Çava: velká osobitost ve čtyřech

08.03.2010 Çava: velká osobitost ve čtyřech (Tomáš Hrubý)

Mí hrdinové pražské progresivní folkové scény 90. let se mi vracejí do zorného (či spíše poslechového) úhlu albem čtrnácti skladeb, „které spojuje ženský a jaksi naturální pohled na svět“, jak tvrdí kapela v nepodepsaném sleevenotu. Inu – bodejť by je nespojoval, když „většina básní (tedy textů – přesně osm, pozn. autor) pochází ze starší sbírky naší dvorní textařky Beaty Struhařové (a pod dalšími jsou podepsané Jana Adámková a Michaela Taková). A výlučnou interpretkou písní je Romana Žabková. Nevím, jestli bylo dřív vejce nebo slepice, ale smyslové, pocitové, vztahové, propracované a přece jaksi syrové verše a „bosorkovský“ (ne nadarmo jsou titulní Čarodějky jasnou erbovní skladbou alba) zpěv, s obrovskou dynamikou od vyšeptávání ke křiku, velkým rozsahem a nesmírně pestrou paletou tónových odstínů k sobě padnou neuvěřitelně přesně. Zpěv Romany Žabkové je tak prvním pilířem, o který se tvorba Çavy opírá. Rozhodně nikde nešetří prožitkem, spíš to občas přežene (v jediné lidové Na zahrádce je těch různých přísad a napumpovaného feelingu opravdu příliš, v Matce Eire jde místo přehlubokých tónů spíš už jen teplý vzduch), ale horší než jedna mínus to nakonec není: poslouchat její živočišný i technicky propracovaný hlas je velká radost.
Samozřejmě – i ten nejkvalitnější hlas se projevuje prostřednictvím zpívaných melodií. Až na dvě výjimky je všechny složil buď kapelník Ján Žabka, nebo (častěji) Romana a Ján Žabkovi společně. Çava sama sebe zařazuje na pomezí folku, jazzu a world music a já s jejím tvrzením naprosto souhlasím. Základem je folk nebo prostě písnička: nikdy sice nepůsobí jako materiál, který si kdokoli může vypůjčit a sborově si ho zazpívat, ale ani jako pouhé rozmázlé zvukové plochy. Nenápadně bohaté a umné harmonie ujíždějí jasně (ale jen mírně) do jazzu, no a world music – to je jakási vůně za celou deskou. Pocit, že jsou to (skoro) všechno písně jakéhosi „naturálního“ národa, jehož je Romana příslušnicí a který mluví jen shodou okolností česky.
A jsme u třetího pilíře – jakkoli zajímavou melodickou linku je třeba nějak konkrétně zahrát. Žabková hraje pouze jedinkrát v instrumentálce Babylon (na zobcové flétny), na další instrumenty zbývají tři muzikanti. Žabkovy kytary (častěji akustické) hrají v podstatě „jen“ doprovod, ale doprovod nápaditý a hlavně naprosto přesně sloužící. Pro charakter hudby Çavy jsou důležité perkuse Davida Jaroše a konečně velkým zážitkem jsou dechové nástroje, kterými Boris Kubíček vyplňuje melodické party: sopránsaxofon, tenorsaxofon a zobcové flétny (nečekejte banální folkové flétničky, je to nářez). Hostů je sice řada, ale s výjimkou baskytary (vystřídali se u ní čtyři hráči) vlastně hrají jen znovu na výše uvedené kmenové nástroje.
Samozřejmě jsou tu i slabší místa: méně silné melodie (třeba Ave), nápad s rapem Andrey Kalců (Pak ti to řeknu), který není zrovna na opakovaný poslech. Nesmírně chvályhodná je zase skutečnost, jak s třemi-čtyřmi nástroji a jedním hlasem dokázala Çava vytvořit nezaměnitelný a zajímavý sound. Dostal jsem od nich jako hudební vtípek nahrávku Ovčáků čtveráků. Že je to Çava, jsem poznal okamžitě, co to vlastně hrají, až za chvíli. Co by za to jiní dali.

Çava: Čarodějky
Čarodějky, Zblízka, Mé ruce, Pak ti to řeknu, Ave, Babylon, Červená, Vyplašené horko, Matka Eire, Tisíc světel, Manijeh, Letí si, Paříž, Na zahrádce
Vlastním nákladem, 2008, celkový čas 48:06.

Sdílet na...

| Více...