| 21.07.2004 Není všechno jen Zahrada (Tomáš Pohl) |
|
|
|
| Názory | ||||||||||||||||||||||
|
Léto je ve znamení festivalů. Přiznám se, že dávám spíše přednost malým klubovým setkáním před masami několika tisíc lidí. Některé muzice ani velká pódia a davy lidí nesluší. Ale nejde mi o kritiku festivalů. Ostatně už se těším do Telče. A na Zahradě jsem letos nebyl a mohu tak jen číst postřehy, názory a reportáže popřípadě poslouchat ty, kteří tam byli. Jsou ale akce daleko méně okázalé. V pátek od desáté hodiny dopolední postavilo blízko sochy Svatého Václava v Praze svůj stan občanské sdružení Berkat. Berkat znamená v čečenském nebo ingušském jazyce "štěstí" nebo "milosrdenství".
Články a knihy Petry Procházkové čtu řadu let, v podstatě od té doby, kdy začínala jako novinářka v obnovených Lidových novinách. Z několika knih připomínám její Aluminiovou královnu z roku 2003 obsahující její rozhovory s čečenskými ženami. Kdybych chtěl zvolit ženu, která umí prosadit práva žen (a nejen práva žen), dal byl svůj hlas Petře Procházkové. V pátek jsem měl poprvé možnost s ní prohodit pár slov. Milá, půvabná a na první pohled energická žena, která jde za svým cílem. V době, kdy se hádáme o to, který politik má větší preference, zda náš oblíbený fotbalový klub bude či nebude mistrem a zda se povedl či nepovedl folkový festival, někde ve světě na mnoha místech umírají podvýživou malé děti, jejichž rodiče zabili, živoří lidé bez střechy nad hlavou a padají bomby. Pro nás to všechno má pouze podobu novinových zpráv a obrazových reportáží, vše je málo či více "akční", ale jaksi mimo nás, mimo naše starosti a teplo našich sytých domovů. Petra Procházková se spolu s přáteli snaží, abychom si tento svět uvědomili a podle svých sil mu pomohli, byť třeba jen tím, že jej budeme vnímat víc než jednu z novinových zpráv. A tak v pátek zněl na Václavském náměstí pod stanem s nápisem "Bazaret Berkatu" i malý neokázalý koncert. Neměl jsem bohužel čas být na něm až do konce. Slyšel jsem proto jen Terezu Terčovou, která v důsledku absence "kytarové lajny" hrála na mikrofon, ale o to s větší chutí. Občas ji zpěvem doprovázela i Ivana Plíhalová, herečka Olomouckého divadla a manželka Karla Plíhala, oblečená v kirgizském kroji. Mezitím maminka Petry Procházkové oblečená v moravském kroji (Petra se narodila v Českém Brodu) nabízela vlastnoručně upečený český štrůdl. Bylo mi řečeno, že v Berkatu musí každý něčím přispět. Bohužel jsem už neslyšel další účinkující z Olomouce, především duo Matěje Plíhala s a Vlaďkou Krčkovou nebo duo Babao. To ale vůbec nevadí. Ty páteční dvě hodiny strávené uprostřed ruchu Václavského náměstí mi jen opět připomněly, jak malicherné a malé jsou vlastně naše problémy a starosti. Starosti v podstatě spokojených a sytých lidí. Bližší informace o sdružení Berkat najdete na www. berkat.cz. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
||||||||||||||||||||||


















Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...