestli by mi tu šéfstvo dovolilo slovo hov*ocuc), neb zmíněné uskupení prý po jeho získání ukončí kariéru) a trampské legendy Pacifiku s Tony Linhartem v čele. Toman a lesní panna je dalším z vítězů minulých open scén. S prakticky domácím uskupením se na pódiu vedle Pavla Tomana a Mirky Králové (pro "mužské šovinisty" - úřadující Miss Porta!) představila Romana Tomášková, která o stejnou poctu usilovala i tentokrát s již zmíněným Přeletem MS, aby tak dovršila zlatý hattrick, honbu za nímž zahájila ještě dříve s plzeňským Prstenem Petra Hubacze. Po bluegrassových Poutnících pak přišel čas nejmenší (mno, slušelo by se říci spíše nejmladší, neboť použité slůvko je poněkud zavádějící) hvězdičky - vítězky letošního Folkového kvítku, Veroniky Polívkové. To jméno si vryjte do paměti (slabší povahy si mohou pouze zapsat). Když přišla na svět, byla tehdy už tříletá Muzika protřelým mazákem místních jeslí. Veronika, doprovázející se sama na klávesy, se zatím samozřejmě dívá na svět pohledem dvanáctiletého děvčete. Toho si ovšem máte šanci všimnout pouze při jejím doprovodném slově, kdy se roztomile dělí o své zdroje inspirace. Ve chvíli, kdy se rozezní první tóny a nastoupí zpěv, si můžete v klidu zavřít oči a uslyšíte hlas vybroušený prachem vyškrábnutým z posledních zákoutí černošských ghett. Vydrží-li (opakuji - je jí 12 let!), neberte rozhodně výraz "o té hodně uslyšíme" za klišé. Hodně už jste naopak slyšeli (a četli) o Wabi Daňkovi s Milošem Dvořáčkem. Dovolím si proto jejich vystoupení opět neprávem pominouti touto minizmínkou a zastavit se u vítěze open scény - Bodla z Chodova u Karlových Varů. Tahle formace už mimochodem také šoupe botky po pódiích přes dvacet let. Ze zakládajících členů ovšem vydržel pouze kapelník Olda Pulkrt. Personální změny ale nejsou jedinou změnou. Ta pro mne podstatnější je ve zvuku kapely. I v současných, folkových, někdy i folkrockovějších, skladbách je poměrně čitelný BG vliv, ovšem Pulkrtovo banjo se nijak nedere do popředí a nespoutává sobecky (jak tomu, alespoň tak to cítím, u klasických blůtrávníků je) nápadité melodie. Naopak mu "vyrovnaný vztah" a dialog s ostatními nástroji (zvláště příjemně mi zněla spolupráce s houslemi) sluší. A jdeme do finále. Menu na nedělní večer smíchal šéfkuchař (mimochodem, jeho pokrmy servíroval v tuto chvíli Pepa Štross, který nahradil sobotního vrchního Zdeňka Schwagera, nabízejícího navíc i dopolední open scénu) z lehké Přímé Linky s Tomášem Linkou, vhodně namíchaného koktejlu z Máků a Samsonovy Party, mírný nářez morvaskoslezského Kajkery (nepodařilo se mi zjistit, na kterém že břehu Ostravice se tato pochoutka kuchtí) a závěrečné kalorické bomby - Hop (nebo) Trop. Okolo jedné hodiny už sice hudba utichá, ale sváteční hosté neodchází. Tentokrát má patnáctiletá slečna dovoleno zůstat vzhůru do rána. Tak zas za rok? Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.