gototop
16.12.2015 Kamelot a Roman Horký: dospělé vyznávání a bilancování (Tomáš Hrubý)    Tisk
Velké recenze
Kamelot a Roman Horký: Babí léto. Warner Music, 2015, celkový čas 46:39.
Když jsem začátkem roku 1995 psal recenzi čtvrtého alba Kamelotu Duhová cesta, rozhodl jsem se rozebrat vydané písničky jednu po druhé - přestože to úrovni recenze příliš neprospívá a nikdy později jsem to nezopakoval. Nějak jsem si nemohl pomoci, potřeboval jsem se – kromě jiného – pošťourat v kupě závad a nedotažeností, které jsem v nich slyšel. V závěru jsem nicméně uvedl: „Hle, samá výtka, stížnost. (…) Ale dílčí nedostatky, kterých je tu dost, nejsou zdaleka tak důležité, jako komplexní pocit z tohoto nosiče.“ Máme skoro o 21 let více, já i Roman jsme stárnoucí pamětníci (nebo muži v nejlepších letech… chcete-li…), ale o jeho 18. řadovém albu bych mohl napsat v podstatě to samé.
Pokušení vzít to po jednotlivých písničkách se tentokrát ubráním. Deska obsahuje dvanáct autorských kusů Romana Horkého, dosti zřetelně folkových a poměrně konzervativních, místy opřených o brněnský trampský swing, s jedinou jasnou popinou (Vyznání). Album rámují písně věnované autorovým blízkým (Ester, Anděl, Vyznání…), které se často rozvíjejí směrem k vzpomínání a bilancování (Nad Černými poli, Segen Gottes, Lodenica). To je samo o sobě náročné výchozí postavení: lze být vůbec osobitý a nenudící v zadání, které se blíží nasládlému biedermeieru? Jakkoli víme, že Achillovou patou Horkého tvorby jsou texty, takto problém určitě nestojí. Ester si v jeho oblíbené kategorii „píseň pro všechny mé děti“ vede velmi dobře. Pocta oblíbenému festivalu (Lodenica) se vysloveně povedla a určitá sentimentalita písně Segen Gottes je vyvážena rajcovním a veselým hantecem. Dokonce ještě těžší téma, píseň věnovanou dvěma trampům z Oslavy popraveným za protektorátu (Kavčice) zvládl autor se ctí a s jen mírnými kostrbatostmi. Co nemusím, je hitový a poměrně vlezlý Anděl. Vystačil bych si s andělem, co mu polámali křídla, a ještě s tím, co jí dostal na povel, jinak bych byl pro důkladnou deangelizaci české populární hudby a folku zvláště – ale jinak jde o detaily, celé ty roky stále o dost obdobné detaily. Například: řekl bych, že čeština snese jakoukoli metaforu, hravé nahrazení jednoho slova jeho obdobou. Spojení jako „železniční kůň“ nebo „telegrafní prut“ (obojí Babí léto) mě přesvědčují o opaku. Do vtipna laděné Romanovy písně se s mým očekáváním nikdy příliš nepotkávaly (zde Jan Eskymo Welzl). Pozitivně působících textových detailů je méně, ale jsou: třeba verš „s okoralou kůrkou luny“ (Rajské údolí).
Další složky tvorby fungují lépe a je na nich vidět, že je nám o těch 21 let víc než při Duhové cestě. Muzika je očekávatelná (pokud RH někoho vykrádá, tak sebe – trochu třeba v příjemné titulce), ale dobře napsaná a několikrát i opravdu silná (Chceš to vzdát, Rajské údolí). Aranže vydařené a chytré: zdánlivě jednoduché, ale při pečlivějším poslechu s řadou zajímavých vychytávek. Postavené jsou samozřejmě na kytarách: různě hraných akustických, elektricky znějící lubovce nebo bottleneckem hrané slide kytaře. Téměř výhradně je nahrál Horký; druhý kytarista Viktor Porkristl se pouze jednou mihne ve vokálu. Zato rytmika se činí: Vladimír Třebický (bicí, perkuse) a zejména Tomáš Koudy Vunderle, většinu skladeb hrající na kontrabas, který měkčím zvukem dobře splynul se soundem alba (baskytaru v několika skladbách nahrál on sám, Jíra Meissner nebo Petr Vavřík). Z hostů je nejvíc slyšet dobře znějící chromatická foukačka Chrise de Pino (Lodenica, Vzduchoplavec), nejčastěji použité jsou klávesy různých hráčů (Ivo Viktorin, Milan Vidlák, Karel Macálka, Tomáš Baloun) s různou intenzitou: od téměř neslyšného podkladu až po určující nástroj skladby (Nad Černými poli a Vidlákovo piáno). Swingující staccata v Ester dobarvuje křídlovka Františka Slavíka.
Roman Horký je špičkový zpěvák se zajímavou a osobitou barvou hlasu. Z hlediska jeho zpěvu patří recenzovaná deska určitě k těm lepším: civilní projev, žádná manýra, dobrá technika, dynamika, feeling. Píseň Vzduchoplavec přepustil Koudymu Vunderlemu, jehož hlas je stejný jako tato melodie: vzdušný, lenivý. Z pěveckých hostů nejlépe zafungoval Petr Bende v duetu Kavčice.
Jsou i v této oblasti tvorby nějaké nehezké detaily? Ale ano: třeba v Lodenici by Romanovu hlasu prospělo zvýšení tóniny o tón. Úplně nerozumím jeho zálibě v poněkud výběhových popstars, ale Dalibor Janda nakonec zazpíval svůj part v Rajském údolí dobře, zato Ilona Csáková předvedla kroutivě zalykací popovou manýru (Vyznání). Tato skladba byla následně doražena přímočaře srdceryvným aranžmá smyčcového kvartetu…
Závěr bych - jak výše naznačeno - mohl opsat ze své stařičké recenze. Ale zkusím dodat něco navíc. Určitě vám neradím, abyste poslouchali muziku nepozorně a neuměli odlišit dobré od špatného. Ale! Pokud si chcete vychutnat písničky Kamelotu, trošku se napřed vzneste, jak ten Koudyho vzduchoplavec ze stejnojmenné písně. Některé nelichotivé detaily zmizí, méně zajímavé kousky krajiny můžeme rychle přeletět a celé je to z té výšky poutavé, zajímavé. Jako celek země Kamelot funguje. Roman Horký celé ty dlouhé roky nezahálel. Umí.

