Večery v amfiteátru – legendy a nástupci

Reportáže

V minulých letech jsem si po celodenním kmitání mezi třemi scénami Zahrady chodila do amfiteátru vyposlechnout jen některé interprety a vítězné sestavy Krtků. Letos, už při pročítání programu v Praze, jsem správně odhadovala, že na hlavních programech strávím daleko více času. A ráda. Vedle slavných legend žánru, začínajících v 70. až 80. letech minulého století, dramaturgie přivedla na jedno podium ve větším počtu mladé kapely a písničkáře, hrající plus mínus deset let. Většinou je zdobí různá žánrová ocenění, ale při minimální podpoře médií, vyjma specializovaných pořadů a internetu, se jejich popularita šíří především na koncertech v klubech. Možná k nástupu mladší generace na hlavní scénu přiměla dramaturga nejen osvícenost, ale také dopady finanční krize, které se dotýkají i pořadatelů festivalů úbytkem sponzorů. V každém případě, letošní „amfíky“ byly můj šálek…ehm, kelímek dobře řezanýho Kozla. :-)

Nejdříve se ale podívejme na první setkání s velkou legendou, které proběhlo ve čtvrtek, v předvečer oficiálního zahájení 20. Zahrady, na scéně Kaplička. Jarmila Šuláková 27. června oslavila neuvěřitelné 80. narozeniny. Její obdivuhodný hlas je důvěrně znám všem generacím posluchačů. Na Kapličce paní Jarmilku nejprve doprovodil na cimbál Jan Rokyta a poté muzikanti z Fleretu, kteří slavnou folklorní zpěvačku v polovině 90. let přivedli na folková podia. Potleskem jí gratulovalo plné hlediště. Mezi legendy už počítám i Samsona, po nářezu Fleretu dokázal sám Kapličku také rozezpívat, podobně jako Wabi Daněk s Milošem Dvořáčkem, který se na Zahradě v Náměšti objevil poprvé.

Úvod prvního večera dramaturg Michal Jupp Konečný svěřil držitelům Krtka 2008 v pořadí podle loňského umístění. Vítězové, pohodoví My3.avi měli tu čest program zahájit a nastavili zahradníkům „duševní vodováhu“. Pak následovali svižní bluegrassoví BlueGate a do třetice kvarteto milých dam Přelet M.S. Duo Hořký kafe zahrálo na forbíně po Ivě Marešové a 999. Iva Marešová, muzikálová zpěvačka, potvrdila můj dojem z poslechu CD. Její zpěv utápěl sdělení textů, melodie v provedení muzikantů zvučných jmen (Vašíček, Viktorín…) se bez energie převalovaly. To vše trvalo tři čtvrtě hodiny! V porovnání s pestrostí repertoáru a nasazením loňských „Krtků“ v pouhých dvacetiminutovkách jsem zapochybovala, zda by Marešová na Zahradu postoupila, kdyby se zúčastnila Konkursu. Podotýkám, že jsem to považovala za jediný průšvih dramaturgie hlavních programů. O bloku Druhé trávy s Robertem Křesťanem a hostem Pavlem Bobkem, Jablkoni a Jurovi Pavlicovi s Hradišťanem se více rozepisovat snad nemusím. Vystoupení legend bylo opět velkým svátkem. Neztratilo se mezi nimi ani „přituhování“ Žambochů na forbíně. I když nazvučení amfíku nebylo u většiny vystupujících, kulantně řečeno, ideální.

