FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ano, měsíc s měsícem se sešel a za dveřmi je 2. základní kolo Notování! Proběhne ve čtvrtek 3. října od 19:30 v pražském Music City Clubu a v soutěžní části večera se sejdou skupiny Ajeto z Prahy, Kvinta z Litvínova, Past z Plzně a Strunovrat ze Slatiňan. Sestavu na standardních šest soutěžících doplní písničkáři Michal Willie Sedláček z Plzně a Jirka Řehulka z Rosovic u Dobříše. Nejen my, ale i soutěžící budou velice potěšeni, přijedete-li si mezi nimi vybrat své favority, kterým rozdělíte divácké bodíky, podstatné pro postup do dalších kol.

Po přestávce se můžete těšit na recitál hosta programu, kterým tentokrát bude držitel Krtka ze Zahrady 2008, folk-jazzové duo Hořký kafe, účastník čtvrtého ročníku Notování. Tím spíš, že pánové Jan Rejhon a Petr Babec nevystupují příliš často, bylo by chybou se o ně ošidit. Jejich vystoupení mívají značnou odezvu.

---

Výsledky minulého kola jste si ve FOLKtimu již přečetli, ale zprávu o tom na podkladě jakých výkonů vznikly vám nabízíme až teď. Sestavujeme ji z poznámek Petra Vohnouta - Balíka, stálého hosta Rady Notování:

První se na pódiu ocitla parta s názvem Dobrá společnost. Jako parťáci jsou to sympaťáci, ale po muzikantské stránce mají na čem pracovat. Není divu, že jim to ještě nehraje „par excelence“. Vždyť se dali dohromady teprve letos. Jsou z Tábora a okolí. Mají solidního baskytaristu, zato percussionista má před sebou spoustu práce. No, a jestli jim to vydrží a až zvládnou „řemeslo“… Uvidíme, co se z nich vyklube. Teď to ještě není ono.

Následoval Libor Tulák Žíla, trampský písničkář z Oldřichovic u Napajedel. Jeho romantické balady o kovbojích a éře Wild West si na nic nehrají. Jsou plné romantiky a drsných chlapů a podle mě pasují k ohni na potlach. Na hudební úroveň předváděnou na Notování však ani interpretačně nestačí.

Čáry Máry, převážně z Plzně, mají lahodně znějící vokály. Pěkně jim k sobě pasují hlasy. Chutnaly mi písničky Kovbojská s přesvědčivým přednesem zpěvačky a docela i Slunečnice. Je to příjemná muzika, věřil jsem jim skoro úplně všechno, co zpívali a hráli, ale je pořád co vylepšovat. Ne na tvorbě (do toho co dělat se mi nepřísluší kecat), ale na muzikantském, autorském a hlavně interpretačním řemesle. Jen tak dál!

Čtvrtá byla kladenská Heuréka. Sólová zpěvačka si chvílemi asi nebyla úplně jistá. Nevím, jestli měla zcela zbytečně trému, ale občas „byla pod tónem“. To vím. Nevadilo by, když by zkusili víc zapojit další hlasy. Jestli se na to ovšem cítí. Bohužel, jako percussionista jsem trochu postrádal v posledních dvou písních, nebo alespoň v jedné z nich „bossa novu“ na konga. Slušný výkon, ale je co vylepšit.

Tomáš Doug Machalík opět z Kladna mě zaujal. Netuším, co znamená Doug, ale jsem si jist, že jeho chytré a vtipné, převážně kratší písničky diváky potěšily a pobavily. Na vysoké úrovni zvládnutý kontakt s publikem je mimo vlastní hraní u písničkáře určitě hodně důležitý. A Doug to zvládá. Oboje. A dost dobře.

Rendez-fou mi byli povědomí. Belmondo s Bublinou je uvedli, jako jihlavskou formaci, která vlastně není až tak úplně kompletní. Pak mi svitlo. Vždyť je to „kus Honzíkovy cesty“! Spustili a podle mého názoru o postupujícím z prvního večera je „skoro jasno“. Skoro jasno proto, že jsem ještě (a možná i navždy) zcela nepochopil systém hodnocení, který se snaží Rada Notování maximálním způsobem „zobjektivizovat“. Stávalo se totiž, že druhý a třeba i třetí soutěžící by v jiném večeru vítěze zcela převálcoval. Proto změny. Byla by ale velká škoda, kdyby se nedostali dál. Už po pár taktech mě dostala sólová zpěvačka. Její extrovertní projev, místy až na hraně afektu, byl zvládnutý na vysoké úrovni. Co se týče zpěvu, i co do emocí. Na jejich koncert bych asi šel.

---

Těšíme se na setkání s vámi při 2. základním kole Notování, jakož i při kterémkoliv dalším! Jejich kompletní rozpis s videoukázkami hostí a s internetovými odkazy je na bandzonu Rady Notování. Všechny informace o Notování jsou na oficiálním webu soutěže.