(reportáž z koncertu kapely Pavlína Jíšová a přátelé)

Co se dá ještě napsat o Pavlíně Jíšové, o zpěvačce, jejíž umělecká dráha vydá na knihu? Před koncertem její kapely Pavlína Jíšová a přátelé dne 28. ledna 2008 ve vysočanském Gongu jsem věděl, že v Českých Budějovicích točí v pořadí sedmou sólovou desku a kapelu čekají změny.

Takže plný zvědavosti jsem onen večer zasedl s foťákem za stůl blízko jevištěa. Od odchodu od Nezmarů se v její kapele vystřídalo několik jmen. Tím, kdo zůstával, byl kapelník Pavel Malina. Jenže život je změna a Pavel Malina se plně věnuje svému píseckému krámku v půvabné starobylé uličce jednoho z nejkrásnějších českých měst. Na jeho místo si měl stoupnout, a to s kytarou, nejmladší z Malinů, Josef. Jenže i zde život chtěl jinak a Josefa Malinu na jevišti s Pavlínou Jíšovou nepotkáme. Zatím posledním řešením, a podle přání Pavlíny Jíšové i definitivním, je kytara Jakuba Racka z kapely Monogram. Jakub Racek i velmi dobře zpívá, což je v bluegrassu jednou z podmínek, ale využití jeho pěveckého talentu je zatím otázkou blízké budoucnosti. Ten večer se Jakub Racek spíše seznamoval s repertoárem, byť díky svému talentu tak, že si toho většina diváků ani nevšimla. Tím kdo zůstává je kontrabasista Pavel "Pája" Peroutka, léta známý i z kapely Reliéf. Největším překvapením je ale stálé angažmá Adély Lounkové, dcery Pavlíny Jíšové.

Letos v létě na Prázdninách v Telči by nezasvěcený posluchač ve tmě náměstí téměř nepoznal, že klasický repertoár Pavlíny Jíšové nezpívá ona, ale její dcera.

Čerstvě úředně dospělá Adéla Lounková má hodně darů a vlastností, které je dobré mít. Je půvabná a milá, má krásný hlas a její kytarová hra je čím dál lepší. K osmnáctinám dostala ještě irskou flétnu, takže nezůstává "jen" u zpěvu a kytary. Jenže vše dobré mívá své "ale". Tím "ale" je být dítětem známých a slavných rodičů. Asi to stálo Pavlínu Jíšovou dost přemýšlení, než vzala svou dceru vedle sebe do stálého angažmá na pódium. Hlasy "jablka a stromu" jsou velmi podobné a je zde i velmi výrazná fyzická podoba. Jenže na druhé straně by bylo zlé, kdyby dcera Adéla takovou příležitost neměla. Byla by to škoda nejen pro ni, ale především pro diváky.

Takže ten večer stáli vedle sebe čtyři dobří muzikanti i zpěváci. Pavlína Jíšová obměnila nejen sestavu svých přátel v kapele, ale i dramaturgii. Pokud vím, má Pavlína Jíšová v zásobě minimálně sto skladeb hratelných s kapelou, kdy většina z nich je z její dílny, minimálně s jejím textem.

Samozřejmě, že v rámci udržení image je nutno nadělit divákům klasiku jako Já, písnička, Písek od Luboše Hrdličky, či Někdo jiný než jsem já. Od vydání poslední desky Andělé jsou s námi uplynulo ve Vltavě dost vody a tentokrát na jihu Čech vzniká deska, která zatím nemá název. Právě z ní ten večer zaznělo několik skladeb signalizujících, že se rodí něco zajímavého a hezkého. Autorsky přispívají i dcera Adéla i Pavel Peroutka. Pavel Peroutka s Adélou zpívali krásný duet, který napsala Adéla Lounková a svou píseň si zazpíval Pavel Peroutka poprvé sólo. Matka s dcerou znějí nádherně v duetu a totéž platí i o triu s Pavlem Peroutkou. Takže se pomalu rodí zase něco nového a troufnu si říci, že na první poslech i kvalitnějšího, než známe z minulých sestav Pavlíny Jíšové, zejména po stránce vokální.

Koncert bez přestávky trval téměř dvě hodiny a jako vždy hezký zážitek utíká velmi rychle. Jmenovat jednotlivé písně by bylo zbytečné, je lepší přijít na nějaký další koncert. Pavlína Jíšová sahala střídavě do všech svých hudebních šuplíků a rozdávala slušně zaplněnému sálu pro každého, co má nejraději.

Přejme tedy nové sestavě přátel Pavlíny Jíšové, ať jim to šlape čím dál lépe a ať se nová deska dobře smíchá a upeče, dobře pokřtí a prodává. Lidí, jako je Pavlína Jíšová, to je lidí, kteří nejen udržují kvalitu, ale stále hledají, na folkové scéně moc není a myslím ani nebude.