V průchodu Muzea v Jindřichově Hradci mi zastoupila cestu mohutná postava samostatného inspektora počasí agentury F&C, Emila Makala řečeného Velkej Pinďa. "Tak abys věděl, panáčku, a nepsal o nás nějaký blbiny, tak dneska dopoledne jsme to ještě důkladně spláchli, aby se neprášilo, a teď to bude až do soboty bez deště", oznámil mi velmi rezolutně. Stalo se ve čtvrtek 10. července, jen několik minut před prvními recitály Folkové růže 2008 a nutno přiznat, že se Pinďa vyzná: jeho předpověď byla přesnější než sám chtěl!

Město Růže - Jindřichův Hradec

foto: Franta Bureš ©

Ve čtvrtek začínala Růže na nádvoří Muzea milým recitálkem R. A. L. Bandu. Líbila se mi tematická pestrost jeho repertoáru a zvuku obou kytar. * Výkon R. A. L. Bandu mi přišel lidsky mnohem vroucnější než to, co předvedli Jiří Fryč a Kamila Novotná jako první vystupující v kapli. I když jejich interpretaci není technicky co vytknout, cítil jsem v ní spoustu dřiny a snahy vyniknout a jen málo upřímnosti. * Po Novotné a Fryčovi nastoupili v kapli Žamboši. Jejich vystoupení sice poznamenala "nesrozumitelná zvuková koule na scéně" (stěžoval si na ni každý, kdo v kapli hrál a s kým jsem mluvil), ale kvalita písniček, většině přítomného publika dobře známých, a zkušenost interpretů tento handicap stačila do značné míry vykrýt. * Bezvýhradně hezkým zážitkem byl pak závěr "muzejních" recitálů, který patřil Epy de Myi, kterou si z celodenního programu vybral Jupp jako hosta na scénu na nádvoří zámku. * Na nádvoří zámku zahajoval Jen tak tak oslabený o nastydlou zpěvačku Nelu Mládkovou a já si během jejich třípisničkového vystoupení uvědomil, jaká je škoda, že se Míša Vadová chystá koncem roku 2008 opustit scénu. * Vystoupení hostujících Epíků bylo pak závanem svěžího větru mladé torby do programu postaveného na osvědčených souborech a většinou i tradičních účastnících Folkové růže (toto lze říci o většině vystupujících všech tří večerních programů). * Zasloužený úspěch mělo vystoupení

Hradišťan čelem do nádvoří  zámku

foto: Franta Bureš ©

Pátek 11. července otevíraly dopolední recitály mezi lavičkami v parčíku před zámkem. Hlavní předností místního vokálního X-tetu bylo, že přilákal hodně diváků (hlavně k zámku, ale možná i na Muzeum), kteří zůstali i na následující kapely. Velkým mínusem snaživého souboru je nastudování převážně spirituálového repertoáru v jednom tempu (spíše couru) a dle jediné fabule? * Na svérázný "podkrkonošský bluegrass" Bossorek, u kterých jsem již maně akceptoval i několik písniček ve stylu "besídka obecné školy", jsem se dost těšil a nebyl jsem zklamán zde, ani o pár hodin později na Muzeu. A o jejich democédéčko Jestřebí písničky byla po obou vystoupeních dost mela. * Stejně tak byla před zámkem mela o demáček Epy de Mye, při jejímž vystoupení mezi diváky dlouho zářil vlídný úsměv Alice Holubové. * Trochu smůlu měli Žamboši. Jejich nástroje se na nádvoří Muzea nepohodly s aparaturou a úvodní nekrátká chvíle vazbení poněkud nabourala kvalitu vystoupení. Nicméně, kdo je moc nezná, byl spokojen. * V kapli jsem byl na recitálu Jardy Urbánka, ale jen chvíli. Utekl jsem, protože dřívezmíněná "zvuková koule" ho doslova drtila. V obavě, že totéž udělá s Xindlem X, jsem se tam už nevrátil a prý jsem udělal chybu. * Velice šťastné finále dali recitálům na Muzeu Šantré a jejich Nočníček byl to nejlepší, co jsem letos v kapli zažil. * Jedno jediné slabší místo měl zvuk na nádvoří zámku: bylo to při vystoupení nejmladšího oficiálního účastníka hlavních programů Růže, letos desetiletého souboru Bezefšeho. Škoda, že jeho temperament a nasazení tím částečně ztratily na síle. * Podstatnou část večera tvořilo vystoupení Vlasty Redla, Slávka Janouška a Samsona Lenka, na střídačku sólově a spolu a hlavně moc, moc, hezky. Trochu podivným kontrastem vystoupení až pokornému bylo závěrečné společné nastudování lidové písně Ach synku, synku jak by zněla, kdyby ji byl Tatíček Masaryk chtěl za hymnu prosazovat a prosadil. Hymnický chorál mnohé rozesmál a sem tam někoho popudil. Ale o tom, jak monumentalizace dovede ničit krásu, zapřemýšleli asi všichni a to bylo, vedle recese, hlavním účelem. Myslím si a doufám. * Závěrečným oříškem večera, pro nejednoho prvodiváka a provoposluchače takřka nerozlousknutelným, byla Jablkoň. V posledních letech je oříšek tvrdší o saxofonistku a zpěvačku Aničku Duchaňovou, neuvěřitelnou jevištní partnerku šéfa celého ansámblu Michala Němce. Vědomé jindřichohradecké publikum ale vedlo většinu nováčků svým nadšením k šťastnému pochopení a rozlousknutí a úspěch byl veliký. Paráda! * Paráda i po stránce zvuku, o který se v tomto ročníku na zámku staral Pája Jindrák a jeho tým (Marek Zavřel a Kuba Moravec), které na muzeu a open

