Rangers: ...to nejlepší z Rangers-Plavců 1967-1973, díl 1. BEST I.A., a.s., 2004, celkový čas 97'
Rangers: ...to nejlepší z Rangers-Plavců & Luděk Nekuda, díl 1. BEST I.A., a.s., 2004, celkový čas 114'.

Tuto recenzi jsem měl rozepsanou dost dlouho - což ovšem není u mně nic mimořádného. Navíc na shlédnutí dvou DVD, představujících prvních dvanáct let existence kapely, která stála u kolébky české country music, byl potřeba celý volný půlden. A když už jsem konečně zmákl svoji, řekněme, tvůrčí pozvolnost a chystal jsem se recenzi dokončit, přišla ta strašlivá zpráva o tragické smrti kapelníka Rangers Milana Dufka. Má cenu teď recenzi uveřejňovat? Nebudu úplně mimo, tupý a nepietní? Rozhodl jsem se, že článek dopíšu. Ještě nevíme, co bude s Rangers dál, ale minimálně je jasné, že smrtí posledního zakládajícího člena se kapela posunuje více směrem k legendám vystupujícím z mlhy. Obě dývídýčka, která představují Rangers v plné síle a obsahují i vzpomínání všech v době natáčení živých členů tehdejší sestavy, mohou stoupnout v ceně u pamětníků i nepamětníků. Jedná se zřejmě o poslední zvukový i obrazový záznam Milana Dufka a v nahrávkách ze 70. i 60. let před námi ožijí i ti, kteří ho předešli: první kapelník Rangers Antonín Hájek (Ĺ 1989) a konferenciér Luděk Nekuda (Ĺ 1988).

Základem první videoplacičky je televizní pořad Půlhodinka s Rangers (režie Miroslav Sobota; opravdu dlouhá "půlhodinka"), klasická televizní playbacková záležitost, kde se prezentovaly hlavně písničky z třetího alba (1972). Ještě spolu s lidovkovou předělávkou Teče voda (z pořadu Dobrý večer s Waldemarem, režie Ivo Paukert) je jich tu celkem deset. Čtyři písničky pocházejí z jiného televizního pořadu, Dvacet minut s písničkou (režie Alexej Nosek): jedná se o tři kousky z první desky Rangers (1969) a skladbu Král silnic, podle aranže v singlové verzi. Dvacet minut s písničkou pracuje občas (Malé baby a Král silnic) s nápady, které by se daly označit jako klipy: kapela tu odlehčeně skotačí v roztodivných kostýmech. Půlhodinka s Rangers je kašírovaný koncert s typickým hlubokým podceňováním publika. Nejen že je tu v studiových verzích řada nástrojů, které na obrazovce nevidíme, ale dokonce tam, kde např. Jiří Veisser hraje na perkuse (Ave Dies), nepokládal režisér za nutné je před něj aspoň postavit. Ne, nepobuřuje mě to nijak mimořádně, protože jsem to očekával a bavím se tím, že sleduji, jak Rangers vypadali začátkem 70. let i jak se vyrovnávali s playbackem. Za velmi cenné a zajímavé považuji vzpomínání mezi písničkami - monology Mildy Dufka, Jana Vančury, Jiřího Veissera, Radka Tomáška i Mirka Řihoška.

Z hudebního hlediska je ale určitě významnější rozsáhlý desetipísňový bonus z roku 1967 nazvaný Pozvánka do klubu X (režie Miroslav Lang). Nevím, proč se jmenuje tak tajuplně: "klub X" je ve skutečnosti legendární SAKS - klub Strojní fakulty na Karlově náměstí (první stálá scéna Rangers) a Pozvánka... (rovněž TV pořad) je záznamem z koncertu, včetně průvodního slova a dotočených komentářů Mirka Černého. Zvuk není kdovíjaký, ale to přece vůbec nevadí: jedná se o nefalšovaný záznam toho, jak se před 38 lety hrála "naše muzika". Nutno říct, že instrumentální část produkce je z dnešního hlediska trochu úsměvná, částečně kvůli kvalitě nástrojů, částečně se muzikanti ještě asi hledali (z tohoto hlediska pobaví zejména dřevorubecký doprovod Radka Tomáška). Shovívavý úsměv však tuhne při kterémkoli sboru: všechny znějí v podstatě jak ze studia; barva, dynamika, všechno, co tvořilo nejcennější devízy klasických Rangers, už v nich je. Objevíme tu jednu píseň nikdy na desce nevyšlou (Oslí blues = Rodgersovo Muleskinner Blues), Ta zem je tvá zem má zcela jiná slova, než ta všeobecně známá, Mirek Černý recituje svůj Balíček karet, zatímco kapela k tomu hraje Blizzard a Cottonfields mají aspoň dost jiné aranžmá než LP verze. Naproti tomu Sing Sing nebo Plavci znějí hodně stejně jako na desce. Protože se jedná o záznam z roku 1967, na pódiu stojí vedle šesti pánů i Jarka Hadrabová. Říkal jsem si, že je škoda, že v době globální vesnice se ji nepokusil nikdo v její domovské Kalifornii také vyzpovídat; určitě musela být větší dřina získat pár slov od Radka Tomáška, který se jinak od Rangers programově distancuje. Pak jsem ale podle obalu DVD zjistil, že vydavatel v rozporu se skutečností považuje Hadrabovou za hosta...

