| 22.08.2005 Permanentní mejdan - Muzika 2005 (Jaroos) |
 |
| Reportáže | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Když už se počátkem srpna vydáte do areálu letního kina v Hrádku u Rokycan na tradiční Muziku, vězte, že nebudete lákáni "pouhopouhou" nabídkou účinkujících. Kdepak. Pro takovou cestu je zapotřebí dalších záminek. Nejlepší z nejlepších jsou pak pochopitelně nejrůznější oslavy. Po loňské megadávce výročí nejrůznějších formací se slavilo i letos. 25 let Hop Tropu, 30 let povýšení Hrádku na město, šedesátiny jeho starosty, stejné kulatiny geniálního Štěpána Raka... uch... Nu a že nás něco podobného čeká i příští rok, to si buďte jisti už jen díky tomu, že letošní ročník Muziky byl předjubilejně čtrnáctý. Páteční program zahajovali takřka místní, tedy plzeňští, Navzájem. Dle nástrojového obsazení byste mohli očekávat bluegrass, keltskou muziku, folkrock či country. A skutečně ve výsledku můžete vlivy všech těchto stylů zaznamenat.
Alternativa, tuším že loňský vítěz open scény, sází i nadále na výrazné, nápadité melodické linky a zajímavě zabarvené hlasy. Bohužel mi přijde, že tyto své nesporné devizy ještě stále neumí příliš prodat a po roce, co se mi ztratili z doslechu, jsem si většího pokroku nepovšiml. Pásmo kratších bloků pak ukončila vystoupení bluegrassové Carrabiny a písničkáře Jindry Kejaka. To už se ovšem o slovo hlásila Bokomara s Jardou Matějů, František Nedvěd, interpretující především osvědčené hity ze "sourozenecko-brontosauřího období" a Samson se svou partou. Semtexu jsem letos už opět trochu přesycen, přesto jsem se kupodivu při jejich vystoupení bavil skoro stejně dobře jako v dobách, kdy pro mne byli ještě neokoukaní. Odpustili si své Čau Italy, což považuji za skladbu, při které se můžete párkrát usmát při prvním poslechu, ale každou další reprízou je vám z ní poněkud "eklhaftněji". Pak už se role "předskokanů" letošních jubilantů ujal Fleret s Jarmilou Šulákovou a nakonec trio čerstvých pětadvacátníků do obecenstva poslalo průřez celým svým hoptropáckým čtvrtstoletím. Páteční déšť slušně vyčkal konce programu a spustil se až ve chvíli, kdy už se všichni slušní folkáči "zakokonili" ve svých spacácích v očekávání věcí sobotních. Sobotní ranní rituál, snadno postihnutelný, dle vzoru Velké francouzské revoluce tříslovným, heslem polifka-pifo-open scéna, nebylo zapotřebí nijak radikálně měnit ani letos. Tentokrát se ve vražedné konkurenci několika držitelů Krtečků a Port prosadilo pražské trio Šantré. A protože o tomto klání podrobněji referuje kolegyně Klára, omezím se na konstatování, že naprostým právem, a odposlechnutý názor, že rozchrchlaná Inka Tognerová je ještě lepší než zdravá Inka Tognerová. Šantré je po loňských Kajkery další kapelou, které Samson nabídl realizaci debutového CD ve studiu Jumbo. Úderem šestnácté hodiny zahájil moderátor Pepa Štross (pátečním programem a open scénou provázel Zdeněk Švagr) sobotní produkci na hlavní scéně. Při vší úctě k moderátorským špičkám a jménům jako Dobiáš, Havel či snad dokonce Brabec musím říci, že jsem tady objevil svou soukromou jedničku mezi "spíkry". Štross má neuvěřitelný smysl pro atmosféru, cit pro jazyk, umění improvizace... A navíc ještě schopnost toto vše v maximálně přesvědčivé podobě předvést. Program otevíraly kapely, které shodně v minulých letech uspěly na zdejší open scéně - Blue Gate a Toman a lesní panna. Tedy bluegrass a folkové trio, shodou okolností všechno "zezplzně" (voni tohle spojení prej plzeňáci hódně neradi). Kdo ví, kdy byli Nezmaři naposledy zařazeni prakticky na začátek programu, navíc s pouhopouhými 25 minutami prostoru (mířili bohužel ještě na další vystoupení). Jenže zrovinka schopnost vytěžit z minima maximum určuje mnohdy kvalitu. A právě tu Nezmaři reprezentují, jak ukázali nejen tímto svým vystoupením. Následoval guru mladé folkové krve Dalibor Cidlinský, který se pod hlavičkou Dua Cis představil se svými dvěma syny.
Wabi Daněk, podobně jako o den dřivě František Nedvěd, zahrál především své nejznámější kousky od Framu po "Rosu". Pohodové vystoupení, plné klidného přednesu a humorného peskování Miloše Dvořáčka, tančícího na forbíně s takovým nasazením, že cloumal Wabiho židlí i majestátem, skutečně nemělo chybičku. Po krátkém křtu CD moderujícího Pepy Štrosse se představily Berušky coby opětovný vítěz Folkového kvítku a Radek Tomášek. Pak už přišel čas pro na open scéně (a nyní i na podiu hlavním) triumfující Šantré, následně vystřídané již zmíněnou frýdeckomísteckou formací Kajkery, která Samsona zaujala v loňském roce. Nadešel čas pro letošního šedesátníka - Štěpána Raka. Garantuji vám, že pokud by kdekoliv v areálu hrádeckého amfiteátru plál otevřený oheň, stála by před ním dlouhá fronta kytaristů, ochotná na místě přiložit svým drahocenným nástrojem. Rakova hra je totiž skutečně s uměním "běžných drnkálistů" stěží srovnatelná. Nelze v této souvislosti nezmínit jeho odpověď na otázku "jak to dělá" nejmenovanému vsetínskému písničkáři a obdivovateli znakoplavek. Slova, že "my bez talentu to zkrátka musíme nadřít" bych já osobně považoval za přímou výzvu k zanechání kariéry. Posledním vystupujícím pak byla... směska. Program sice uváděl jména Redl + KDJ + Samson + Janoušek. Jenže kdo kdy a jak hrál se stalo jaksi nepostižitelným. Velice příjemná improvizace, prodloužená oproti plánu o téměř hodinu (!) závisela na tom, kdo že měl zrovna v té chvíli čas, chuť či nápad. Do popředí se dostávali jmenovaní pánové, aby zas nechali místy vyniknout třeba Šany či Karla Macálku a vzápětí opět převzali otěže. No a to je vše... Vlastně ne. Týden po CzechTeku byli majitelé pozemků sousedících bezprostředně s areálem letního kina poněkud nerudní. Několikrát proto moderátoři tlumočili prosbu policie, aby ti, kteří na těchto místech stanují, či parkují svého miláčka, pokud možno tento stav napravili. A víte co? Ono to šlo. Je to totiž jen a jen o zkušenostech z minula a kultuře účastníků. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