Půl dechu do měchu po vystoupení

foto: Franta Bureš ©

S časnou 10. hodinou ranní jsem v sobotu 12. července opět snídal na lavičce v parku před zámkem. I. C. Q., Marien a mezi nimi vynikající vokální Šestet. Lahůdka s pestrým repertoárem v češtině i angličtině, kterou jsem si toho dne rád vychutnal podruhé na Muzeu a málem i potřetí na zámku, kam Jupp soubor pozval jako hosta. * Nabitý program na Muzeu i v kapli představoval poměrně skočné odpoledne. V kapli jsem stihl aspoň kousek vystoupení Hořkýho kafe s hostující Martinou Trchovou (plýtvat chválou na držitele Krtka a držitelku Krtečka netřeba, doufám), jednu písničku z údajně velmi zdařilého recitálu Arnošta Frauenberga a hned několik kousků početného Tamaralu, který se opět pokusila umlátit pověstná "zvuková koule", ale nevyhrála! Zejména zpěvačce Ince Tognerové bylo rozumět i v kapli (ať už s Tamaralem či se Šantré) každé písmeno a nic nebránilo vnímání jejího prožitku písně. * Na nádvoří jsem si takřka beze zbytku vyslechl vystoupení Jananasu velmi nekonvenční a pozoruhodné zpěvačky a autorky Jany Infeldové, celý recitálek jazzové, s latinou a folkem koketující mladé, leč instrumentálně velmi zdatné kapely Půl dechu do měchu, a po již zmíněném výborném Šestetu i Kámen úrazu. Ten plně dostál svému názvu - jeho vystoupení tentokrát za moc nestálo. Ale možná to lze svést i na atmosférický tlak. Vítr hnal po nebi vodou těžké mraky, ochlazovalo se a mě se zmocňovala obava, že Pinďova předpověď "teď to bude až do soboty bez deště" se naplní velmi rychle? * Přesto, že počasí vypadalo zlověstně, bylo nádvoří očekávající další hvězdný program - Cop, Oskara Petra s Jirkou Vopavou, Karla Markytána s Michalem Vašíčkem, Ginevru a Blue Effecty v unplugged provedení - solidně zaplněno diváky s připravenými deštníky a pláštěnkami. První kapky rychle houstnoucího deště spadly ještě před programem. Během úvodního vystoupení Šestetu jsme se pak shodli v posádce auta, kterým jsem odjížděl, že si padající vodou nenecháme pokazit příjemný zážitek z nádherného festivalu a dali jsme Jindřichovu Hradci vale.