Že netušíte, nebo si říkáte, Dáša ještě hraje?

Trocha z její historie:

Začátky se datují do 2. poloviny 60. let, její Pastýřka se hraje dodnes, nahrává ji i Spirituál kvintet.

V 70. letech se stává členkou písničkářského sdružení Šafrán, prožívá spoustu smutku a emigrace. Sama Dáša k tomu dodává:
„… už nějaký čas jsem byla sama. Seděla jsem doma, čučela do zdi a myslela na lidi, které mám ráda, ale byli někde jinde. Byla to špatná doba. Přátelé mne dost opustili, hlavně ti, co jsou s člověkem ve chvíli úspěchů, na výsluní. Došlo to tak daleko, že jsem se lidí úplně bála. Sáhla jsem po kytaře. A jako se někdo třeba znovu naučí chodit, tak já se znova naučila chodit rukama po kytaře. Byla to vlastně taková náhrada za člověčí dotýkání a vyplynulo to samo.“

A tak se v 80. letech zrodila evropská „Tap-style“ hvězda. V té době nikdo takto kytarou široko daleko nevládl, jen dívka z podkrkonoší. Její manžel a vídeňský hudební manažer rok bombardovali socialistický Pragokoncert a v 85. Dáša odjíždí koncertovat do Vídně. Odtud již byly dveře hodně pootevřené na největší evropský hudební festival v dánském Roskilde. Vystoupila na něm 3krát. Kritici psali: „Nejvýraznější osobnost“ … „Spadla mi čelist“.. apod. Nemuseli ji rozumět, výrazové prostředky mluvily za vše.

Jiří Černý k jejímu fenoménu píše: „Svůj projev naplňuje tajemstvím, výbušností a drásavou naléhavostí, dotýká se prvních i posledních věcí života. Samotná skvělá kytarová technika ustupuje do pozadí a posluchač vnímá celé vystoupení jako neznámý obřad.“
Dramatičností projevu se ji podobá snad jen Iva Bitová … a Dáša to umí stejně dobře i se 4 mi strunami.

V 90. letech se vydává na tři turné po Japonsku a na místě točí dvě alba. Dále komponuje hudbu pro představení Rok na vsi bratří Mrštíků, které v Národním divadle uvedl Miroslav Krobot.

V novém tisíciletí Dáša vystupuje méně, hlavně pečuje o své blízké. Při příležitosti svého jubilea (rok 2018) přijímá pozvání Petra Ostrouchova (Animal music, poslední 3 LP Vladimíra Mišíka) zahrát si společně s dalšími muzikanty na festivalu Struny podzimu. Záznam z koncertu pak vyšel v roce 2020 jako cd i 2LP. Spolupráce nadále pokračuje a brzy se budeme moci těšit na její novou desku.

Milí hudební přátelé, přijďte v rámci cyklu „Jako Šafránu“ ochutnat atmosféru koncertu výjimečné osobnosti českého folku. Už po několika skladbách budete vědět, čeho jste součástí.

Dětský chirurg a biomedicínská inženýrka.

Rádi střídají písničky vážné, romantické a k zamyšlení, s těmi veselými a „ze života“, které jsou často inspirované prací v českém zdravotnictví. U jejich písniček je nejdůležitější text, okolo kterého staví vše ostatní a mají rádi, když diváci jejich texty poslouchají. Nabízí se srovnání Martina se zpívajícím právníkem, v tomto případě jde o zpívajícího dětského chirurga. To je hodně lákavé, nemyslíte?

Písničkářka s kytarou, se svým "blondfolkem", s texty veselými i vážnými a nejspíš i s hostem Ivo Cicvárkem.