FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Jako každý rok, i letos touto dobou, se rozhlížím a plánuji, na jaký festival bych se v létě podíval. Na nějaký jako pořadatel, na další s kapelou, nebo třeba jen jako řadový návštěvník. I poté, co odešla do (doufejme dočasných) lovišť Zahrada, nechávám si její termín volný a čekám, kdy se ho ujme nějaký festival, co by za to stál. A ostatní víkendy se plní, zajeté festivaly mění své datum jen na dohled týdenního cyklu a její místo stále zeje prázdnotou. Dobře, chápu, mají svůj termín. Letos je však situace jiná. Na jeden termín se tu tlačí jak festival, který si ho po těch letech může nárokovat, tak festival, na který jsme zvyklí jezdit až mnohem později. No, a ty, folkový diváče, ty se rozpul. Ty, muzikante, vzdej se sessionů ve prospěch probdělých nocí za volantem. Vždyť přeci oba stojí za to! A přitom jen o týden vedle se krčí víkend, který je na festival jako stvořený! Který léta přinášel fajnové počasí s maximálně jednou (ale pořádnou) bouřkou.  
Proč je tenhle víkend prázdný? Visí na něm snad kletba? No, jeden víkend s opravdu hnusným počasím ku nejméně dvaceti krásným – myslím, že ne. Nebo, že by to bylo z úcty k jednomu výbornému festivalu? Strach, že na ten termín lidi naučím, pak se znovu zjeví a lidi mi vezme? Nebo třeba strach z příliš velkého prostoru pro muziku? Nu, letos jsou to tři dny, to se ještě dá zaplnit za docela slušné finance. Horší to bude další roky se čtyřmi až pěti dny.
Kdo zaplní prázdné místo? Prázdniny mají přece omezený počet víkendů a ten nejlepší je teď osiřelý. Ten, o který se léta vedl boj. Vrátí se vůbec stará dobrá Zahrada? A byla by to vlastně stále tatáž Zahrada? A když ne, kdo jako první zarazí kolík a řekne – Ten víkend je můj?