Sobotní večer odpíchli ve velkém stylu energií nabití Bezefšeho. Kapela, která dokázala přivést do varu a tanečního reje i páteční půlnoční Kapličku. Trio Epy de Mye se statečně popralo se souběžným zvučením AG Fleku za nezvukotěsnou maskáčovou oponou. Zde vystřihnu poklonu všem vystupujícím na forbíně, zejména písničkářům, kteří i ve ztížených podmínkách dokázali publikum strhnout k přídavkům. I Arnošt Frauenberg si své vystoupení jistě více užil na klidnějším podiu. Jarret se objevil v inovované sestavě a publikum v kotli pořádně rozpálil. Večer mířil ke svému finále s další legendou. Blue Effect v akustické sestavě, s Radimem Hladíkem obklopeným mladíčky, mě nadchl. Jedna pecka za druhou, Honza Křížek rozezpíval amfiteátr se samozřejmostí nejlepšího pedagoga, desetitisícový sbor mu byl nejen ozvěnou, ale také odzpíval Sluneční hrob jako by to byl ten největší folkový hit. Ano, amfík byl zleva doprava a odshora dolů zaplněný tak, jak za celé roky, co do Náměště jezdím, nepamatuji. A pravděpodobně největší důvod? Jaromír Nohavica. Bezmála dvě hodiny, v záři barevných reflektorů a zahalen do umělé mlhy, vybíral ze svých nejznámějších písní, opět doprovázen zpěvem zahradního chóru. Zazpíval i árii Vzácné dámy ve svém překladu Mozartovy opery Cosi fan tutte, ale i virtuálku Vejce s vysvětlením původu písně. Jedna z aktuálních glos, které skládá pro Virtually.cz, se prý nemá brát až tak vážně. S kytarou byl Jarek Nohavica zamyšlenější, s heligonkou furiantský… Krysař, kterému diváci zobali z ruky, a když zmizel v mlžném oparu, opouštěli amfiteátr jako poslušné ovečky.

Uvádění hlavních programů se poněkud liší od ostatních scén. Moderátoři musí diváky nejen informovat, ale i pobavit. Prvními dvěma večery provázeli premiérově Jiří moravský Brabec a Petr Sedláček, v průběhu druhého večera zorganizovali i hromadné odeslání dárcovské sms na povodňové konto. Třetí program byl svěřen vloni osvědčené a spontánnější copácké dvojici Míša Leicht a Jarda Štěrba.

V neděli se slavnostně předávaly sošky Krtků 2009 pětici vítězů, jimž diváci v soutěži odevzdali nejvíce hlasovacích lístků (Navostro, I.C.Q., Irish Rose, Martin Rous a Jananas). Irish Rose ze Slovenska, čtyři děvčata a jeden mládenec a Navostro pánové z Polabí zabodovali každý svým osobitým pojetím irské a skotské hudby. Rockoví Navostro v kiltech obrovským nasazením strhli diváky k tanci. Zasloužený vítěz písničkářské kategorie Martin Rous si při vystoupení na forbíně dokázal zjednat klid u zvučící kapely za oponou. Mezi legendy počítejme Nezmary, kteří přijeli s americkým kytaristou kubánského původu Arturem Fuertem (tuctový podkres z CD jej naštěstí doprovodil jen v jedné skladbě). Legendou je i bluegrassový Cop, rozpustilý přídavek Rozita z Rita Jarda Štěrba na forbíně odtančil. Písničkářku Janu Šteflíčkovou inspice předčasně sestřelila (moderátoři se Janě omlouvali), ačkoliv Xindl X ještě nedokončil zvučení. Vítěz písničkářského Krtka 2008 se za pouhý rok stihl profesionalizovat, získat nominaci na žánrového Anděla a prosadit se i na nefolkových pódiích a v médiích. Odpoledne na Terase odehrál novinkový recitál sólově, večer vystoupil s kapelou Xindlů. Letos už amfík Anděla uměl. Čert nás vem si v duetu s Xindlem zazpívala sametovým altem Jana Infeldová z Jananasu. Jananas si zaplněný ztemnělý amfík získal chytrými, napadnutými a vypointovanými písničkami, bohužel přídavek zvukaři utli před koncem. Poslouchali jsme pod podiem, jen jsem nepochopila, proč se tam namačkalo i několik křiklounů, kteří celé vystoupení prokecali.

Bubeníky Jumping Drums, ani Krtka I.C.Q. v sousedství Kamelotu a Poctu Waldovi s Žalmanem a spol. už jsme neslyšeli, chystali jsme se po čtyřech dnech strávených na 20. Zahradě k odjezdu. Ale jistě si o nich přečtete v dalších reportech.

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Black Bart the P08

|88.101.238.xxx |24.07.2009 00:18:01

Po několikaleté absenci jsem s povděkem kvitoval, že různé neživotaschopné a uměle naroubované výhonky world music a podobných experimentů vzal čas a pokud něco z oblasti mimofolku zůstalo, pak jen starý poctivý bigbít, což mi dělá radost. Jen tak dál.

Odpovědět

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."