Na pomezí - Písnickárky z let 80. tých

01.05.2001 Na pomezí - Písnickárky z let 80. tých (Michal Pravec)

(Suzanne Vega, Tanita Tikaram a ty další)

Nejvýraznější formou, jíž se prosazuje folk v osmdesátých letech v cizině, je písničkářství. Úspěch písničkářů obojího pohlaví má několik příčin. Je to především únava ze standardní podoby běžné pop music, kdy zpěvák je zcela evidentně kolečkem v mašinérii tvořené skladatelem, producentem, kapelou a médiem. Je to odpor k odlidštěné podobě pop music se syntezátory, automatickými bicími, samplováním atp. Je to touha splynout s jednou konkrétní osobností, která se postaví na pódium a dokáže vyjádřit pocity mé osobní, pocity mé generace či společenské skupiny. Je to nostalgický návrat k jednoduchosti, ale i k intimnosti, srdečnosti, zároveň však i k údernosti a závažnosti sdělení... píšou ve své knize "Sondy do popu a rocku" Ivan Poledňák a Ivan Cafourek.

A dále se dočteme: "Tvorba písničkářů je jakýmsi městským folklórem naší doby, teplým slovem uprostřed chladného světa. A vůbec není náhodné, že v písničkářském světě si velmi významné místo vydobyly ženy. Dovedou zaujmout intimitou výpovědi, texty o něčem vypovídají - většinou o zauzlení problémů osobních, problémů společenských, tedy o svobodě, politice, morálce, právu individua na lásku a důstojný život, o zhoubnosti civilizace, o problémech ženy v dnešní societě atp..."

Tohle období skutečně písničkářům přálo a objevilo se zde řada skvělých interpretů. Dnes bych se chtěl věnovat ženám. O dvou představitelkách této skupiny jsem vám již vyprávěl: Joan Armatrading a Tracy Chapman. Jsou zde ale i další hvězdy, které za to stojí vám představit. Jestli se vám líbily na poslech ty první dvě dámy, tak s dnešními představovanými typy na poslech neuděláte krok vedle.

Určitě tradice písničkářek začíná někde u Joan Baez a Joni Mitchell, která klasický folk obohacuje o prvky šansonu, rocku a jazzu. V podobném objevování pokračovala i již zmiňovaná Joan Armatrading. Jejich nástupkyně v 80 letech pak byly Suzanne Vega, Tracy Chapman, Tanita Tikaram nebo Michelle Shoked. Vyskytly se tady ovšem i písničkářky experimentátorky jako Laurie Anderson nebo Kate Busch. V devadesátých letech (kdybych měl tu časovou osu protáhnout) zase vystupují do popředí jiná jména jako Alanis Morissette, Sheryl Crow, Joan Osborne, Tori Amos, Jewel či Ani di Franco.

Že mladé písničkářky v té době byly pociťovány jako protiváha příliš agresivnímu metalu a housu a prázdnému popu, si stačily všimnout i velké společnosti, a tak jejich kariéry začínaly povětšinou právě u nich. Velkým jménem ve vlně, kterou sledujeme, je nepochybně Suzanne Vega. Její otec je newyorský spisovatel portorického původu, ona sama studovala tanec, hudbu a výtvarné umění. Svůj první singl vydala v roce 1985 a tato deska byla srovnávána s velkou osobností písničkářské scény Joni Mitchell. Kolem Vegy se zformoval silný tým spolupracovníků, v němž bychom našli i známého hráče na syntezátory Marka Ishama. Postupně pak nahrála tři výborné desky Suzanne Vega, Solitude standing a Days of open hand, se kterými se vyšplhala na vrchol amerických hitparád (píseň Luka) a zaznamenala velký komerční úspěch.

Hudba je to spíš tichá se zajímavými melodiemi a skvělými texty (pozn. Mandelinky - neznám lepší).

Na konci této dekády se po S. Vega a Tracy Chapman objevují další nová jména později významných písničkářek. Michelle Shocked stihnul podobně tvrdý osud jako Jewel. Poznamenalo ji znásilnění, život na ulici, v punkových společnostech, v ústavu pro chorobomyslné. Snad proto její písně mají bluesové a rockové kořeny, jsou hudebně i textově přímočaré a drsné.

Tanita Tikaram má zase trochu podobnosti ve svém životě s Joan Armatrading. Zázračné dítě (stejně jako Joan), jehož otec pochází z ostrova Fidži (Armatrading pocházela z Karibiku) a také její první hudební působiště bylo ve Velké Británii. Tím ale podobnost končí. Skladby TT jsou stejně jako u S. Vega tiché, zadumané, uklidňující. Armatrading má ve svém repertoáru kromě jemných písní také pestřejší melodický a rytmický rejstřík. O svých písních TT řekla následující věty "...myslím, že je velmi důležité, aby písnička říkala víc, než ´stalo se to a stalo se ono´ - řekla bych, že písničky se posluchačů nezmocňují tímhle zjevným způsobem. Jako Cohen nebo van Morrison - miluje je, ale úplně přesně nevíte proč - jejich písně vytvářejí jiný život, který vás vtahuje.

Dejte si k poslechu:

Suzanne Vega - Suzanne Vega (1985) , Solitude Standing (1987), Days of open hand (1990) Tanita Tikaram - Ancient Heart (1988), The Cappuccino songs (1998)

Sdílet na...

| Více...