| 08.06.2005 Strakonické Jamboree 2005 - Banjománie v tropech (Džexna) |
 |
| Reportáže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Návštěvníky letošního Jamboree přivítalo ve dnech 27. a 28. května horké letní počasí, teploty se vyšplhaly nad 30 stupňů celsia. Organizátoři festivalu z Městského kulturního střediska přichystali bohatý program v Letním kině a na vloni ověřeném Závodišti, ale i přímo v centru Strakonic na Velkém náměstí scénu Na rampě. Centrem protéká i řeka Otava, v níž mnozí návštěvníci nacházeli příjemné osvěžení sluncem i muzikou rozpálených tělesných schránek. Nejen novinku, scénu Na rampě, kde v sobotu za poledního žáru hrál Cop, zaznamenali věrní příznivci Jamboree. Letos poprvé zvučil hlavní koncerty v Letním kině zkušený Pája Jindrák se svým týmem (Šaolín), moderátorskou dvojici hlavních
Přijela jsem opět až v sobotu, z tištěného Banjo Pickera jsem se dověděla, oč jsem v pátek přišla. V odpoledním programu Než to začne se na Závodišti představily jihočeské kapely hrající bluegrass a country, v hlavním programu např. Pavlína Jíšová a CS band, Luboš Malina a Afterparty, Cop, muziku s přesahem zastupovali Dun an Doras nebo Banjo band Ivana Mládka. To uvádím bez záruky, ačkoliv mi to pátečníci shodně potvrzovali a Novou sekci jsem dokonce v Praze zaslechla přímým přenosem z kamarádčina mobilu.Stihla jsem závěr dopoledního programu Bluegrass session No.5, loňské vítěze Porty Giant Moutain Boys (volně přeložili jako Krakonoška), v níž se ujal kontrabasu Zdeněk Schwager a kytarista Petr Poláček (z loňské Superstar) zpíval převážně tradicionály, a The Mousetrap mandolinisty Ralpha Shuta s kytaristkou a zpěvačkou Míšou Královou, kteří v prudkém slunci odvedli velmi sympatický výkon postavený na sólovém zpěvu Míši. Během přestávky s tanečními kreacemi a hrátkami s lasem dětí i dospělých ze skupiny Sluníčko, známé již z loňského Jamboree, se chystala přehlídka seskupení, která se pro mne stala (tak trochu s očekáváním) vrcholem letošního Jamboree. Banjománie Banjománie pokračovala špičkovým výkonem sdružení někdejšího banjisty Copu - Láďa Ptáček a přátelé: dobrista Peter Szabados (CS Band), baskytarista Zdeněk Fík (Cop), mandolinista Martin Krajíček (KK Band), kytarista Emil Formánek (Druhá tráva) a dcera slavného otce, výtečná zpěvačka výrazného temnějšího hlasu, Eliška Ptáčková, která vypomáhala i na kytaru. Šťastné seskupení muzikantů naladěných na stejnou vlnu předvedlo několik upravených skladeb i mimo žánr, například Cashovu Ring of Fire v Eliščině podání, v newgrassovém hávu, s elegancí, precizností a v naprosté pohodě, které si se z
Ostrý řez a následovala hudba 20. let, které z nás už málokdo pamatuje, jak pravil Schwager, mimochodem, pro mne nebývale věcný a příjemný průvodce Banjománií. Jan Čapek a spol. se jmenoval "nejmenší big band na světě" , kde kromě Čapkova swingového plektrum banja, na něž se hraje trsátkem, figurovala trubka a saxofon mamutích rozměrů. Při My Blue Haeven jsme si podupávali jako dávní steamboat stompers na Mississippi, nakonec nedaleká Otava šplouchala a ve vlnkách se zrcadlilo modré nebe, či se ocitli kdesi na tanečním parketu zahradní restaurace, kde pradědečkové provětrávali faldy prababičkám. A to nejlepší na konec. Ne, to bych byla nespravedlivá k předcházejícím účinkujícím, nicméně kolekce instrumentálních pamlsků sestavy Luboš Malina a přátelé, v níž se blýskala dvě banja, Luboše Maliny (Druhá tráva) a Martina Fridricha (Cop), se stala zároveň i ochutnávkou připravovaného CD Dueling Fingers, které vzniká právě na základě společného jamování. Zdvojená banja se doplňovala například ve Fridrichově uhánějícím Banjobusu, instrumentálce Ládi Ptáčka Luboš a Láďa či tradičním Old Joe Clark, ačkoliv tam se mi poněkud utopila mezi nástroji přátel z "ovocné" sestavy, ve zvonivé a přesné mandolíně Zdeňka Jahody (Monogram) a houslových partech bráchy Pepy Maliny (P.R.S.T). Kytarou vše spolehlivě jistil Emil Formánek a virtuos kontrabasu Petr Surý (oba DT) dokázal dokonale suplovat i bodhrán v Irish Medley. Zkrátka dvě banja s kapelou v kulminujícím vedru vítaná osvěžující pohoda. Kapelám, které zahajovaly odpolední program v Letním kině, nutno vyseknout poklonu za statečnost, neboť v rozpáleném kotli muselo být na padnutí. Lehounký vánek, který na Závodišti alespoň chvílemi zatřepetal stříškami či deštníky - slunečníky, si už patrně svoje odfoukal a vytratil se. Ovšem s první kapelou Blue Gate z Plzně, včele s kapelnicí Ilonou Leichtovou a s novým banjistou Liborem Nývltem, se dostavil svěží vítr bluegrassový, dokonce i Vichřice! Šlapalo to skvěle. Pražský Reliéf na velkém podiu na pohled ztracený, plně zaujal publikum vícehlasými gospely, které jen chvilku rušilo přelétávající éro, skladbami převážně Zbyňka Bureše, banjisty a zpěváka mnohobarevného hlasu s obdivuhodným parádním dlouhým držením jednoho tónu. Brněnský Drive Davida Němečka jakoby se bál ve vedru křesat jiskry, snad to bylo volbou skladeb ve volnějším tempu, ovšem i v Yellow river či Kroutím a házím působil poněkud mdle. Obdobně i Zdeněk Jahoda jam, ačkoliv podobně jako v Drive Veronika Němečková, i zde zpívala šikovná Eliška Ptáčková (už jsem se o ní zmiňovala v Banjománii), technicky propracovanými BG skladbami nenadchl, obvyklá šťáva domovského Monogramu chyběla. Probrala nás až trojka Druhá míza, plným zvukem, vroucností písniček, banjem Vojty Zíchy či national steel kytarou, zpěvem Romany Tomáškové (Růže) i Tomáše Berky. Vojta Zícha umí své mužské písně ozvláštnit lehce zastřeným zpěvem, uvěříme mu, když slibuje ve Vrať se holka, vrať se, přesvědčí nás o vlastní jedinečnosti v Prej chceš chlapa. Když přidával milostnou Jedenkrát, obecenstvo si ji zasněně pobrukovalo s ním. Po přestávce jsem nesledovala program důsledně, protože jsem se věnovala bluegrassové anketce, a některá vystoupení jsem slyšela jen z části. Míšu Leichta s bezdrátovou kytarou sólově v písních ještě z Forehandu, Svaťa Kotas band například v dvoukytarových skladbách s Mišom Vavrem, kontrabasem Libora Nováka a mandolínou zpěvačky Míši Havrdové. V sympatických aranžích, a samozřejmě i s banjem v rukou protagonisty např. ve Stingově skladbě Fields of Gold. Banjogang se třemi banji!!! a kontrabasem ve swingových či ragtimových kouscích, svižných, kterým nechyběl humor a diváci se dobře bavili. Band Petra Kocmana na chvíli zrušil zvukový aparát, ale po rychlé nápravě tahle návštěva z oblasti country diváky pohltila. V bloku Petra Kocmana vystoupila i první dáma country music, jak se někdy Věře Martinové říká, opět bluegrassovým publikem vřele přijata, folkový přídavek Batalion, jen s kytarou, si s ní společně zpívalo. Druhá přestávka na občerstvení ještě lehce prodloužila skluz, zaviněný především předchozími přídavky, na 45 minut, nicméně natěšené publikum trpělivě očekávalo finále hlavního koncertu. Vabank Unit s