| 10.04.2006 Žalmanova šedesátka v "Ábícku" (Tomáš Pohl a Lukáš Vořech Pokorný) |
 |
| Reportáže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(reportáž z oslavy šedesátých narozenin Pavla Žalmana Lohonky v Divadle ABC v Praze) Dne 20. března 1946 se na jihu Čech narodil chlapec. V ten den se jich na stejném místě narodilo jistě více. Této krajině se v literatuře často říká Země zamyšlená a někteří lidé si onu vlastnost nesou v sobě celým svým životem. Chlapec jménem Pavel Lohoňka, jemuž později v příjmení upřeli háček a na trampu dali jméno Žalman, takovým je. V jeho přezdívce je obsaženo slovo "žal", smutek. Pavel Lohonka má v sobě smutek jihočeských blat, ale zároveň i jejich zemitost. Pavlova první slavná kapela nesla název Minnesengři. Tito budějovičtí bardi od roku 1969 nejezdili po hradech, ale po festivalech. První a hlavní cena Porty v roce 1969 jim po právu patřila. Jména Žalman, Pavel Pokorný, Ivan Pokorný, Ivan Zícha, Lída Pouzarová, Honza Borkovec a Zdeněk Rupert v tu chvíli znala celá folková republika. Jestliže Jaroslav Hutka odkryl ryzí tvář moravské lidové písně, podařilo se Žalmanovi odkrýt totéž na jihu Čech. První LP Nezacházej slunce z roku 1977, obsahující vedle Časně ráno mrholí (G. Lightfoot) i jiné převzaté písně, obsahovala na druhé straně právě ony nádherné jihočeské lidové, z nichž se titulní stala neoficiální hymnou Českých Budějovic a celých Jižních Čech. V roce 1985 Žalman od Minnesengerů odešel. Ještě předtím se však v roce 1982, bez zakládací listiny, sešel Žalman s kudrnatým automechanikem Tondou Hlaváčem a blond studentkou Pedagogické fakulty Pavlínou Jíšovou. Toto uskupení
Trojice nezůstala osamocena a v roce 1988 se k ní přidali dva skvělí muzikanti - Jarda Matěj Matějů z Nezmarů a multiinstrumentalista Vojta Zícha. V roce 1990 uskupení až na Žalmana a Vojtu Zíchu přestalo existovat. V témže roce vznikl nový Žalman a spol. s vynikající zpěvačkou Lenkou Slabou, Jardou Matějů basistou Jardou Kovářem. Pavlíně Jíšové se v roce 1990 narodila Adélka a po návratu z mateřské dovolené si jí ujali Nezmaři. V roce 1994 nahradil Jardu Kováře (dnes Pražský hradčanský orchestr) Petr Novotný. V roce 1995 nahradila Lenku Slabou Míša Krmíčková (dnes Hálková). V roce 1997 dochází k dalšímu rozpuštění kapely a jejímu znovuzaložení. Kapelu od té doby tvoří vedle Žalmana a Petra Novotného, Honza Brož s Jindřiškou, dříve Petrákovou, později Brožovou. Bylo by možné počítat a jmenovat desky a pocty kapele, včetně Zlatých klíčů. U všech úspěchů, ale i hledání, byl a je spiritus agens Pavel Žalman Lohonka. S chlapeckou fyziognomií, trochu posmutnělým úsměvem a písněmi, které se zpívají a budou zpívat u táboráků ještě za sto let, protože už dávno zlidověly. V neděli 19. března 2006 se v předvečer Pavlových šedesátin konala první z řady oslav. Místem konání bylo divadlo ABC, které do jejich nucené emigrace patřilo kusu dějin českého divadla a hudby - Jiřímu Voskovci, Janu Werichovi a geniálnímu skladateli Jaroslavu Ježkovi. Ten den se konala dvě představení. První po patnácté hodině a druhé po dvacáté. Koncepce byla prostá. Stejně jako jsme v úvodu článku prošli Žalmanovo curriculum vitae, tak i samotný koncert byl procházkou historií Spolu. V prvé části hrála současná sestava, ale jen s lehkým přizvučením na dva mikrofony, prý to měla být vzpomínka na ranné počátky hraní v šedesátých letech. Právě v tomto bloku zazněla slavná lidová píseň Nezacházej slunce. V dalším bloku se objevilo trio, které Spol udělalo Spolem, a které jako autorské trio už asi nic nepřekoná. Žalman - Hlaváč - Jíšová se opřeli do hlasů i nástrojů s takovou vervou, až to bralo dech. Nechyběl ani starý dobrý Cadillac, nebo Prázdný schránky. Po přestávce přišel čas na současný zvuk aktuálního Spolu. Kromě již dnes trampských klasik, jako je Jantarová země, zazněla i jedna novinka. Na irskou lidovou píseň The Foggy Dew napsal Honza Brož svůj text. Píseň se nese ve velmi volném tempu a s mírně popovým aranžmá, ve kterém nic nevyniká, ale přitom zároveň nic nechybí. Tedy až na melodické flétnové sólo, které ve svém zpracování této skladby má kapela Toman a lesní panna (píseň Martin s Haničkou). I když celkové pojetí vyzní u Spolu jistě profesionálněji, verze od Tomanů je přece jen o fous chytlavější a příběhem i jasnější. Koncert ukázal jasně kontrast mezi původním složením Žalmanova doprovodu a dnešní sestavou. Zatímco první sestava působila osobnostně jednotná a stylově mnohem výraznější, myslím si, že je mnohem těžší si splést Žalmanovu píseň
Ale nesmím zapomenout ani na pozvané hosty, kteří Žalmanovi popřáli svou písní. Přišel Wabi Daněk, František Nedvěd a dávný recitátor poezie pod nebeskou klenbou a před tisíci návštěvníků Porty - Mirek Kovářík. Mladší z obou autorů reportáže tvrdí, že lepšího v oboru recitace básní zatím neviděl a neslyšel. Zazněla nádherná báseň Václava Hraběte Blues pro V.M. Závěrečným potleskem a přídavkem večer přece jen neskončil. Tomáš Pohl měl to štěstí, že jako služebně i věkově starší byl pozván na jam odehrávající se v malém baru u herecké šatny. Wabi Daněk po krátkém vyjednávání vyndal kytaru a svěřil ji Radkovi Novákovi z Pout, který se celý večer s Pavlem Novákem z této pardubické kapely staral o technické zázemí, když zvučil Míra Hron. Radek společně s Pavlínou Jíšovou za doprovodu Ajky Troníčkové, Wabiho i dalších zazpívali nádhernou Claptonovu Tears in Heaven. Čas utíkal, písničky i hráči se střídali. Pak byla půlnoc a zazněl sbor Hodně štěstí, zdraví, protože Žalman se stal skutečným šedesátníkem. Připíjelo se a kytary se chopil i nejvyšší český novinář a spisovatel Honza Hlaváč. A najednou tu nebyl ten známý zadumaný kluk z Českých Budějovic, ale věčný kluk s velkým a spokojeným úsměvem. Vedle něj zářila jeho milá Dana, které při odchodu nestačila náruč na kytky. A tak skončila jedna moc hezká oslava, o které jsme vám oba chtěli napsat pár slov. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
