FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Česká folková scéna v posledním desetiletí konečně začala nalézat nové i mladé tváře, respektive kvalitní interprety. Většinou však, a je na každém z nás jak hodně je nám to milo či jak je to ku prospěchu nebo škodě folku, se jedná o formace či písničkáře stojící někde na hraně folku s jiným hudebním žánrem či stylem (a ponechme dnes stranou rozvlněnost definovatelnosti folk). Jednou z mála hudebních skupin navazujících na tradiční folkové hvězdy jako jsou Brontosauři či Nezmaři je pardubická kapela Marien.
Konečně na svůj „výroční koncert“ si do domácích Pardubic pozvala 29. října jednu z dalších takových legend - Pavla Žalmana Lohonku. Zšeřelá Sukova síň Domu hudby však nejdříve uslyšela hlas frontmana kapely Víti Troníčka, který tónem první písničky pozval do sálu všechny ostatní členy skupiny Marien - možná až trochu patetické entrée, ale k folku mi prostě patří. Hned v úvodu pak zazněly asi tři nejznámější písničky Marienu. Zatímco však k písním Memento mori či Zrcadla bych přidal i přívlastek nejkvalitnější, skladbě Kluk z Pardubic bych jej rozhodně nepřiřadil, ale chápu, že domácímu publiku se nekriticky líbí, i když snaha vměstnat do textu co nejvíce pardubických reálií, melodičnost a lehkost skladby významně oslabuje. Následně byl dán prostor Žalmanovi, který tentokráte zahrál první tři skladby zcela sám, cítě se tím zcela nahý a až na několik následujících skladeb jej doprovodila skupina Marien. Bylo co poslouchat a Spol. by si měl dávat dobrý pozor, aby jim Žalman nepřesídlil do města perníku, zvlášť když po jednom špatném nasazení flétny prohlásil, že Jindřiška ji i po těch letech kazí podstatně více. Marien pak hráli jednu písničku za druhou i když rytmu stejně jako v prvním bloku trochu ubrala mluvená čtvrthodinová vsuvka kapelníka, holt rozhlasák potřebuje také občas vidět přímou reakci publika, či obsahu se podřizující forma balady „O rodičích a dětech“ konečně ale i neštěstí a smrt jsou nedílnou součástí života. Koncert vrcholil a stále byly slyšet hlavní přednosti Marienu - výborné sbory, schopnost většiny členů odtáhnout hlasově i nástrojově samostatně celou píseň, čisté melodie plné romantických textů a konečně i vytříbené souznění nástrojů i jejich precizní zvládnutí. Čtyři přídavky, z nichž k jednomu vytáhli z publika i v první řadě sedícího Žalmana, pak laskavě završili v pravdě folkový koncert. Jen tak dál! FOLK ŽIJE!

Marien foto: Kateřina Vodňanská

Pavel Žalman Lohonka foto: Kateřina Vodňanská