|
(reportáž z koncertu Terezy Terčové Pod Vesuvem)
Nedávno jsem si v Ryběnaruby tak trochu povzdechl, že jsem už delší dobu neviděl a neslyšel písničkářku Terezu Terčovou. Proto jsem si zatrhl v diáři datum 13. listopad 2006. Nebylo to proto, abych tento den, označený pro někoho nešťastným číslem, raději nevycházel z domu. Ba naopak, nejpozději před osmou bylo třeba zaujmout místo v klubu Pod Vesuvem v Praze 8, protože právě zde v osm večer začínal recitál Terezy Terčové a jejích hostů.
Zhruba před dvěma roky jsem viděl poprvé jednu z několika podob Terezy Terčové. Vystupovala v jedné pražské literární kavárně s olomouckým klavíristou Jakubem Knápkem a zpívala nikoliv své písně, ale světový repertoár včetně několika jazzových standardů. Od té doby se toho dost událo. Tereza ukončila úspěšně studia na Univerzitě Palackého v Olomouci a současně začala studovat obor muzikál na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Upozorňuji předem, že úspěšné ukončení studia nebylo tak docela bez významu pro průběh koncertu. Terezu Terčovou znám už dost dlouho, zhruba šest let. Byl jsem u premiér některých jejích písniček a rád vzpomínám na den, kdy mi věnovala své první malé demo. Seděli a povídali jsme si o
 |
|
Tereza Terčová s novou kytarou |
|
foto: Tomáš Pohl © | něm v jedné pražské kavárně blízko nádraží, protože k životu Terezy Terčové tenkrát patřilo přestupovaní z jednoho vlaku do druhého směrem do Tachova, kde má mámu a tátu, a zpátky směrem do Olomouce. Občas stihla mezi přestupy pár koncertů svých oblíbených Nezmarů a Pavlíny Jíšové. První Terezina "placka" s asi šesti písněmi mi udělala velikou radost. Pomohl jsem té malé dívce s milým úsměvem a spoustou energie s těžkou kytarou a říkal jsem si, kam asi povedou další kroky té tehdy ještě napůl dívky a napůl ženy. Tereza Terčová na mě ale nikdy nepůsobila dojmem uchechtané mladé dívky. Brala život i své písně a hraní vždy velmi vážně. Mezi jejími prvními písněmi je i jedna s názvem Tma s textem, který bych u devatenáctiletého děvčete nečekal. Dnes Tereza tuhle píseň nehraje. Podobnou píseň složil i písničkář Martin Čepelík, jehož koncerty, na které se vždy rád vypravím, jsou velikou vzácností. Zkrátka a dobře, berme mladé lidi velmi vážně a naučme se jim naslouchat. Většinou jsou naším odrazem a zrcadlem.
Ten večer 13. listopadu 2006 měla Tereza Terčová za sebou několik vítězství na festivalech a soutěžích, účast v televizní soutěži Česko hledá Superstar, několik dalších "placek" a v současnosti i natáčení první velké desky. Celý večer rozdělila dramaturgickyy na několik částí. V první z nich hrála na kytaru a zpívala jen sama. K mé radosti hrála krom osvědčených pecek i písně méně hrané, jako Svítá, píseň s jednoduchým textem popisujícím náladu doma, když přichází ráno. Má hezkou a snadno zapamatovatelnou melodii, ale právě v tom je umění. Ale i ostatní písně patřily do mé "top ten". Zněl Pouštní chrám, který známe i ve vynikající interpretaci plzeňské, bohužel dnes už neexistující kapely Fregata, v níž Tereza zpívala. Znělo Mlčení, První milostná a nádherně impresivní Město v kalužích, dárek univerzitní Olomouci, i Nejdelší tunel světa. Od doby své první "placky" má Tereza z čeho vybírat. Poté si Tereza přizvala na židli vedle sebe svého přítele Dana Švece. Dan hraje na kytaru a předtím než potkal Terezu skládal do šuplíku a hrál většinou pro potěšení. V loňském ročníku Notování pod Vyšehradem vystoupil jako součást seskupení Triumvirát a v současnosti tvoří s Markétou Berouskovou duo Daman. S Terezou ale hrál písničky, které složil pro Terezu, nebo které složili společně. Jména písní jsem si nezapamatoval, ale pamatuji si, že jsem na zmíněném koncertu s Jakubem Knápkem byl svědkem premiéry jedné z nich, samozřejmě s milostnou tématikou. Pak Tereza s Danem zazpívali píseň, kterou jim věnoval jeden písničkář, který nebyl jmenován. Dan má hezký hlas a přál bych mu, aby mu to s Terezou ladilo i v životě tak hezky, jak jim to ladí na pódiu.
Do další části pozvala Tereza ke klavíru dlouhovlasou černovlásku Ester Godovskou, svou profesorku z konzervatoře. Tereza ji však neoslovuje paní profesorko, ale Esterko. Kromě této účinkující profesorky se do hlediště přišla podívat jako divák paní profesorka Pavla Fendrichová, která Terezu učí zpěv. Chvílemi jsem pozoroval pouze Esterčiny štíhlé prsty hrající si s klaviaturou pianina. Byly fascinující. Přiznám se, že jsem se na onu část Terčina vystoupení velmi těšil. Už v reportáži z Rybynaruby jsem vyslovil přání slyšet jako doprovod jejího zpěvu nejen klavír, ale i kontrabas a bicí. Už úvodní Summertime mě přesvědčilo o oprávněnosti mého přání. Klavírní doprovod je vynikající, ale Tereza je jako stvořená pro zpívání s kapelou. Hodiny zpěvu u paní profesorky Fendrichové byly znát. Zněly i písně Terčina "druhého já", Joan Baezové i písně z repertoáru Marie Rottrové, slavící ten den své šedesáté páté narozeniny. Klasický standard Georgia on my Mind patřil k majstrštykům Evy Olmerové a může si na něj troufnout málokdo. V případě Terezy Terčové to nebyla troufalost, u ní je výběr této písně naprosto v souladu s jejím pěveckým uměním. V rámci toho bloku zahrála paní profesorka Esterka i několik instrumentálních podob skladeb, například z filmu Dirty Dance. Výkon lze vyjádřit slovy: lehkost, přesnost, suverenita, prostě paráda.
Při jedné z písní jsem sledoval výraz obličeje paní profesorky Fendrichové. Působil na mě jako barometr ukazující hezké počasí.
V poslední části večera se Tereza pochlubila dárkem, který jí dal její tatínek k promoci. K našemu velkému překvapení se chopila bílé elektrické kytary, která docela ladila k jejím černým rockerským kalhotám. K transformaci Terezy Terčové v Suzi Quatro ale nedošlo. Kytara zněla jemně a citlivě a doprovázela ji Danova kytara. Zcela dozajista obě kytary doprovázely písničky, které najdeme na chystané desce. Zněla i píseň z repertoáru plzeňské kapely MHS, kterou známe v podání Honzy Kříže a Soni Kočandrlové na loňském Notování pod Vyšehradem, jakoby loučení s érou Fregaty.
Úplně na závěr zněla akusticky píseň V peřinách, ale nikomu se domů ještě nechtělo. Pod takovým Vesuvem je vždy hezky.
Sdílet na...
|
Jen bych ráda podotkla, že Fregata neustále existuje. To byste jim krivdil, protože vím, jak hezky a pravidelne zkouší