29.09.2004
O utajených sponzorech
(Belmondo )
|
|
Názory
|
Systém fungování pořadatelských týmů se od osmdesátých let nezměnil. Celý žánr živili nadšenci - nejen organizátoři, ale všichni kolem muziky včetně muzikantů. Ti taky hráli většinou za párek, pivo a pár korun na benzín. A tady je rozdíl. Špičky folku už hrají na festivalech za částky v řádu desetitisíců, méně známější za tisícové. Proti tomu samozřejmě ani slovo. Za výkon odměna. Vše tedy funguje - náklady akce uhradí diváci ve vstupném a sponzoři, bez nichž by to už nešlo. Jen mi v tom veletoku peněz (a že se jeho objem pořád zvětšuje) chybí pořadatelé. Ti nadšenci, kteří také odvádějí práci, většinou hodně těžkou a náročnou práci až na výjimky naprosto profesionálně.
|
Spokojení diváci...sen všech pořadatelů |
Co asi přivede člověka do pořadatelského týmu? Co ho přiměje jít pracovat zcela zdarma nebo za příspěvek několika málo stokorun? Nadšení, dobrý pocit být u toho, spolupodílet se na něčem velkém, pravidelná setkání se stejně příjemně "postiženými" lidmi, radost z muziky ...nevím co víc by se ještě dalo vzít v úvahu.
Brali byste jako organizátoři dvoudenního festivalu sponzora, který vám každý rok přispěje částkou někde mezi dvěma a pěti tisíci korun? Asi nemá smysl hledat odpověď... A přitom každá akce má takových sponzorů několik, ty větší dokonce desítky.
Loga sponzorů všude visí, kdekdo se s nimi ohání, děkuje se, někdy až k zemi klaní. O to samozřejmě nikdo z pořadatelských nadšenců nestojí, jim většinou stačí velké poděkování. Od té doby co fungují peníze, lze poděkování podepřít i jinak. Protože bez těchto nadšenců by dobře zaplacení (ve vzájemném porovnání) muzikanti neměli kde vystupovat. Nebo neměl by už u velkých muzikantských akcí nastat čas nasazování profesionálních pořadatelských týmů? Sdílet na...
|