 

Sdílet na...
Kam dál?

» Co je nového u ... Porty? (o.s. PORTA )

» Baboletní Babí léto na Kyselce (Džexna)

» Obnovený Mohelnický dostavník ve dvanácti obrazech (Tomáš Hrubý)

» Kamelot sice nově, leč se zpěvačkou neslaný, bez perkusí nemastný (Pavel Yankee Matějka)

» Kamelot v Lucerně slaví 30 let (Ivan Kurtev)

Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Kastelán  - kamelot-recenze   |95.82.149.xxx |24.12.2015 00:17:49
Příteli, jen tak pro informaci...to co považuješ za veselý a rajcovní hantec je ryzí a krásná hanáčtina. Bože vy jste tak neskutečně hloupí....proč ty svoje slinty vlastně píšete, když houby víte?
Tomáš Hrubý   |Manager |04.01.2016 19:30:45
Aha. No to jsme nesmírně rádi, Kasteláne, že jsi nás (recenzi jsem sice psal sám, ale hloupí jsme přece všichni) poučil. Jinak bychom určitě nepřišli na to, že v Zastávce u Brna (dějiště zmiňované písně Segen Gottes) se mluví hanáckým nářečím. (Český jazyk pro 6. ročník, 1. díl, ALTER, 1998, str. 6: hanáckým nářečím se podle mapky mluví v těchto okresech: Blansko, Brno-město, Brno-okolí, Jihlava (část), Kroměříž, Olomouc, Prostějov, Přerov (část), Svitavy (část), Šumperk (část), Třebíč, Vyškov, Znojmo, Žďár nad Sázavou (část). Další nářečí, která se ještě na Moravě používají, jsou moravskoslovenská a lašská.) Aha, tak s hanáčtinou (jako základem) v Zastávce (okres Brno-okolí) se asi vlastně shodneme. Akorát se asi neshodneme, zda se v Brně mluví hantecem, nebo jestli nám – zřejmě podle Kastelána – všichni ti Frantové Kocourkové, Číčové Jelínkové a další prominentní znalci lhali, protože žádný hantec není, je to jen ryzí a krásná hanáčtina.
Připouštím, že některý znalec může namítnout, že slovem hantec se označuje výhradně řeč obyvatel města Brna. ("Místní varieta češtiny používaná v hovorové mluvě v Brně" - Wikipedie). Rád bych vysvětlil, že v původní verzi recenze jsem toto slovo neměl, popisoval jsem skutečnost mnohomluvněji a těžkopádněji. Jenže ona holt recenze potřebuje určitý břink a zkratku, aby ji velectěné publikum bylo ochotné dočíst do konce. Asi jsem měl obecněji napsat "veselá a rajcovní hantýrka". A to je všechno. Není to všechno potom trochu bouře ve sklenici vody?
Domnívám se, že hudební recenze by měla mít v pořádku zejména všechno, co se týče hudby – a o tom diskutujme. Pokud jsem ovšem svojí hantecovou zkratkou Kastelána urazil, rád se mu omluvím. Ale ve dvouřádkovém příspěvku plném slov jako "neskutečně hloupí" a "píšete svoje slinty" (kdo? Všichni, kdo přispíváme do FOLKtimu?) asi šlo o něco jiného, že...
-toh-
MK   |213.195.200.xxx |27.12.2015 21:55:47
My to tady v tej Prahe slyšíme tak ňák fšecko stejně s tý dálky, kapišto?

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 
Library zlib