|
Tam, kde se vrch Zebín nad městem Jičínem do výše čtyř set metrů nadmořské výšky vypíná a kde končí čtyřnásobné, čtyři sta let staré stromořadí devíti set lip, začínajcí na okraji historického centra města, tam stojí Valdštejnská lodžie. Tuto pozoruhodnou stavbu a přilehlý park zvaný Libosad, nechal v posledních letech svého života vybudovat generalisimus Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583 - 1634) poté, co vybral Jičín za sídelní město svého frýdlantského vévodství. Historiemilovný čtenář si určitě dohledá podrobnosti na webu Valdštejnské lodžie. Hudbymilovnému čtenáři pro informaci postačí, že toto šlechtické sídlo používali Valdštejnovi následníci jen do konce 17. století. Potom následovalo pozvolné chátrání, které trvalo téměř tři sta let… V roce 1993 byl objekt nově zastřešen a od té doby je průběžně rekonstruován. Libosad byl zbaven pralesa plevelných a náletových dřevin a revitalizován do podoby původního parku. Život se, na téměř již mrtvé Valdštejnovo sídlo, vrátil! Vedle celé řady kulturních a společenských akcí, jako jsou filmová a divadelní představení a rozličné srazy, včetně akcí pro děti a tělesně či mentálně postižené, zde probíhá řada žánrově velmi rozmanitých koncertů a jiných hudebních akcí.
V roce 2005 přibyl do repetoáru Valdštejnské lodžie i trampský, countryový a folkový Festival pod Zebínem. Zatímco první čtyři ročníky byly více méně sousedskou záležitostí místních kapel, rozhodli se organizátoři pátého ročníku (agentura Půltón, resp. kapela Přecespolu) a jejich přátelé uspořádat v tomto roce, 10. a 11. července, podnik o kousek významnější. Naplánován byl páteční večerní country bál, v sobotu přes den soutěž regionálních kapel a v odpoledních a večerních hodinách přehlídka hostujících souborů, vrcholíci vystoupením Wabiho Daňka a Miloše Dvořáčka. Dílčí neúspěch, kdy se nepodařilo zorganizovat soutěž, byl šťastně vykompenzován přizváním několika dalších, domácích i přespolních vystupujících. I díky tomu lze říci, že akce byla v konečné podobě velmi zdařilá a obecně úspěšnější, než jsem očekával. Festival fotografovali Lada a Miloš Kollesárovi a takto se zachoval na jejich obrázcích:
 |
 |
| Páteční country bál začal indiánskými tanci v provedení části kmene Pšito Oyate (Korálkoví lidé). Bílí indiáni přijeli z Plzně a patřilo jim i sobotní zahájení festivalové přehlídky. Byla to poutavá podívaná a mrzelo-li mne na ní něco, pak to, že indiánská lidová hudba ji doprovázela ze záznamu a že výhledu na tanečníky částečně bránila řada odposlechů na forbíně scény. |
Živou muziku na countrybálu hráli brněnští Kati, pořádající Přecespolu (jičíňané většinou bývalí; dnes žije většina kapely v Dobříši a v Pardubicích) a nejstarší jičínská kapela Kanci. Na její fotografii si povšimněte Jirky Vacka (vpravo). Je to nejfrekventovanější muzikant festivalu! Večerem se nesly převážně písničky na pomezí country a trampské muziky… |
 |
 |
| Přecespolu hráli v pátek i v sobotu. Zatímco v přehlídce předvedla svůj současný autorský trampský repertoár (většinu ho skládá Petra Zajíčková – druhá zleva), na bále hráli překvapivě dobře převzaté písničky (od starého repertoáru Greenhornů až po písně Spirituál kvintetu) ze svých jičínských časů, kdy vystupovali hlavně na bálech pod názvem Rančeři. |
Jevištní předtančení provedla a potom na travnatém a kamenitém „parketu“ pod scénou účastníky country bálu roztancovala jičínská amatérská taneční skupina Karolína. Po nesmělém, plachém rozjezdu se diváci roztančili natolik, že krojovaní členové Karolíny nebyli v lese těl v tanečním kole skoro vidět. A všechny moc mrzelo, když dozněl poslední kousek. |
 |
 |
| V sobotu ráno rozbili indiáni v Libosadu svůj tábor a ujali se organizování indiánských i neindiánských her pro děti i dospělé, kteří si to chtěli zkusit. V parku byla i velká dřevěná parní lokomotiva s vagóny a jiná lákadla pro malé i velké. Na fotografii se snaží druhá zpěvačka Přecespolu, Lucie Černohlávková, vyniknout v lukostřelbě. Výsledek byl uspokojivý. Přežila! |
V pátek i v sobotu hrály kapely Přecespolu, Kanci a Kati. Poslední jmenovaní se nechali vyfotografovat s hlavními organizátory festivalu Martinem Zajíčkem (vlevo) a Karlem Kožichem Nohavou (vpravo). Sobotní přehlídku zahajovali KTP (Kamarádi trampské písničky) z Mladé Boleslavi. Vystoupila i jičínská Falešná pětka, která je další štací Jirky Vacka z Přecespolu atd. |
 |
 |
| Jedno z nejúspěšnějších vystoupení v celém programu předvedly úpické Bossorky, kapela, která se zatím netěší všeobecnému zájmu publika. Zde si ho získala příjemně přirozenou interpretací melodických písniček své kapelnice Markéty Vránové, v nichž se potkává zajímavé, snadno pochopitelné sdělení s chytrým humorem, který posluchače nejedenou hlasitě rozesmál. |
Podvečerní program zahajovala Sekvoj, mile překvapená přizpěvováním diváků. Jestli na Festivalu pod Zebímen kapelu něco netěšilo, pak jen to, že musela nechat v Praze, kvůli pracovnímu zaneprázdnění, svého multiinstrumentalistu Mirka Buriana. Trampfolkovou romantiku vystřídal charakteristický brněnský tramp-swingový sound precizně hraný kapelou Přístav. |
 |
 |
| Stříbrným hřebem večera byla kapela Pacifik, vítaná na scéně mohutným potleskem. Zaslouženě! Pacifiku to, po těžkém onemocnění Tonyho Linharta na začátku letošního roku, opět obdivuhodně hraje a zpívá. Dovoluji si tvrdit, že s Honzou Andělínem Frühwirthem podobně, jako s Pepou Blažejovským, v dobách, kdy byl ve vrcholné formě… |
Zlatý hřeb večera – Wabi Daněk & Miloš Dvořáček… Co dodat? Wabi Daněk je jméno, za kterým by mnozí šli až na konec světa. Na kopec nad Jičínem za ním přišlo a zaplnilo nádvoří během odpoledne a podvečera víc než dvě stě padesát lidí. Byli příjemní, vstřícně naladění a v závěru velmi spokojení: Standa s Milošem zahráli velmi kvalitně svůj standardní program. |
Posledním přídavkem Wabiho Daňka & Miloše Dvořáčka Festival pod Zebínem oficiálně skončil, ale večer po něm byl, především díky Přístavu a Katům, ale i dalším kamarádům, ještě hodně dlouhý. I noční sešn se velmi podařil. A má-li někdo ze čtenářů dojem, že Festival pod Zebínem je z těch, které by rád navštívil, mohu ho potěšit dovětkem, že po prvním počítání se zdá, že konečná bilance vyjde do nuly. Beze zisku, ale taky beze ztráty. V současné době je to šťastný výsledek. Takže se můžeme těšit na TCF festival v nádvoří Valdštejnské lodžie i v roce 2010.
Sdílet na...
|
