Hraní na předscéně většina vystupujících popisuje jako děsivý zážitek neboť za vašimi zády, oddělena jen oponou, se na zvukové zkoušce chystá další kapela. Vystoupení písničkářského dua Sova a Slamák, loňských vítězů Krtka, znělo hodně přesvědčivě bez jakéhokoliv zakolísání. Kuba Slamák mi prozradil, že za nimi se chystající Jablkoň se chovala naprosto skvěle, tedy bez jakýchkoliv rušivých zvuků.

Hlavní scénu Zahrady otevírající AG Flek představoval skutečně hodně silný zážitek hned na úvod. Přesto mě zarazil zvuk, na začátku Karel Markytán znějící do amfiteátru jakoby ze studny, snad víc z odposlechů než z venkovních reproduktorů. Překvapilo o to víc, že na zvukovou zkoušku první kapely je vždy času dostatek. Chválit vynikající AG Flek snad ani není třeba, lépe se o tom přesvědčit na vlastní uši.

Nevím, zda je anebo není označení multižánrovosti v případě Zahrady důležité, ale překvapilo mě, že ani ve štábu údajně nepanovala shoda, zda skupinu Sto zvířat pozvat. Nejlepší odpověď dala kapela sama svým vystoupením. Jistě jeden z hudebních vrcholů hlavní scény. Hudebně šťavnaté, pestré, svižné, vtipné a ne příliš důležité zda ska nebo folk nebo něco jiného.

Bouřlivě diskutované zahrazení spojovací uličky v trase mezi Amfiteátrem a Kapličkou se skutečně objevilo. Stánků na soukromých zahradách příliš neubylo zato procházejících výrazně. A to i přesto, že projít bylo možno díky otevření části soukromé zahrady. S poněkud velkohubě v debatách komentovanou legálností prodeje těchto prodejců to asi tak žhavé zase nebude. Ani u jednoho z nich jsem nenašel vyvěšené označení prodávajícího s identifikačními údaji. Uzavření téhle příjemné „potkávací“ uličky se mi přesto nelíbí.

Na Zahradě hrozí přesycenost muzikou. Čelím jí úplně jednoduše výběrem. A to včetně hlavních večerních koncertů. Část vynechávám. Přesto bych na letošní Zahradě vyzdvihl první večer v amfiteátru a do něho v kontrastu postavil ten závěrečný.

Na Zahradě se dosud nepracuje na úrovni rudých železničních odborů a tak práva vykořisťovaných i v tomto roce zůstala zašlapána. Dobrovolní pořadatelé úpěli pod jhem a jařmem soukromokapitalistického vykořisťovatele M.J.K., který požitkářsky korzoval v zákulisí, labužnicky pokuřoval silný tabák a z dlouhé chvíle prostým otočením palce rozhodoval o osudu uctivě a servilně se tvářících účinkujících. Jiní by tu šanci nedostali vůbec. Je to otřesné svědectví začátku 21. století. Otroci v roli pořadatelů se ještě ke všemu tvářili obvykle spokojeně, mnozí se usmívali a fungovali bez zjevných chyb.
Tuhle jsem četl, že když padl americký Jih a Sever vybojoval otrokům svobodu, řada jich zůstala pracovat na svých místech u svých bývalých otrokářů…