FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Čeština má takový speciální výraz „ aprílové počasí“ a něco podobného stihlo první čtvrtek v dubnu. Na jednu stranu se rozsvítilo sluníčko - uzdravila se Rejka a od prosince poprvé přišla do Music City. Přišla se svým mužem Pepou a taky se svým fotoaparátem. Na druhou stranu se otevřela nebesa, pršelo (na horách prý i sněžilo) a choroba vyřadila ze semifinále Strunovrat. Spoustě lidí nebylo na chodníku od metra vidět do tváře, protože ji schovával deštník, a zima byla taková, že Kytka zavřela i okno v sále, kde se soutěžilo.

Pravidelní moderátoři Bublina s Belmondem tak dostali do práce jen čtyři soutěžící a o to víc museli připomínat divákům, kteří zatím stále rozhodují o finalistech podle toho, které písničky se jim nejvíc líbily, aby zaškrtali jen šest skladeb ze šestnácti, které uslyší, protože méně nebo více zaškrtnutých by vyřadilo celý hlasovací lísek a to by byla škoda.

Startovací kapelou byla plzeňská Alternativa. Jak je v kraji zvykem, během let překopala svou původní sestavu, ale pokud se přitom jednotliví muzikanti nějakým nedopatřením neznenávidí, hudební scéně to zas až tak na škodu není. Ze zakládající sestavy z roku 2000 zůstal jen kontrabasista Luděk Schmoll. Výrazným členem Alternativy se stala Teres Brejchová s houslemi a silným hlasem a dalšími současnými členy jsou Petr Soukup (kytara) a Karel Krakonoš Kyncl (kytara, mandolína). Už úvodní Modlitba slabých dala jasně najevo, že Alternativa sází na zajímavé texty a další skladby to jen podtrhly. Docela prostý název Vteřiny objasnila Teres ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že jde o vteřiny života, písničku Zbloudilý uvedli Plzeňáci konstatováním, že není chybou zabloudit, ale chybou je nehledat cestu.

Vystoupení Alternativy bylo slibným začátkem večera, jehož první pokračování patřilo dalším talentům z Plzně. Byli to Jiří Mucha & Jana Balejová. Jirku představili moderátoři jako člověka, který vložil do svých písní zkušenosti z bydlení v Německu i v Indii a on naopak pochválil Alternativu, kterou jako kamarády zná už dlouho, ale hrát je slyšel poprvé. První dvě písničky spustili, Jirka s Janou anglicky, ta druhá - Very Last Day - byla z repertoáru Petera, Paula a Mary a zbývající dvě byly Jirkovy. O Strunách stromů řekl, že je to taková indická píseň o Šumavě a proto je v ní i pár slov v hindštině. Těch se nezalekla ani jeho spoluhráčka, která během vystoupení vystřídala housle a kytaru a svým vystoupením oba potvrdili, že Notování, to je veletrh nadějných muzikantů!

Pětici z Litomyšle, která si v tomto složení říká Věneband, už Notování zná dobře. Tatínek-kytarista Josef Věneček komunikuje bezeslovně se svými dcerami Janou, houslistkou a autorkou skladeb, Ivou, která obsluhuje klávesy a hezky zpívá, na křídle souboru stojí Jan Krásný, střídající trumpetu, flétnu a perkuse a všechno drží pohromadě rytmická basová kytara Petra Lenocha. Jana skládá velké hudební plochy, naplněné nástroji po okraj a jediný protimluv, který si člověk přitom uvědomuje, je informace, že Jana se stala Osobností Dětské Porty a vůbec, že tyhle dvě dospělé slečny ještě pořád vystupují na Dětské Portě…)*

Posledními soutěžícími byli tři chlapi s dvěma kytarami a jednou bubnovací bednou, které se říká cajon, a doplněnou malými činely. Jmenují se XXLive a aby nebylo těch cizích jazyků málo, jeden kytarista se jmenuje Pjeer van Eck, druhý Pietro Zatliani! Jen perkusionista Petr Kamiš zůstal věrný svému občanskému jménu. Ti tři spustili takovou Niagaru rytmu a energie, že rozkývali sedící i stojící publikum a velký potlesk uvítal jejich hosta, Inku Tognerovou, mj. zpěvačku skupiny Šantré, která vyhrála první ročník Notování. Zde, ve druhých dvou písních, způsobila svým projevem, že XXLive výrazně pozměnili svoji hru a předvedli se - a dobře! - i v poněkud jiné hudební poloze… Rozjeté publikum navíc rozesmáli informací, že hrají na svatbách i při rozvodech, ale při rozvodech jen za polovic…

Původně měla být hostem 2. semifinále Druhá míza Vojty Zíchy, ale protože na poslední chvíli musel Vojta do práce, přijela z Druhé mízy jen Romana Tomášková – ovšem s Janinou Ježkovou a Romanou Žežulkovou, tedy jako Přelet M. S., a dopadlo to jako všude, kam tato sestava zavítá: apríl - neapríl, slunečno, milo a veselo! Notování je dlouhý program a jen málokterému hostovi se stane, že si diváci vytleskají hned tři přídavky. Přeletky toto štěstí potkalo - a zaslouženě! A možná by musely přidávat i déle, kdyby po nich nenásledovalo ještě vyhlášení výsledků a Belmondova moudrost na závěr. Tentokrát ji vyčetl v jakémsi moravském muzeu malých lidových palíren a zněla: „Tolik už se napsalo o škodlivosti alkoholu a přitom všechny epidemie přišly vždycky z vody.“

Ve čtvrtek 3. května bude třetí, závěrečné semifinále, zase budou diváci hlasovat pro písničky a jejich prostřednictvím tedy pro kapely, ale do práce se dá i Rada Notování, která udělí divoké karty za všechna semifinále a určí tak konečnou sestavu pro červnové finále 9. ročníku Notování.

Přelet M. S. - Blovice foto Rejka Balcarová

---

Vysvětlivka: *) I když se zmiňovaná hudební soutěž pro děti a mládež jmenuje Dětská Porta, mohou se jí zúčastňovat jednotlivci i skupiny v různých věkových kategoriích až do 26 let. Sestry Věnečkovy a jejich skupina Věndy (což je Věneband bez taťky Věnečka a Petra Lenocha) zde tedy mohou soutěžit ještě hromádku let.