Šílenství, kterému se tehdy říkalo nejčestnější povinnost československého občana, jsem zažil na vlastní kůži poměrně krátce před koncem druhého tisíciletí. Mluvilo se v armádě tehdy divně a psalo ještě hůř:

Například každodennímu nástupu směny vojáků jdoucích do stráží a služeb se říkalo, nevím proč, bojové rozdílení. Jakémusi hovězímu mozku to připadalo dlouhé a tak vymyslel zkratkové slovo boro, které se ovšem psalo BoRo. Vojákům nastupujícím denní směnu se pak říkalo boristé (s měkkým "i"  to ošklivé slovo píšu, protože je mi naprosto cizí - vlastně ani nevím, nemělo-li by se psát BoRisté). Fujtajbl!

Na toto vše jsem si vzpomenul, když jsem se dozvěděl o vzniku slova FOLKomín. A tak se chci zeptat, nestal-li jsem se návštěvou takto nazvané přehlídky folkominíkem. I kdyby se to nemuselo psát FOLKominík, velmi by mi to nevyhovovalo.