výtečným Honzou Bíbou na mandolínu a zbytkem kvarteta kolem kytaristy Martina Mikoláše předvedli svůj standard, což znamená, že dostali obecenstvo do varu. A pak to přišlo! Jistota a um, legenda a současnost, letos pětatřicetiletá kapela Poutníci. Začali z ostra klasikou v níž se blýskl poprvé a zdaleka ne naposledy skvělý tenor Jirka Mach, ve Folsom Prison Blues bas Zdeňka Kaliny, ze současného repertoáru nabídli v duetu Vousatého chlapa s vibrafonovými efekty kytary Honzy Máci, instrumentálku Rondo alla Turca, ze zlaté éry přidal Jiří Karas Pola svým chraplákem Hotel Hillary. Vše uběhlo tak rychle, ovšem diváci si Poutníky přivolali zpět a ti jim za odměnu naservírovali skladbu, věnovanou svému někdejšímu lídrovi a autorovi českého textu Robertu Křesťanovi. Jedinečnou Telegraph Road, 12 minut aranžérského a interpretačního skvostu, v níž se opět zaskvěl Machův zpěv, Mácova
Řádky, které nyní budou následovat, se mi nepíší lehce. Na Roberta Křesťana a Druhou trávu s hostem Peterem Rowanem se těšil snad každý. Dlouhé zvučení zvýšilo napětí, ovšem v pokročilé hodině přišlo poněkud nevhod. Druhá tráva odehrála čtyři skladby, standardně, ale jakoby v chvatu, neboť hlavní hvězdou jejich i celého Jamboree měl být americký písničkář Peter Rowan. Publikum jej přivítalo bouřlivým potleskem. Ovšem už při první skladbě jsme pozorovali na muzikantech DT neobvyklou nervozitu, strnulost, upřeně sledovali hmatník na Rowanově mandolíně a odezírali, číhali. Rowanův hlas zpočátku nejistý byl jen vzdáleně podobný tomu, jenž zněl v Čechách před šesti lety. V další skladbě to nebylo lepší. Jindy suverénní DT se jen přizpůsobovala Rowanovým nečekaným snad i rytmickým odskokům, i v Muleskinner blues, kterou odehráli snad milionkrát, se museli poprat s Rowanovou nevyzpytatelností. Doprovod zněl nezvykle ploše, Rowanův zpěv místy hodně ujížděl. O málo lépe dopadla Moonlight Midnight. Občasný pískot diváků se dal vysvětlovat všelijak, i když po každé skladbě potlesk byl. Přiznám se, že jsem z výkonu Petera Rowana ve Strakonicích byla lehce rozčarovaná. A o nějakém vygradování festivalu nemůže být řeči. Ale abych nekončila tak nešťastně. O tři dny později, v plzeňské Velké synagoze, jsem poslouchala koncert Petera Rowana s Druhou trávou znovu. A naprosto okouzleně. Rowan zpíval jistě, jeho hlas i indiánský pláč se nesl prostorem, kapela šlapala jak švýcarské hodinky, šest přídavků. Bluegrassová bohoslužba. O Peterovi Rowanovi je známo, že nerad zkouší, své spoluhráče zaskakuje výběrem písní?mohu se jen domýšlet, proč jsem si nakonec ze strakonického koncertu odvážela pocit zklamání. A nebo radši ne. Protože: Sečteno a podtrženo. Jamboree ve Strakonicích bylo opět svátkem bluegrassu, setkáním muzikantů s vnímavými diváky, přišlo jich 1 600, v dobré společnosti moderátorů Míši Leichta a Rosti Čapka, který druhou polovinou sobotního večera provázel sám. Bylo až dojemné sledovat, jak dva staří bluegrassáci, a nyní čerství otcové, vyprávějí místo drsných vtipů, kterak přišli Meda (ne Méďa) Čapkovic a Albert Leichtovic ke svým jménům? Dramaturgii festivalu chválím za odpolední Banjománii, naopak hlavnímu sobotnímu programu bych vytkla závěr bez očekávané gradace. Bluegrassový festival má končit pořádným nářezem. Nebo se mýlím? Anketu s některými z účinkujících o vztahu nejen k Jamboree ve Strakonicích vám přineseme během příštích dnů. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
)