Výstupy Milana Jablonského ten večer nebyly premiérami, ale reprízami "zlatého archivu Mistra". Několikrát jsem byl upozorněn na vynikající Milanův právní rozbor. Ten večer jsem se dočkal. Milan Jablonský přednesl právní rozbor lejna. Teď mi dovolte, abych chvilku nebyl hudebním redaktorem, ale na okamžik se stal oponentem diplomové práce JUDr. Jablonského na Právnické fakultě univerzity Karlovy v Praze: Kandidát se zaměřil na téma právního zařazení pojmu lejno z hlediska vymezení pojmů věc a majetek v současné právní úpravě obsažené v občanském zákoníku. Kandidát se dotkl tématu, které doslova nutí urychlit legislativní práce na novém občanském zákoníku, tedy týmu vedeného prof. Eliášem. Při studiu textu nového občanského zákoníku, který je podrobován široké odborné diskusi, jsem však na výslovnou definici lejna ani na možné zařazení tohoto pojmu do struktury zákona nenarazil. Prof. Eliáš navrhuje, aby věc byla definována jako vše, co slouží potřebám člověka. Vzhledem k tomu, že defekace bývá hovorově nazývána velkou potřebou, dalo by se lejno zařadit v rámci definice jako věc. Protože lejno není spojeno s půdou a ani jej nelze označit za stavbu, blíží se i v současné právní úpravě pojmu věc movitá. Samotný pojem movitá věc však občanský zákoník nedefinuje, byť bývalý zákoník mezinárodního obchodu zařazoval do tohoto pojmu i ovladatelné přírodní síly. Ani tento pojem nám nepomůže, neboť lejno souvisí sice s přírodní silou, ale o jejím ovládání máme všichni pochybnosti. Kandidát se pokusil konfrontovat pojem lejno i s pojmy věcného práva a odvážně se pustil i do polemiky s autorským zákonem. Bystře dovodil, že každé lejno je originální a tedy po ochraně svého tvůrce přímo volá. Práce JUDr. Jablonského patří k tomu nejlepšímu, co bylo o tomto tématu v současnosti napsáno, včetně projevů politických činitelů, které sice lejno obsahují, ale bez právního rozboru. Doporučuji, aby komise práci JUDr. Jablonského jako vynikající přijala. Milan Jablonský pak přidal i známou Baladu o prdu, která poměrně suchý právní rozbor poeticky doplnila.

Druhý hudební vstup obstaral Petr Hubacz s Pavlem Tomanem. Petr Hubacz připomněl, že jeho plzeňský Prsten už není, což beru jako škodu. Petr má velký hlasový dar a skládá hezké písničky. Spolu s Pavlem Tomanem, tentokrát bez Romči a Mirky, tedy bez lesních panen z Blovic, byl milým předělem před dalším vstupem guru večera. Dokonce jsem zaznamenal, že se Pavel Toman snad i dvakrát usmál.

V posledním vstupu Milan Jablonský mimo jiné zopakoval svou báseň složenou k oslavě svých padesátin. Obsahuje řadu krásných veršů a jeden z nich mi utkvěl v paměti: V pět musím kakat a v sedm zvracet, jenže se budím v osm dvacet. Co dodat?

Poslední v pořadí byl písničkář Vláďa Dobeš. Kdybych Vláďu Dobeše neznal a posadil jej spolu s Pavlem Tomanem v perfektně padnoucích tmavých oblecích do prosklené kanceláře, viděl bych dva dokonalé magazínové byznysmeny. Jenže zdání klame a Vladimír Dobeš předvedl, že v průběhu představení otextoval průběh dnešního večera a zahrál jej jako blues se vstupy ve stylu Smoke on the Water. K mé radosti pak zahrál píseň o štěstí nastávajícího otce, blues o TV ovladači a další naprosto originální skladby. Rozloučil se písní o myších a byl konec krásné změny programu.

Příště se v osm připravte na Michala Knébla a Arnošta Frauenberga a jejich hosty, pokud ovšem nebude výhrada změny programu opět fungovat.