Po tandemu BB + BB nastoupil vynikající kytarista Zdeněk Hamřík z Mohelnice, žák Miloše Dvořáčka. Jeho melodicky bohaté písně, navzájem si podobné velmi hutným zvukem, mi v páté hodině bedlivého sledování programu, žel, splynuly v jednu. Ano, byl jsem již unaven. Nicméně se tento únavový syndrom u žádného dalšího účastníka konkurzu neprojevil tak výrazně?

Z mnoha pohledů pozoruhodný tým je NSPB, písničkáři Renek Litvík a Ríša Lučan. Ta zkratka znamená Nezávislá společnost pouličních básníků, čemuž člověk rozumí dokud se nedozví, že to jsou dřevorubci z Jeseníků. Poprvé spolu hráli asi tři měsíce a teď půl roku. Mezi tím je patnáct let pauza. Na první pohled upoutá takřka půlmetrový rozdíl ve vzrůstu dua atd. Nic z toho není tak podstatné, jako to, že o co jsou jejich písničky prostší, než některé, které v Kuřimi zazněly, o to jsou taky upřímnější. A sednou mi svými melodickými nápady. Navíc se jeden až diví, jak dovedou dřevorubecké tlapy zahrát na kytary a časem to určitě bude ještě lepší, sehranější.

Na turnovském semifinále mě takřka okouzlila Alena Vítová z Dobré Vody. Není to tak dávno a možná proto jsem se přes její výborný zpěv a skvěle hranou kytaru proposlouchal blíž k textům. A uvědomil si, že v nich by měla Ája ještě hodně zabrat, že jsem je v turnovské reportáži přechválil. Pravda, je jí krásných a bláhových sedmnáct a dost se dá ještě tolerovat. Ale už jen tolerovat a ne dlouho!

Zrcadlové sestry z Ostravy. U kláves drobná elegantní ženička a vedle vysoká krásná brunetka se zvučným ethno-bubnem, dvojice hlasů, která téměř stále odvážně balancuje na hranici krásného zpěvu a nepříjemného ječáku, kterou ani jednou nepřekročí. Jeden z nejsilnějších zážitků celého konkurzu. Ty dámy svojí hudbou žijí? Jako publicista se stydím za to, že jsem s nimi, unaven dlouhým koncertem, nepromluvil aspoň pár slov pro delší odstaveček. Jako člověk lituji, že jsem jim nešel poděkovat. Zasloužily by si to.

Moudrým dramaturgickým tahem Jiřího moravského Brabce bylo za tento příval hudební vitality zařadit kvalitního sólistu. Žádné duo by bezprostředně po Zrcadlových sestrách nemohlo obstát. Nikdy jsem ještě nevnímal charisma Petra Sedláčka tak intenzivně, jako při tomto vystoupení, přesto že všechny písně, které hrál, jsem slyšel už mnohokrát. Myslím, že divákům se nejvíc líbily Mouchy, krátká písnička s vtipným moudrým textem, která při nedávném finále soutěže Notování pod Vyšehradem velmi nadchla i Tonyho Linharta.

Petra Sedláčka a jeho kytaru Anežku II. vystřídalo pražsko-nelahozeveské kytarové duo Nestíháme, písničkáři Honza Řepka a Petr Ovsenák. Ctím je nejen pro obrovský kus uměleckého vývoje, kterým prošli za poměrně krátkou chvíli dvou let, co se známe, ale i pro jejich skromnost a přemýšlivost. Během jejich vystoupení se ve mně střetávaly dva pocity: jeden pravil, že hrajou s neuvěřitelnou lehkostí a druhý k tomu s jistou protichůdností dodával úsloví jak o život. Tímto mimořádně kvalitním vystoupením se scénář završil. Následovalo vyhlášení výsledků konkurzu.

Na scénu, kde do té doby fundovaně a laskavě slovem vládl Jiří moravský Brabec, vystoupil sám velký šéf Michal Jupp Konečný. Oznámil, že z osmnácti zúčastněných finalistů konkurzu se na Zahradě v Náměšti na Hané o Krtečka utká deset vyvolených, kterými jsou Vesna Vaško Cáceres, duo Salamander, Tereza Terčová, duo Petr Hudec a Karel Kloupar, Jarda Urbánek, duo T´n´T, Alena Vítová, Zrcadlové sestry, Petr Sedláček a duo Nestíháme.

?všichni účastníci konkurzu jsou napsáni v této reportáži v pořadí, v jakém vystoupili. Jenom duo Renata Moravcová a Petr Godula z Ostravy, které vystoupilo jako úplně první, jsem vypustil. Jeho příběh je pro čtenáře FOLKtimu, myslím, zajímavý: písničkářka Renata Moravcová postoupila do Kuřimi ze semifinále v Orlové jako sólistka. S vědomím, že její kytara není to pravé a navíc ji odvádí od zpěvu. Situaci vyřešila před dvěma měsíci inzerátem, jehož prostřednictvím našla Petra. Petrovi se hraní s Renatou líbí a ona si chválí, že za měsíc, co odložila kytaru, si ve zpěvu začíná dost věřit. Zde musím říci, že její hlas s dobře slyšitelným šansonovým cítěním zpívá čistě a velmi příjemně. A že nepostoupili? Dostat se do Kuřimi není vůbec málo, řekla mi Renata. A taky, že všem dnům není konec? Příběh je zajímavý tím, že inzerát byl ve FOLKtimu. A nikde jinde!

Tolik k hudbě. Mám-li ale říci, co mě v Kuřimi zaujalo nejvíc, musím přiznat, že k radosti Jiřího moravského Brabce to byla pomazánka z ořechů a nivy. Náš hostitel byl tak laskav, že mi prozradil recept a dovolil šířit ho dál. A tak vás mohu odměnit za to, že jste reportáž dočetli až sem: Nastrouhejte ½ kg nivy a umelte 25 dkg vlašských a 8 dkg lískových ořechů (lépe bez skořápek). Získanou ořechosýrovou drť smíchejte s 25 dkg lehčího rostlinného tuku a ½ čajové lžičky worcesteru. Získáte tak velikou hroudu chutné hutné pomazánky, kterou můžete mazat na chleba, pečivo atp., nebo jíst jen tak, na sucho, nejlépe polévkovou lžící. Dobrou chuť! Šéfredaktor dokonce mluvil o ochutnávce po internetu, ale nespoléhejte na to.