|
Před několika týdny jsme se v Jindřichově Hradci od Mildy Vokáče dozvěděly, že se koncem srpna bude na zámku v nedaleké Kamenici nad Lipou konat koncert tří J - Jen tak taku, Jen taku a Jarretu. Neváhaly jsme a zapsaly si do diáře datum 25.8.2006 a od té doby vymýšlely, jak to zařídit, abychom si mohly udělat výlet spojený s koncertem.
A jak to celé probíhalo? Pár dní před stanoveným termínem jsme se po sledování předpovědi počasí doptaly hostitelského Jen tak taku, zda opravdu platí za místo konání koncertu zámecké nádvoří, nebo je pravděpodobnější dešťová varianta v místním kulturním domě. Po zaručené informaci nejen meteorologů, ale i Pavla Jarčevského, jsme od autobusu sice zamířily k zámku, ale po jeho prohlídce zakotvily u kulturního domu a vyčkávaly příjezdu kapel. Po nějaké době jsme se od právě dorazivšího kamaráda dozvěděly, že se koncert na poslední chvíli přesunul přece jen na zámecké nádvoří a tak jsme začaly doufat, že nebude ani moc zima, ani moc deštivo, neboť teplé oblečení a pláštěnky jsme nechaly doma, nevědouce, že bude líp a že se nakonec vyčasí?
Koncert začal ještě za světla, krátce po sedmé hodině večerní, to aby stihli dorazit i lidé čekající u kulturního domu. V úvodním bloku hostitelského Jen tak taku zazněly písničky ze všech jejich alb
 |
|
Martina Trchová jako zpěvačka Jen taku |
|
foto: Katka Esserová © | , v několika skladbách výjimečně s bicími, ke kterým se posadil kolemjdoucí bubeník Jarretu Honza Noha a pohotově a decentně kapelu doprovodil. Během vystoupení jsme se několikrát dočkali naštvané Nely, když např. tvrdila Teď říkám si ne; užili jsme si zasněné Míši, která se převtělila do Záclony; přečkali jsme jednu vydatnou Přeháňku, při které jsme naštěstí všichni zůstali i bez pláštěnek a deštníků v suchu, a při které jsme v závěrečném refrénu zavzpomínali na kapelní turné po Mexiku společným zpěvem Maňana. To byla také písnička, kdy bylo publikum vyzváno, aby se přidalo a jedna malá odvážná Kamilka zpívala dokonce na mikrofon. Mexický blok tentokrát Jen tak tak do svého programu nezařadil, a tak jsme si v závěru před výletem na Čeřenskou horu slíbili, že se ještě někde někdy sejdeme.
Následovala krátká přestávka, během které se z názvu kapely Jen tak tak vyškrtlo jedno "tak" a my se přesunuli z jihu Čech do Liberce, kde jsme vlastně zůstali až do konce koncertu. S první, převážně libereckou partou, jsme se příjemně prozpívali do úplné tmy, naštěstí stále za sucha, i když už bylo o něco chladněji. Převážně liberecká říkám proto, že to byl poslední koncert, na kterém s Jen takem vystoupila i rozverně oblečená Martina Trchová, která dočasně zaskakuje za Mirku Savčukovou, užívající si mateřskou dovolenou. Martina totiž přijela v pruhovaném svetru, pruhované levé punčoše, pruhované pravé punčoše a stala se prvním terčem vtípků svých dočasných kapelních kolegů. Oni vůbec Jen taci byli trošku zmatení, když najednou začali děkovat hostující kapele. Za pár minut si ale uvědomili, že oni sami jsou vlastně hosté, opravili se a poděkovali kapele hostitelské. Měli v tom zkrátka jen trochu zmatek, ale naštěstí to tak tak zachránili.
Jen tak moc často nevídáme a s Martinou to bylo vlastně poprvé, ale opravdu se nám líbili. Zahráli písničky jak z období Biografu, tak i z doby nedávné, některé dokonce sdružené do tématického bloku lítacích písní, kam mimo Múzy a Racka byla nakonec zařazena i Anna milující Kryštofa. Jako host s nimi vystoupil opět Honza Noha, který se tak stal muzikantem trávícím ten večer na jevišti nejvíce času. Dalším hostem byla houslistka Marcelka Ottlová, aneb folková hvězda, jak byla kapelou nazvána. A aby těch hostů nebylo málo, Hanka Skřivánková si také na chvilku přišla vyzkoušet mikrofon před tím, než na jevišti mohla zazářit ve své domácí kapele.
Následovala o něco delší přestávka, přece jen Jarret je nástrojově i personálně početnější. Většina návštěvníků ji využila k zahřátí se čajem ze zámecké kavárny, i když, jak jsme se shodli, největší zima nám byla o přestávkách. Během koncertů nás totiž muzika všech kapel příjemně zahřívala nejen na duši. Ale zpátky ke koncertu třetího a závěrečného J večera. V jeho průběhu jsme toho docela dost procestovali, až jsme se nestačili divit. Během hodinky jsme viděli Everest, postáli u zdi nářků v Jeruzalémě a cestovali i v čase, protože v jednu chvíli venku zuřilo jaro. Divit se nestačil ani Michal Kadlec, kterého v písni Nedivím se doprovázel dívčí sbor ve složení Martin Mráz, Petr Peuker a David Watzl. Přečkali jsme Bouřku nad Bílou, vyslechli si historku o Váňovi a Martině v podání Honzy Nohy a Marka Štulíra, nejlepšího zpěváka slov láska a smutný. Ještě musím zmínit, že ani Jarret se nedal zahanbit co se hostů týká a kromě již zmiňovaného dívčího sboru je na klávesy doprovázel Marek Ottl. Ale to už se pomalu blížil konec celého večera, tak ještě poslední přídavek a už můžeme kroužit dááál a těšit se, že se opět někdy někde s ten den vystupujícími kapelami setkáme.
Jo a ty pláštěnky jsme nakonec opravdu nepotřebovali, ještě dobře, že se pořadatel rozhodl koncert uspořádat na zámeckém nádvoří.
Sdílet na...
|
Díky všem trem Jé a doufám, že si to nekdy zopáknete