21.07.2004 Není všechno jen Zahrada (Tomáš Pohl) |
Názory | ||||||||||||||||||||||
Léto je ve znamení festivalů. Přiznám se, že dávám spíše přednost malým klubovým setkáním před masami několika tisíc lidí. Některé muzice ani velká pódia a davy lidí nesluší. Ale nejde mi o kritiku festivalů. Ostatně už se těším do Telče. A na Zahradě jsem letos nebyl a mohu tak jen číst postřehy, názory a reportáže popřípadě poslouchat ty, kteří tam byli. Jsou ale akce daleko méně okázalé. V pátek od desáté hodiny dopolední postavilo blízko sochy Svatého Václava v Praze svůj stan občanské sdružení Berkat. Berkat znamená v čečenském nebo ingušském jazyce "štěstí" nebo "milosrdenství".
Články a knihy Petry Procházkové čtu řadu let, v podstatě od té doby, kdy začínala jako novinářka v obnovených Lidových novinách. Z několika knih připomínám její Aluminiovou královnu z roku 2003 obsahující její rozhovory s čečenskými ženami. Kdybych chtěl zvolit ženu, která umí prosadit práva žen (a nejen práva žen), dal byl svůj hlas Petře Procházkové. V pátek jsem měl poprvé možnost s ní prohodit pár slov. Milá, půvabná a na první pohled energická žena, která jde za svým cílem. V době, kdy se hádáme o to, který politik má větší preference, zda náš oblíbený fotbalový klub bude či nebude mistrem a zda se povedl či nepovedl folkový festival, někde ve světě na mnoha místech umírají podvýživou malé děti, jejichž rodiče zabili, živoří lidé bez střechy nad hlavou a padají bomby. Pro nás to všechno má pouze podobu novinových zpráv a obrazových reportáží, vše je málo či více "akční", ale jaksi mimo nás, mimo naše starosti a teplo našich sytých domovů. Petra Procházková se spolu s přáteli snaží, abychom si tento svět uvědomili a podle svých sil mu pomohli, byť třeba jen tím, že jej budeme vnímat víc než jednu z novinových zpráv. A tak v pátek zněl na Václavském náměstí pod stanem s nápisem "Bazaret Berkatu" i malý neokázalý koncert. Neměl jsem bohužel čas být na něm až do konce. Slyšel jsem proto jen Terezu Terčovou, která v důsledku absence "kytarové lajny" hrála na mikrofon, ale o to s větší chutí. Občas ji zpěvem doprovázela i Ivana Plíhalová, herečka Olomouckého divadla a manželka Karla Plíhala, oblečená v kirgizském kroji. Mezitím maminka Petry Procházkové oblečená v moravském kroji (Petra se narodila v Českém Brodu) nabízela vlastnoručně upečený český štrůdl. Bylo mi řečeno, že v Berkatu musí každý něčím přispět. Bohužel jsem už neslyšel další účinkující z Olomouce, především duo Matěje Plíhala s a Vlaďkou Krčkovou nebo duo Babao. To ale vůbec nevadí. Ty páteční dvě hodiny strávené uprostřed ruchu Václavského náměstí mi jen opět připomněly, jak malicherné a malé jsou vlastně naše problémy a starosti. Starosti v podstatě spokojených a sytých lidí. Bližší informace o sdružení Berkat najdete na www. berkat.cz. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...