Vydařený festival „FOLK Na letním“

Reportáže

Každoročně léto láká k objevování nových zážitků a málokdo asi odolá, aby si pro sebe nenašel kousek něčeho pěkného. Přestože způsoby léta v posledních letech díky klimatickým změnám můžeme nazvat poněkud nešťastnými, pořád zůstává prostor pro okamžiky, které jsou pro mnohé spíše těmi šťastnějšími. Já jsem si letos pro sebe objevil krásný malý hudební festival, který v areálu na „Letním“ v Mariánském údolí u Olomouce pořádá Aleš Kubis alias Quack, člen známé olomoucké kapely Domino. Byla to náhoda, potkali jsme se na Zahradě a díky tomu, a také plakátkům na zahradním plotě u Kapličky, jsem neodolal a nelitoval.

Osudy amfíčku v Hlubočkách - Mariánském údolí jsou asi plné nejrůznějších proudů a nejvíc asi lhostejnosti i nadšenectví zároveň, nicméně dnes je ve stavu více než provozuschopném a pro pořádání folkového festivalu neuvěřitelně krásný. Jak řekl Pavel Jim Drengubák, je to tam jako na dlani a já věřím, že pohoda byla oboustranná, jak na podiu, tak v obecenstvu. Lidé sedí v půlkruhově situovaných lavicích celkem blízko podia, kolem je plno zeleně a úplně na obzoru dokola vzrostlé topoly. Pódium je zděné, chrání muzikanty i před těmi nejdivočejšími rozmary počasí a zároveň je dostatečně prostorné. Také počasí oné soboty 11.července přálo a přímo nad hlavami početných diváků bylo stále jasno až do posledního tónu. Tento rok se festival konal popáté, z toho podruhé v plné režii Aleše Kubise.

Přiznám se, že největším lákadlem pro mě byla dramaturgie festivalu, která byla v jedné rovině, ve znamení kapel, které nepoužívají bicí a mají ve svých aranžmá bohaté vokály. Festival zahájila místní kapela Přátelé, pokračoval čistě vokální pětičlenný X-tet z Jindřichova Hradce, produkující černošské spirituály ve vlastních úpravách. Následovala kapela pořadatele s lidovým repertoárem Domino, Aleš Kubis a Blanka a Pavel Mazalovi, tentokrát i se stálým hostem hrajícím na kontrabas Vaškem Pajdlou. Poté rozezvučela velmi kvalitní ozvučovací aparát, který řídil Jiří Elger, kapela Víti Troníčka Marien. Květnaté vokály ve svižných písních, z nichž některé známe již z interpretací dřívější formace Poupata, posílila za chybějící Zdeňku Troníčkovou Mirka Rossendorfová.

Na následující vystoupení českobudějovické Epy de Mye jsem se nejvíc těšil. To už se začalo trochu smrákat a na to, že je parné léto, bylo docela zima. Přesto Lucka Cíchová neváhala během koncertu odložit své sako, což velmi kvitovala epydemická fenka Líza, která přestala chaoticky pobíhat během koncertu po pódiu a na několik písní se uvelebila do Lucčiného saka. Na padající chlad jsem zapomněl i já. Vyprodukovat ve třech tolik muziky si zaslouží opravdové uznání. Je cítit, že Epydemici jedou na podiu stále na plné obrátky, tak, jak to jejich písně vyžadují a to se odráží i na publiku, které již začíná zpívat s kapelou. Přál bych si, aby se stali stálicí na naší hudební scéně a drželi svou laťku stále tak vysoko, jako doposud.

Poté následovali snad už legendární severočeští Stráníci - Luboš a Veronika Stráníkovi, kteří byli posíleni Víťou Troníčkem, basistou Feďou Opočenským a na několik písní i Zbyňkem Zubříkem Rossendorfem. Během svého vystoupení zahráli několik písní také s moderátorem celé akce, Mírou Ošancem. Nezmarům pak patřilo vyvrcholení celého hudebního dne. Vystoupení Nezmarů je vždycky zážitek, na který se nezapomíná, a pro mě osobně tentokrát zvláště umocněn zpěvem Šárky Benetkové, která určitě patří mezi absolutní pěveckou špičku na naší hudební scéně. Končilo se téměř podle plánu, před jedenáctou.

Jedním slovem – povedená taškařice. I když by amfíček byl schopen pojmout i mnohem více obecenstva, atmosféra byla výborná. Na moji otázku, zda bude pořadatel pokračovat i v příštím roce jsem obdržel nadějnou odpověď: „Po letošním ročníku asi ano!“ Máme se tedy na co těšit! Tuto akci si napřesrok určitě nenechte ujít! Hezké léto!

Sdílet na...

| Více...