Chvála tichu

01.10.2001 Chvála tichu (Jirka-mo)

Tu situaci známe všichni - muzikanti i posluchaci. Na jevišti koncí písen, kapela v mohutném fortisimu speje k poslednímu akordu, zpevacka drží ten záverecný tón, graduje to, pak prudký strih stop-timu... chvilicka ticha... a potlesk. Prudký a nadšený ci rídký a vlažný, s pískáním a dupáním a nebo potupný, že zní trapne jako facka. Ale o potlesk nejde. Jde o ten okamžik tesne pred ním. O tu chvíli ticha.

Tu chvilku chválím a vzdávám ji hold, tu chvíli, kdy z jevište clovek cítí nadechnutí celého sálu tesne pred tím, než se dlane potkají v tlesknutí, nebo než zazní pískání a dupot a výkriky z publika... Chvíle priznání, úplného konce písnicky, chvle pokorného a doufajícího nadechnutí muzikantu, kterí cekají, jestli se po té chvilicce potlesk ozve...

Mnohokrát jsem si ríkal, jak dlouho ta chvilka trvá? Mžiknutí? Vecnost?

Ale každý muzikant to ticho slyší a vnímá, zná ho - trochu jinak, než posluchac v sále, protože na jevišti to ticho zní jinak. Hlasiteji.

Ale podarí-li se písen tak, jak má a dojde-li k tomu zázraku potkání nálad muziky a diváku, pak je to ticho plné pocitu - tichých a pokorných, rozesmátých i roznežnelých, ulicnických i šibalských... to záleží na písni. Ale to ticho zní.

Tak at nás všechny, muzikanty i posluchace, provází. A at si ho dokážeme vážit.

Sdílet na...

| Více...