Piráti, oficiálové a samovýrobci

Názory

Začnu citací článku Mediální obři na webu prohrávají z Hospodářských novin z 25.8.99 ...Skutečný problém hudebního průmyslu leží jinde. Léta se gramofonové firmy podvolovaly tlaku svých stars, až si interpreti uvykli na honoráře neúnosné výše. Když pak najednou došlo k poklesu prodejů CD, musely jej firmy kompenzovat zvýšením cen nosičů, aby zachovaly příjmy sobě i umělcům. Zdražením ovšem jen přiměly další mladé zákazníky, aby hledali levnější alternativu na webu.

Je přirozené, že lidé se vždy budou snažit autorská práva obcházet. Nelegální kopírování hudby zdaleka není nový jev, který by přišel až s počítači a internetem. Zlaté "bezpečné" časy skončily gramofonovým firmám už tehdy, kdy byly vinylové desky nahrazeny magnetofonovými kazetami. Je z podivem, že hudební firmy se od té doby nedokázaly změněné situaci pružněji přizpůsobit. V tom by si měly vzít příklad od softwarového průmyslu. Ten se s pirátstvím potýká od svých nejranějších začátků a je tedy pro boj lépe vycvičen.

Nedávno jsem uviděl inzerát: piráti zabíjejí hudbu. Na obrázku byl Dan Bárta a dopravní značka zákaz vjezdu, se zlomenou kytarou uprostřed. A není to jen tenhle inzerát. Často čtu nářky a stesky mnohých lidí o tom, jak nepomáháme muzikantům, když si vypalujeme jejich CD a nedáme jim vydělat. Hluboce s nimi nesouhlasím a fandím pirátům. Proč? Rád to vysvětlím. Souvisí to z výše citovaným článkem z HN. Především je nutné na začátku poznamenat, že hudbu mají rádi asi všichni. Piráti také. Ale možnosti, jak si ji pořídit, má každý jiné. Piráti jsou především z řad mladé generace, starší nadšení muzikofilové a zlatokopové. Zlatokopy ponecháme stranou a podívejme se na ty první dvě skupiny. Obě skupiny jsou schopné do hudby vložit nemalou částku peněz, v rámci svých možností. Proti nim však stojí rozbujelý hudební průmysl, který z výše uvedených důvodů šroubuje ceny nahoru. A proto nevěřím prohlášením, že když budeme kupovat originály, budou CD levnější. Zlaté oči. Ceny se zvyšovaly i za časů, kdy byly vypalovačky v plenkách. Asi mi dáte za pravdu, že kdybychom měli průměrný plat 30 000,- měsíčně, tak tenhle problém tu neřešíme. Určitě bude menší, než jak se dnes jeví. Situace je však jiná, a tak většina z nás obrací každou korunu. Počítače se dnes vyvíjí a zdokonalují tryskovým tempem a ten, kdo jim trochu víc rozumí, využívá jejich velkých možností. Patří mezi ně i vypalování CD a nahrávání si svých CD na tzv. domácím studiu. A tak mnohý uvažuje takhle: když zainvestuji do dobré vypalovačky ( PC dnes má doma už spousta lidí), tak se vám náklady velmi brzy vrátí, než kupovat CD za 400 - 600 kč,-. Tím se mu skýtá možnost dostat se k takovému množství hudby a v takové kvalitě, která je několikanásobně lepší než originální MC kazety, obdařené podivuhodnou schopností - namotávat se na zvukové hlavy kazeťáků.

Co tedy přeji naříkajícím vydavatelstvím? Zkrachujte a pak budete přemýšlet o lepší a úspornější ekonomice, aby byly ceny hudebních nosičů přitažlivější.

Teď se podívejme na problém z jiného pohledu:

Před natáčením CD jsme řešili s kapelou, zda-li se pokusit vydat CD u firmy renomované nebo si ji vydat sami. Malá vydavatelství pro folkovou hudbu neexistují, a když ano, tak všechny náklady si stejně hradí kapela, takže jaképak vydavatelství. Oni vám akorát zajistí distribuci a reklamu v takové podobě, že vás budou hrát na rádiích. To ovšem není zadarmo. Takové jsou naše zkušenosti. Je tu sice problém s prapodivnou organizací kOSA nostra, ale to je námět na zcela nový článek. Šli jsme cestou, která nám zajišťovala více starostí, ale na druhou stranu více svobody - vlastním financováním projektu a vypalováním. Vydavatelství bychom stejně nenašli. A v případě úspěchu by CD stálo 400 kč,-. Kolik by se jich asi prodalo? Dali jsme si za cíl dostat naši hudbu co nejvíc mezi lidi. Nasadili jsme proto takovou cenu, aby si desku mohl koupit kdokoliv a nikomu to nestálo za tu námahu si CD vypálit. A takové cenové podmínky by nemohli nastat, kdybychom patřili pod křídla velké firmy.

Co říci závěrem:

Nedojímají mě nářky hudebních vydavatelství. Hra na city je směšná.

Ať si vytvoří a zajistí systém, který zabezpečí hudební nosiče proti kopírovaní a nekontrolovanému šíření.

Ekonomiky těchto velkých firem jsou špatné a CDéčka jsou vysoce předražená.

Pokud chce mladá kapela vydat CD, je lepší se podle mého spolehnout sami na sebe. Svou první desku točit v malém levném studiu, které vás nebude stresovat tím, že vám tečou peníze. S výsledným produktem jít cenově dolů, aby posluchačům to nestálo za to, si desku vypálit (doporučuji kolem 150,-).

CD je pro kapelu dobrou reklamou. Uděláte radost sobě a svým fandům. Možná se vám vrátí náklady (to už je úspěch), ale zisky to nepřinese žádné.

Berte tento článek jako úvod do diskuse.
Jaký je váš názor na pirátství a vydávání CD?
Co říkáte dnešnímu stavu obchodu s CD?
Popřípadě máte zkušenosti s vydavatelskými firmami, nahráváním a prodejem CD?
Budeme se těšit na vaše odpovědi

Sdílet na...

| Více...