Rozhovor se skupinou Jauvajs - držitelem diváckého Krtecka 2003

Folk v TV

Na druhém místě v diváckém hlasování o Krtečky se letos na festivalu ZAHRADA 2003 se ziskem 485 hlasů umístila skupina Jauvajs z Prahy. Čtyři vystudovaní pedagogové hrají irskou muziku, znát je můžete z projektu Folkotoč nebo z různých irsky či keltsky zaměřených akcí, na kterých se čas od času objevují. V zahradním zákulisí jsem chvíli po slavnostním předávání Krtečků potkal Jakuba Linharta, kapelníka Jauvajsu, a zeptal jsem se ho na několik otázek:

Kubo, gratuluji k zisku diváckého Krtečka, zdá se mi, že to může být určitá satisfakce po tom, co vám na Portách minulých let moc nepřály poroty složené z odborníků. Cítíš to tak?

Jakub: Necejtím. Z Krtečka mám radost, je to skvělý, že tolik lidí nám dalo svůj hlas. V podstatě je to cena diváků a při tom, jakej je tu kotel, tak je dost neoddiskutovatelný, která kapela se líbí a která se nelíbí. Bez ohledu na to, co by tomu řekla odborná porota - jestli by vytkla nějaký chyby nebo nepřesnosti nebo falše a tak. Máme samozřejmě radost, že se to líbí, ale žádnou satisfakci neprožívám, protože já v hudbě nebojuju, žádným způsobem. Samozřejmě ten, kdo se zúčastní soutěže o Krtky, tak tím dává jednoznačně najevo, že chce vyhrát, ale je to spíš pro ten pocit dostat se před lidi, moct zahrát velkýmu publiku a vidět, co to s ním udělá nebo neudělá. Ale že bych měl pocit, že jsme tím někomu dali na frak, to rozhodně ne. My jsme si vědomi všech chyb, který jsme kdy dělali, prostě víme o všem, co jsme kdy zvrzali na Portách a na Zahradách. Když se podívám zpátky, tak vidím i ten náš vývoj v hudbě, z čeho jsme vycházeli a kam jsme se až dohrabali. Mám radost, že se naše muzika dostala před tak široký publikum.

Vybírali jste do koncertu pro Krtečky skladby tak, abyste přesně navodili v lidech takové rozpoložení, že vezmou svůj lístek a hodí ho do krabice, nebo jste si prostě vybrali co vám se líbilo a co jste chtěli hrát?

Jakub: No samozřejmě, že jsme vybírali to, co by mohlo v těch lidech zanechat nějaký pocit, aby nakonec vzali lístek a hodili ho do krabice, když to takhle řekneš. Taky spíš, abychom zaujali, což je ten nejdůležitější pocit. Je nám jasný, že v Amfiteátru ve čtyři odpoledne, kde na člověka střídavě prší a praží sluníčko, bychom asi s nějakýma pomalejšíma písničkama neuspěli. A vzhledem k tomu, že v repertoáru máme širokou škálu, ze které si můžeme vybírat a kde máme všechno, co máme rádi, tak se nám líbí volit to podle atmosféry, ve který se právě nacházíme. Když jsme hráli navečer v klášteře, tak jsme vybrali naopak tu část pomalejší, která se do toho prostředí víc hodila a navodila tu intimní atmosféru. A když jde člověk hrát na pařák, tak naopak musí ty lidi zvednout. Takže jsme vybrali písničky, o kterých jsme si mysleli, že na nás připoutají pozornost a jak vidno, zdařilo se to.

Z těch kapel, které se letos zúčastnily boje o Krtečky měla drtivá většina bicí, a přesto se - s výjimkou Koňaboje a Neboysy - prosadily do první desítky kapely bez bicích. Čím myslíš, že to je dané, že ta akustická hudba nakonec byla divákům milejší?

foto: Vítek Školník Urban © Jakub: Já teď přemýšlím o odpovědi, abych třeba někoho neurazil, ale můj pocit je takovej: spousta kapel si přibere bicí, aby přitvrdila. Čímž se zařadí do škatulky naprosto uniformní. Řekl bych, že bicí hodně často kapelu prostě srovnaj do určitý lajny a zlikvidujou její autentickej zvuk. A třeba konkrétně u těch lidovek zpracovaných do téhle podoby mě vždycky pobavilo, když Jirka Brabec říkal: kapela hraje lidovky v netradiční podobě. A ozval se rokec. V podstatě dneska je to tak, že skoro každá kapela hraje lidovky jako rokec a už jenom zahrát to tak, aby to diváka v tomhle stylu zaujalo, je kus umění. Takže si spíš myslím, že ty bicí jsou často na škodu.

