Osud a Jupp tomu chtěli, že jsem se stal na tři dny pánem Zahradní Kapličky, jedné ze scén největšího, nejen folkového festivalu. Dva dny byly soutěžní – vystupovali interpreti soutěžící o Krtky, třetí den byl recitálový. Přispěji tedy i já svým kouskem do mozaiky popisu Zahrady, jak se na FT skládá. Nakonec, každá ze soutěžících skupin měla i svůj recitál, který zase viděli a slyšeli kolegové, a tak můžete porovnávat dojmy. Než přejdu k výkonům ještě technická poznámka: O zvuk se na Kapličce výborně a rychle staral Jan Friedl s týmem a šéfem scény byl Petr Sany Saňák a já snad poprvé při svém moderování zažíval nikoliv skluz, ale předstih v programu. Mírný, ale hodil se v závěru dne, kdy po soutěžních vystoupeních přišly na řadu hvězdy.

Den první – pátek – byl ve folklorizujícím duchu. Skoro jsem Juppa podezříval, že to sestavil takto schválně. No, posuďte sami: Po úvodním nesoutěžním recitálu skupiny BlueGate (Cop v sukních) začínali folkoví Alibaba z Olomouce a I.C.Q. z Ostravy. Splynuli mi v jednotný, méně výrazný folk (u Alibaby s nádechem blues, u I.C.Q. pak byl hlavním dojmem využití elektrifikace), a to se mi vymstilo, protože I.C.Q. se stali držiteli stříbrného Krtka. Přiznávám, překvapilo mě to, ale nakonec příjemně. Ale také úplný vítěz krtčího hlasování pochází z pátečního dopoledne a byli to hned následující Navostro, hrající rockovým způsobem ohlasy irských písní. Mají i dudáka a jsou krojováni a tak mají úspěch. Netroufám si odhadnout, nakolik má podíl na úspěchu vizuální složka a nakolik hudební. Po Navostro jdoucí písničkář L. P. Ševelpuna překvapil vyčtenými zkušenostmi – nevěřil jsem mu ani slovo, ačkoliv já to, na rozdíl od něj, zažil. Zřejmě chodí do dobré knihovny. Následovala Bujabéza – zajímavý název, pohledná sestava a bezpohlavní variace na folklór. To další Quanti Minoris se alespoň snaží halit svou středověkou muziku do hávu odborného historična, ale stejně to znělo jako Potěmkinova vesnice. Honzíkova cesta hrála flétničkový folk a jakkoliv by jindy nudil, tady byl doslova osvěžujícím pramenem. I následující Mrakoplaš osvěžil: dospělým, plným, melodickým folkrockem. Dalším pátečním písničkářem byl Martin Rous – ten také získal Krtka ve své kategorii a oprávněně. Předvedl svůj standard, byl také naléhavý, ale ve srovnání s L. P. Ševelpunou jaksi víc lidský. A publikum to poznalo. No, a pak jsme se vrátili k folklóru: Gajdošská muzika jej hrála čistý a bez přísad. No dobře. Závěrečný Špunt to pak dorazil ještě tím, že přivlekl na pódium na jednu písničku dokonce celý cimbál. Mezi těmito dvěma folklórními vystoupeními se pak folkové nesměle působící duo Al Boss v podstatě ztratilo. Podle výčtu jsme tedy tři z pěti hlavních cen slyšeli už v pátek. Hosty na závěr dne byly Majerovky a Burana Orffchester, ale to už uváděl kolega Sandy Nosek.

