Máte to taky tak? Když mi je zle a zdá se mi, že se řítíme do pekelně černý budoucnosti sednu ke gramofonu nebo počítači, vyberu si a pustím muziku, která mě nakopne někam jinam. Výš, dál, jinam do světa, který si přeju kolem sebe mít. A tak v téhle podivné době vám zkusíme postupně nabídnout písničky, které nám a věříme že i vám přinesou trochu radosti. A třeba si zkuste zazpívat. Doma vám to zakázat nemůžou. Máte-li zážitek spojený z některou z písniček, které se zde objeví, zkuste se o něj podělit. Nebo vás napadá ještě nějaká další písnička, kterou přidat? Mějte se báječně a zdravě
Blíží se pětačtyřicáté výročí založení skupiny Asonance, původně studentského sdružení. Kapela přinesla na naše pódia skvěle barevné podání především irských a skotských písniček. Písnička Čarodějnice z Amesbury vyšla na stejnojmenném albu v roce 1996.
Čarodějnice z Amesbury
Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury. S jasnýma očima a řečmi pánům navzdory. Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná. A že se lidem vyhýbá, a s ďáblem pletky má.
Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil, a pověrčivý lid se na pastora obrátil, že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí. A odkud ta moc vychází, to každý dobře ví.
Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali, a když ji vedli městem, všichni kolem volali: „Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, teď na své cestě poslední, do pekla poletíš!“
Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění. A v noci nad krajinou létává, pod černou oblohou, sedlákům krávy zabíjí, tou mocí čarovnou.
Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná. v noci se v černou kočku mění dívka líbezná. Je třeba jednou pro vždy ukončit ďábelské řádění, a všichni křičeli jak posedlí: „Na šibenici s ní!“
Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: „Je přece v knize psáno nenecháš čarodějnici žít, a před ďáblovým učením, budeš se na pozoru mít!“
Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou, a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: „Pohrdám vámi neznáte nic nežli samou lež a klam, pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!“
Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici, a všude kolem ní se sběhly davy běsnící. A ona stála bezbraná, však s hlavou vztyčenou. Zemřela tiše samotná, pod letní oblohou.