Každá doba má své krále a své poddané, každý hudební žánr své první a poslední, každý jedinec své milované a své nesnášené. Každý, doba, žánr i jedinec, si žádá své. A přesto. Ani na konci ani na začátku ba ani v průměru, vždy netušeno kde, však nikdy na stejné startovní čáře, jen ve stejný čas a stejné mysli, jeví se, co nechce zůstat skryto, co se nepoměřuje a přece je. Možná je to jen šaškem, moudrým bláznem, co se nesnaží naznačovat, ale jen značit, možná úlitbou psychického odpočinku a fyzického vypětí, možná je i jen nekončící telenovelou. Ať tak či onak, je a snaží se nám něco sdělit, předat či ukrást a patří mezi ně bezesporu i skupina Semtex a jejich nová deska Svalosil.

Semtex je skupina, která si nikdy na nic nehrála a nehraje. Respektive hraje si neustále, ale pro posluchače a pro sebe a je to znát nejenom na jejich koncertních vystoupeních, ale ukázala to pak i na svém novém CD Svalosil. A nemusíte desku ještě ani slyšet a již jen prohlídka bukletu vás ubezpečí o jejich záměru pobavit Vás a rozdovádět na nejvyšší možnou míru. Nedozvíte se sice z přebalu mnoho informací o textech či délkách skladeb, ale naučíte se zase nové akordy jako třeba E55 či K2 a získáte množství nových a velmi závažných informaci, že "mašinka" je zdrobnělina od lokomotivy, či že "pionýři" byli ženisté rakousko-uherské armády (i když o tom, že Gigolo = pasák bych osobně zapochyboval).

Na desce je včetně bonusů 16 nových písniček a další jedna natočená na předešlém albu - asi nejznámější píseň Semtexu - Mašinka. Vedle známějších písní jako Koulelo se, Ančo nechoď na disko, Čau Italy či velmi oblíbených Včelka Mája a Plzeňská věž zde nalezneme i několik písní nových respektive málo hraných, jako je Krajka tygrovaná, Nigde vodky něnajšol, Státní hymna či "píseň pro děti" Vrány a oslíci. Celkově má přednes podstatně lepší zvuk než na koncertech. Především pak vynikají oproti živým koncertům jednotlivé nástroje respektive jejich party, nejvíce pak asi u banja, zvláště v písních Ančo nechoď na disko a Prodavač. Hitem by se pak jistě mohla stát studiová nahrávka Koulelo se, kdy z něj dudy Lubomíra Henricha dělají opravdovou lahůdku.

Asi největším mínusem desky je její syrovost - při poslechu cítíte, jak Vám chybí ta velká šou, kterou Semtex kolem produkce svých písní na koncertech předvádí, ale to žel zatím žádná zvuková nahrávka nedovede nahradit. Pozitivním je i zjištění kvality nového bubeníka skupiny Michala Pinocchio Šindeláře, který myslím minimálně po hudební stránce velmi dobře nahradil legendárního Drůbeže.

Chcete-li dostat do svých domovů výbornou šou, na kterou jste zvyklí z koncertů Semtexu, doporučuji stát se členem fan klubu "nejlepší kapely na světě" a pozvat si je domů. Jejich bláznění na koncertech žádná deska nenahradí a to právě ani tak kvalitní nahrávka jako je Svalosil. Jste-li však schopni odpoutat se od svých zážitků z koncertů, bude pro Vás nová deska Semtexu přenesením výborné domácí zábavy i bez osobní přítomnosti Luckase, Dědy, Šprcky, Nowacka, Pinocchia a Bobše.

Semtex - Svalosil, Martina Ptáčková - Targeta 2005, 51:48.