Sobota začínala recitály skupin Apple, hrající jazzík až swing, mírný a hravý, a Bezefšeho, kteří se k tomuto stylu také postupně vyvíjejí. Nějak ale ztrácejí jiskru, jako měli za „trabantí“ éry. A pak už přišla soutěžní vystoupení: Dojem se inspiruje Žalmanem v nejlepších letech, táhlé, leč příjemné melodie. Dobrá poloha měla výbornou pocitovou harmoniku, jinak hráli folkový střední proud. Jiří Míža je bluesový sólista se vším dobrým i špatným, co blues nese. Chodovské Bodlo předvedlo svůj klasický folkgrass a také následující Bossorky jsou svou inspirací podkrkonoším již charakteristické. Na rozdíl od jiných folkloristů ale aspoň čerpají z toho, v čem žijí a nedělají z toho vědu – jsou veselé, hravé a s nadhledem. Duo Sova+Slamák bylo mírně vtipné, spíše poetické, ale také (nebo právě proto) nevýrazné. Ještě introvertnější byli Zhasni, naopak Vomiště předvedlo nápaditý melodický soft folk rock, včetně české verze My oh my. Pak nastoupili další budoucí držitelé Krtka – Jananas předchází výborná pověst a tady ji potvrdili: hráli experimentální osobitý folk, zabíhající až k free jazzu a navíc s vtipnými texty. Další Surikhata dělala čest názvu, zejména první části – trošku surrealistické mi to přišlo, trošku surové taky. A další folkloristé – Piosenki. Jejich kladem je široký záběr inspirace a autorská invence. Půl dechu do měchu, jak stárnou, tak se stávají bezradnějšími: zahráli chaotický folk, nervně pulsující a těkající. Závěr soboty obstarali slovenští Irish Rose – jejich zisk Krtka byl pro mě také překvapením, protože vedle také Irskem se inspirujícím Navostro působili jako potřetí vymáčený pytlík čaje. Rozdíl jednoho místa prostě mezi nimi podle mě není. Závěrečný recitál sobotního dne na Kapličce obstaral Vlasta Redl s Lubošem Javůrkem a (nejen) díky prezentaci Redlova přítele - autora různých vtipných průpovídek (bohužel, mnohé z nich jsem slyšel asi dřív a od někoho jiného) to byla spíše talk show než koncert. Ale Kaplička byla přeplněná, takže to bylo zjevně dobře.

Neděle už byla na Kapličce jen ve znamení recitálů. Načas zahrál dynamický moderní folk (ne folk rock!, žánrově je Načas pevně zakotven), Oboroh byl k mému příjemnému překvapení hudebně svěží a aktuální, mile klenutý nad hudebními směry. Devítce ráno evidentně nesedne. Jarabáci byli jak z jiného světa – trošku kakofoničtí – ale v tom nejlepším slova smyslu, se dvěma violoncelly s lapidárním průvodním slovem Ondřeje Tichého. Lucie Redlová je romantická tichá písničkářka, ve svých sólových vystoupeních evidentně relaxující od mateřského Docuku. Trošku jsem měl strach ze Semtexu, ale chlapci nějak stárnou, moudřejí, rychleji se přidrátovávají a nehecují obecenstvo přes moc. Na ně už bylo zase na Kapličce nacpáno. Jen mi vadí to neustálé nepřiznávání autorů. A další „Irové“ – Happy to Meet dospěli k syntéze irské muziky s kdečím ze světa a vytvořili tak muziku s vlastním výrazným vkladem. Závěr recitálů obstaral Jarret – zpočátku jsem měl tendenci je srovnávat s Načasem, ale Jarret je trochu více komplikovanější a hudebně strukturovanější, v muzice je znát existence hudebního „druhého plánu“.

No, byly to pestré tři dny na Kapličce, alespoň v rámci folku a folklóru. Přijďte příště také – výhodou je, že Zahrada bude ve stejném termínu jako letos, nemusíte si tedy nic nového pamatovat: 2-5/7.

| Více...

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

Přidat komentář

Jméno: Email:  nezasílat reakcezasílat reakce Název: Naše hlavní město  antispamová kontrola UBBKód:         -barva-světlemodráčernámodrárůžovášedázelenásvětlezelenáhnědátmavěmodráolivováfialováčervenástříbrnázelenomodrábílážlutá -velikost-drobnémaléstřednívelkéobrovské     Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Redakce   |SAdministrator |27.07.2009 10:05:14 Autorem článku je Miloš Keller. Tímto se Milošovi omlouváme. Odpovědět

udivený čtenář  - to psal Školník???   |62.209.192.xxx |27.07.2009 10:07:38 opravdu Odpovědět

Luboš  - AL BOSS   |92.62.224.xxx |21.08.2009 20:41:23 Ahoj. Jen bych rád osvětlil naše nesmělé působení. Spíš bych to nazval zděšení z chování pana zvukaře a výsledného zvukového chaosu na podiu. Zo jsem ještě nezažil. Děkujeme všem co na nás zůstali a vydrželi to s náma. Luboš- AL BOSS Odpovědět

Powered by !JoomlaComment 3.26

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."