Pro přesnost třeba říct, že zmíněný záznam koncertu z roku 1967 je uveden až jako "3. bonus". Předcházejí mu Nádraží Těšnov 16:32 - silvestrovská šou z roku 1971 (Petr Nárožný zpívá žertovné tango složené Antonínem Hájkem a Rangers ho doprovázejí) a mluvená část pořadu Půlhodinka s Rangers, kde tehdejší konferenciér Nárožný představuje kapelu.

Druhé DVD postihuje časový úsek, kde už bych se víceméně mohl prohlásit za pamětníka: obrazový záznam je skvělý v tom, že ukáže, jak paměť klame nebo aspoň pracuje výběrově. "Drtivá většina našich pořadů byla točena live," říká třeba Milda Dufek v jednom střihu, zatímco já si pamatuji Plavce v televizi jako playbackové hraní a zpívání. Už si nikdy neřekneme přesná čísla, ale fakt je že ze čtyř použitých televizních pořadů je playbackový pouze ten první (taky poslední černobílý). Jmenuje se Báječný bál (1973), další pak Zadáno pro Plavce (1975), Zelená pro Plavce (1976) a Plavci na Poříčí (1977).

Panuje obecné přesvědčení, že Rangers byli nejlepší na začátku a pak už se pořád jen zhoršovali. Jistě to v prvním přiblížení platí (Mirek Řihošek to taky v jednom z monologů v podstatě připouští); uvedená řa

V pořadu Báječný bál (natočen ve vinárně Zlatá konvice) znějí písničky ze 4. LP Rangers (1973). Playback je zde doveden k dokonalosti: zatímco slyšíme Radka Tomáška, který skupinu po natočení zmíněné desky opustil, pusu za něj otvírá Jan Vančura. Další dva live pořady odpovídají deskám Plavci 1974 (5. LP) a Chvála písní (1976, 7. LP) a s nimi korespondujícím "zájezdním pořadům". První byl natočen v neznámém - zřejmě restauračním - zařízení, druhý v posluchárně Elektrotechnické fakulty. Poslední použitý materiál je výsekem z koncertu k 10. výročí Rangers (přestože ti - podle dnešního datování - existovali již 12 let) v tehdejším Divadle E. F. Buriana (dnes Archa). Jako bonus je tu (kromě kompletní písně 6 svíček) opět vzpomínání pánů Dufka, Vančury, Řihoška a Veissera, znovu podtrhuji, že jde o část velmi zajímavou a přínosnou. Všechny tři live pořady mají samozřejmě mnohem větší šmrnc, lepší atmosféru, což se projevuje i v mluvených pasážích; posluchač rád promine drobné kiksy v hraní (Řihošek) i zpívání (Vančura). A ještě jeden postřeh, dokumentující vzestupnou úroveň použitých pořadů: v Báječném bálu navlékl Rangers kdosi do naprosto příšerných kostkovaných obleků, ve kterých se toporně pohybovali po vinárně. V Zadáno pro Plavce měli rovněž v podstatě kostýmy, cosi zběsile červeného, ale přece jen už vypadali přirozeněji. V Zelené pro Plavce mě udeřily do očí jejich křiklavě barevné košile, ale to už byla možná spíš dobová móda než kostým. A v posledním pořadu se jim podařilo proniknout na obrazovky (připomínám, že byl rok Charty a přituhovalo) v naprosto civilním oblečení.

"V 70. letech jsme byli na obrazovce opravdu pořád," připouští Milan Dufek v jednom vstupu, "a někteří kolegové nás za to neměli rádi. Ale ono se nám to vrátilo: po roce 1986 jsme se už do televize nedostali." Vím, že to Milda cítil jako křivdu nebo aspoň nenaplněnou touhu. Možná je ale důležitější, že je k dispozici materiál z doby, kdy byli Rangers v nejlepších letech - zejména muzikantsky. Kouká se na to hezky.