(reportáž ze 3. semifinále soutěže Notování pod Vyšehradem)

Každý kalendářní měsíc má zákonitě jeden ze svých čtvrtků první v pořadí. Uvedená věta sice svou "hloubkou" připomíná věta hejtmana von Kaunitz ze Švejka: "pamatujte si vojáci, že dnes je středa, éé, protože zítra je čtvrtek", ale zcela bezvýznamná není. Každý první čtvrtek v měsíci se totiž v P-klubu v Trojické "koná dění" kolem celoroční soutěže Notování pod Vyšehradem. Tentokrát se 3. května 2007 konalo třetí a poslední semifinále.

Jako vždy vystoupilo pět soutěžících. Do finále postupuje z každého semifinále hlasováním diváků jen jeden, ale tentokrát měla slovo i pořadatelská rada, která má podle pravidel právo udělit až tři divoké karty.

Jako první vystoupila kapela Špunt, která postoupila rozhodnutím pořadatelské rady ze 3. základního kola. Skupina je z Přerova, což je pro mě město spojené s písničkářem a vynikajícím textařem Jaroslavem Wykrentem. Jenže Špunt je typická trampská kapela hrající, jak jsem se dočetl na jejím webu, již od roku 1985. Na 3. základním kole jsem nebyl a Špunt měl u mě tedy premiéru.

Kapela přednesla či spíše zazpívala skladby: Jen si šlapej dál, Šlapou ránem dál, Křídel pár a Prší. V prvních dvou písních zněl typický slovník trampských kapel jako Vlajka zazní údolím či kamarád u ohně, zas budeš hrát. Kapela má slušně zpívající blond zpěvačku a celkem dobré vokály. Mně se nejvíc líbila poslední píseň Prší, snad proto, že mi tak klasicky trampsky nezněla. Kdybych měl označit výkon kapely jedním slovem, použiji slovo solidní.

Druhá Hudbanda, kterou si pamatuji ještě jako Triumvirát, má ve svém středu postavou malou, ale osobností velkou Romanu Balcarovou, které říkají Rejka. Rejka si tentokrát přinesla klávesy. Další osobností kapely je kytarista Martin Kurc, který kytary i vyrábí. Dozvěděl jsem se, že Martin má společná školská léta s Hynkem Pavlů z kapely 4 zdi, který kytary také vyrábí. Posledním členem kapely David a Ondřich zvaný "dond".

Hudbanda byla původně na tabuli křídou označena jako Hudbanka, byť bez dovětku akciová společnost. Akciemi kapely jsou písně, tentokrát: Jízda, Prstem po mapách, Počítání do dvaceti a Při procházce.

Rejčin hlas se hezky poslouchá a stejně tak i hlas Martinův. Jen ty klávesy mi nějak nepadly ten večer do noty, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. Poslední "záchodové" blues v Martinově podání hezky šlapalo, byť lehce fekální tématika asi každému nesedí.

Trojice s názvem Netřísk je z Chodova u Karlových Varů, tedy ze stejného města, jako již jistý finalista - skupina Bodlo. Radek Exner, hrající i v Netřísku, se tedy do Prahy podíval podruhé. On a jeho dva spoluhráči zahráli písně Podzimní, Marjánka, Vyzvání na cestu a Puzzle. Netřísk jde svou cestou bez klonování Bodlem a jeho Marjánka mě zaujala na první poslech.

Trojici s názvem Epy de Mye potkávám často. Tahle kapela po prvních tónech nutně musela přesvědčit i toho diváka, který ji slyšel poprvé, že laťka se zvedá. Všechny čtyři písně, tj. Ženy mužů, Zabily básníka, Stopy nezmizí a Nad ránem jsou jedna lepší než druhá. Krom melodií jsou vynikající i texty. Lukáš Kazík, Honza Přeslička i Lucka Cíchová hrají jako o život a myslím, že další folková hvězda je tady. Jistě jim nosí štěstí i fenka Líza, volně běhající mezi diváky i po pódiu. Dobrý skutek Lucky Cíchové, která se jí jako opuštěné ujala, je odměněn.

Jako pátá vystoupila dvojice Jakub Kořínek a Kateřina Misíková. Jakub Kořínek toho má za sebou dost, například vítězství v soutěži New blues Generation v rámci festivalu Non stop blues Most 2005 a hraní s řadou vynikajících hráčů. V jeho bluesových večírcích Jakub Kořínek a hosté vystupovala i Katka Misíková. S Katkou pak Jakub vystupuje na folkových festivalech a soutěžích.

V Notování jsme slyšeli písně Ospalá, Na břehu, I don´t knock a Pocit. Jakub Kořínek je na první pohled charismatický kytarista a zpěvák. Hlas Katky Misíkové není jen pouhé sekundování fascinující kytarové hře, je sám o sobě burcující a ostře řezající. Po folkových a bluesových pódiích se pohybuje další zářící hvězda. Vydržel bych je poslouchat hodně, hodně dlouho.

Po přestávce vystoupila s elektrickou kytarou Martina Trchová. Její "druhé já", Karolína Skalníková, hrála možná ten večer na flétnu až v Paříži. Martinu doprovázel pro tento večer  kontrabasista Michal Pospíšil. Martinu Trchovou jsem dost dlouho neviděl a neslyšel a tak jsem si její písně z Čerstvě natřeno i jiné vychutnal. Z průvodního textu jsem vyrozuměl, že vítězka Folkového kvítku, na kterou jsem pravidelně chodíval do divadla Akcent, končí vysokoškolská studia. Na píseň o návratu syna si Martina vypůjčila kytaru od Martina Kurce. Potlesk neměl konce a dva přídavky byly málo.

Jenže bylo třeba oznámit výsledky hlasování a rozhodnutí pořadatelské rady vedené Oldou Dolejšem.

Pokud jde o pořadí písni, bylo následující:

1. Ženy mužů ( Epy de Mye)

2. Marjánka ( Netřísk)

3. Nad ránem ( Epy de Mye)

Pořadí soutěžících:

1. Epy de Mye

2. Netřísk

3. Hudbanda

4. Jakub Kořínek a Katka Misíková

5. Špunt

Do finále tedy postupuje kapela Epy de Mye a divoké karty byly udělěny kapele Přelet M.S., Daně Houdkové a kapele Stejná krev a Jakubu Kořínkovi a Katce Misíkové.

Výše uvedení postupující vystoupí ve finále Notování pod Vyšehradem dne 7. června 2007 spolu s Jirkou Řehulkou a kapelou Bodlo. Jako host vystoupí loňský vítěz Martin Rous.