Kde teď budete hrát během léta?

Jakub: Budeme hrát 9. srpna na Tovačovským portále, dřív se neobjevujem, anšto máme jednu zpřízně svatbu a navíc potom chcem přejít bulharský hory, Starou planinu. Takže až toho devátýho. Pak máme naplánovaný cyklovýlet a měli bychom hrát až poslední sobotu o prázdninách v Olomouci na Floře Olomouc, ale bohužel zatím nevíme kdy a kde. A v neděli hned na to v Děčíně na nějakém festivalu, kde se hraje na ulici na scéně u řeky. To je za léto všechno, a pak máme až do konce listopadu pauzu, protože máme houslistku ve Francii. Vlastně tak úplně pauzu nemáme, akorát si musíme upravit část repertoáru a vybrat akce, na kterých si budeme stačit ve třech.

Už víš, co uděláte s Krtečkem?

Jakub: To ještě nevíme, my si ty ceny, když nějakou dostaneme, dělíme. Něco je u nás doma, něco má Roman, něco má Sova (myšleno Pavla Čujanová - pozn. aut.), kde skončí Krtek, v tom zatím není jasno. Buďto ho někde upíchneme nebo bude mezi náma tak dlouho putovat, dokud se nám bude líbit. (smích)

Tak mu přeju hezký putování a díky za rozhovor.

A protože Kuba Linhart poodešel po našem rozhovoru trochu stranou, využil jsem ještě příležitosti, a vrhnul se na zbylé členy souboru, kteří až doposud postávali skromně opodál:

Taky vám gratuluji k zisku Krtečka. Je to opravdu všechno aranžérská a ředitelská zásluha Kuby Linharta, nebo je ten Kuba u vás jen do počtu? Jak to tedy vlastně je?

Roman: Já myslím, že ten základ vždycky přinese Jakub. Každá písnička u nás vždycky projde pitvou. Většinou se s tou první verzí nespokojíme a naším dalším připomínkováním ta písnička postupně dozrává a vznikne třeba i něco, s čím jsme na začátku vůbec nepočítali.

foto: Vítek Školník Urban © Pavla: Vlastně ten základ a ten první popud vždycky přinese Kuba, to mu musíme přiznat.

Tak já jsem čekal, že mi řeknete, že byste se bez něj klidně obešli?

Jana: Tak to jsi nemoh' čekat, ne? (směje se)

A je Kuba přísný, když už s sebou přinese ty noty?

Roman: Tak na některý věci si nedá sáhnout. Takový základ, určitou představu o tom má, ze který nesleví, ale některý věci zas prostě nechává na nás a na dalším vývoji.

A kdo u vás domlouvá zkoušky a trvá na tom, abyste byli a na srazech a tak?? To je ve většině kapel dost nepopulární funkce?

Pavla: Ten, co tu není?

Roman: No určitě ten čtvrtej? (všeobecný smích)

A neštve vás někdy, že vás takhle furt komanduje?

Pavla: Tak zase je to nutný, jinak bysme se nikam nedostali.

Roman: Já myslím, že je to jeho zásluha, že jestli jsou teď nějaký úspěchy, který jsme zažili, tak na tom má velký podíl.

Tak děkuji i vám za rozhovor a ať se vám daří.

Skupina Jauvajs hraje v tomto složení:

Pavla Čujanová - housle, zpěv

Roman Opavský - kytara, akordeon, zpěv

Jana Maternová Linhartová - příčná a zobcová flétna, rytmika, zpěv

Jakub Linhart - kytara, zpěv