FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Milí čtenáři,
dnes si zase tak moc nepočtete, ale doufám, že si mimo jiné rádi prohlížíte obrázky. Nejen vzniklé české festivalové prázdno na cyrilometodějsko-husovské svátky způsobilo, že jsem se po pěti letech zase vydal na skutečně světový a velký folk-roots-world music festival v německém Rudolstadtu (pouhých 350 km od Prahy). Dnešní fotoreportáž berte jako rychlou ochutnávku a příslib reportáže psané, kterou určitě v dohledné době vyhotovím.

Určitě jedním z největších festivalových zážitků byla páteční světová premiéra společného projektu banjisty Bély Flecka (první zleva) s malijskou zpěvačkou Oumou Sangare (druhá zleva). Prý se potkali, když Fleck pátral po západoafrických kořenech svého nástroje… foto: Lenka Krausová	Každý ročník TFF Rudolstadt má svou tzv. magickou zemi, což je jedna zvolená země, jejíž muzice se dramaturgie festivalu detailněji věnuje. Letos byla magickou zemí Čína a z bohaté nabídky všemožných orchestrů, kapel, sborů a zpěváků jsem si mimo jiné vybral band Yu Lefu’s Guangdong Wujiatou, který se věnuje tradiční instrumentální hudbě kantonského regionu. foto: Lenka Krausová
Velké pódium na hlavním rudolstadtském náměstí – tedy jednu z 31 festivalových scén - jsem většinou vnímal, jen když jsem kolem něj běžel za muzikou, protože bylo koncipováno tak, že se toho na něm dělo víc ke koukání než k poslouchání. Výjimkou nebyla ani závěrečná Abschlussrevue. No ale řekněte – nevypadá to dobře…? foto: Lenka Krausová	Na průčelí rudolstadtské radnice byla sice vyvěšena mezi desítkami jiných i česká vlajka, ale zřejmě omylem: pokud se mi ti čerchmanti někam neschovali, byl letošní ročník bez účasti českých muzikantů. Zato jednacím jazykem organizátorů byla zřejmě čeština, jak dokládá vlajka festivalu vyvěšená hned vedle zmiňovaných státních (patrně se jedná o obdobu hnutí Folk žije! :-) )… foto: Lenka Krausová
Hypnotic Brass Ensemble z Chicaga byl patrně folku nejvzdálenější záležitostí, jejíž vystoupení jsem navštívil: v Rudolstadtu se přesahům rozhodně nebrání. No, nářez to byl slušný… foto: Lenka Krausová	Fotso z Kamerunu byla tím druhem zpěvačky (vystupovala sólově), který se snaží všemi možnými způsoby do své produkce aktivně zapojit publikum. Na snímku koncert v kostele, jedné z „indoor“ scén festivalu. foto: Lenka Krausová
Možná jste se účastnili některé diskuse o tom, jestli se muzikanti mají na pódiu věnovat výhradně hraní a zpívání, nebo jestli mají pro získání publika „metat kozelce“ – tedy pomáhat si nějakými nehudebními triky. Já jsem byl vždy rozhodně pro první jmenovaný postup… no ale kozelce pod jedním z festivalových pódií (v podstatě hlavní pódium open scény) vypadaly dost dobře a vzbudily zasloužený ohlas… foto: Lenka Krausová	Woody Sez – to je pět Američanů vystupujících s čímsi jako komponovaným pásmem o životě a díle Woodyho Guthrieho (popř. jeho současníků). Čím víc člověk uměl anglicky, tím víc si z jejich vystoupení odnesl; v každém případě to byl výborně zpívající příjemný revival. foto: Lenka Krausová