Naše doba je plná porovnávání, poměřování sil, úspěšnosti a popularity. O jednom takovém poměřování jsou následující řádky. V pondělí 9.10. vyvrcholila hitparáda 895 na 89,5, tedy na Country radiu.

Posluchači sestavený playlist stanice končil posledními desítkami právě zmíněný den a čím jsme se dostávali výš, tím více jsem chvílemi žasl.

Na svých stránkách nám stanice nabízí graf své popularity. U skupiny posluchačů ve věku 12-79 let je v regionu Praha mezi komerčními stanicemi na prvním místě. Předpokládejme tedy, že tento vzorek obyvatel hlasoval v hitparádě a zároveň tím zvolil nejpopulárnější písničku.

Bylo celkem jasné, že na předních pozicích uslyšíme několikrát Michala Tučného a celkem se i dalo odhadnout, s jakými skladbami. Nakonec favorizovaná Tam u nebeských bran skončila osmá (favorizovaná proto, že minulou hitparádu vyhrála). V první desítce se nakonec objevil také Poslední kovboj (2.místo). Na pomyslnou bednu vstoupil jako třetí i Jirka Schelinger s Holubím domem, který vždy uvádějí neodmyslitelní racci. Trochu mě udivilo, že až na vrcholky hor nedosáhla s žádnou písní Věra Martinová. Velkým překvapením se ale stal sám vítěz. Nemyslím si, že by v řadách našich trampských, folkových a countryových skladeb vládla taková bída, aby musela vítězit zrovna Bláznova ukolébavka. Trochu přemýšlím, jaké hnutí mysli muselo vést ruku posluchačovu, aby tuto skladbu zvolila. Po vyhlášení jsem měl dojem, že ve stádě všech těch Oveček jsem já ta černá. Ta, která nesedí u repráku, ale jezdí na koncerty a na festivaly. Prostě všude tam, kde se křiví pohled na naši hudební scénu a není potom divu, že pod stejným žánrem naskakují zcela odlišná jména, než vítězí v anketách.  

Naše doba je plná paradoxů. A tak se můžeme těšit, co ruka občanova, posluchačova či divákova zvolí při dalším porovnávání sil. Možná, že zvítězí zase nějaká ta ovečka, co nás bude chtít ukolébat?