Tentokrát ne první, ale až druhý lednový čtvrtek proběhne v pražském Music City Clubu Notování, jeho páté základní kolo, kterým jedenáctý ročník soutěže uzavře svoji první polovinu. Mezi soutěžícími jsou tradičně nejvíc zastoupeny kapely, tentokrát to budou Aulen Orfeus z Odolena Vody, Hubertus z dalekého severomoravského Uničova, Choroši, kteří se, byť každý odjinud, hlásí ke Slanému a pražská Josephine. Počet soutěžících na obvyklých šest završuje pražské duo T´N´T a písničkářka Anička Drábková z Vrkoslavic u Jablonce n. N., která se pomalu stává konstantou Notování.

Po přestávce programu vystoupí sólista, písničkář a vynikající kytarista Jan Matěj Rak, další host Notování, o kterém pro všeobecnou známost nemá smysl se na stránkách hudebního serveru velmi rozepisovat. Místo toho přinášíme fotku z jeho prvního vystoupení v Československé televizi v roce 1985, o kterém mlčí i oficiální životopis na Matějově webu. Bylo mu tenkrát 8 let a ve studiu Kamarád hrál skladbu Taneček, kterou složil jeho táta, pan profesor Štěpán Rak. Dost možná, že toto vystoupení mnozí z nás i viděli...

---

Abychom vám nezůstali nic dlužni, připojujeme k předchozímu pozvání na 5. kolo Notování i výsledky diváckého hodnocení předchozího kola s komentáři stálého hosta Rady Notování Petra Vohnouta - Balíka:

6. místo: Rubinet - Praha - 22 body; 0 preferenčních hlasů.
Balík: Folkový Rubinet začal písní Špatné období. Já tam slyšel flamengo, leč poněkud krotké na můj vkus. A bohužel dost ředěné historickou rytířskou baladou. Další baladu Angie poznamenal recitativ (přednes má taky formu a pravidla!). Dopis do daleka mě také nepřekotil. Závěrečné Chicagské blues nabídlo na začátku docela pěkný souzvuk kytary a houslí. Text mi nepřipadl úplně podle mého gusta, protože se dost křečovitě snaží o gangsterku,jenže „netopýři, co se nocí plíží“ mi k Al Caponově káře nějak nepasujou ani s „prázdným bárem kde zní

Želkovický zbytek
foto: Petr Vymětal

blues“. Když to shrnu: nástroje docela zvládnuté, hlasy docela příjemně spasované. Muzikanti se občas sice tváří, jako by to vystoupení bylo spíš za trest, než pro radost, jinak celkem dobré. Materiálu spousta a práce s ním až až!

4. až 5. místo: Karel Malcovský - Jirkov u Chomutova - 40 bodů; 3 preferenční hlasy.
Balík: Tento písničkář hraje podle spíkrů na kytaru už patnáct let, leč už jsem slyšel hrát líp lidi, kteří na ni nehrají zdaleka tak dlouho. V úvodní písni Sítě trošičku pajdal text: „struna není nalazená“… „Naladěná“ bych prosil - slovo nejen pravidlům odpovídající, ale i libozvučnější… Intonace občas není silnou stránkou tohoto písničkáře (Láska bez hranic). Zaslechl jsem od něj sice neotřelé verše (Tiché město), ale bohužel sem tam i něco, co už vymyslel někdo jiný. Finální Mohyla mě neurazila, ani příliš nezaujala. Melodie a harmonické postupy jsem vnímal jako čím dál tím skoro stejné…

4. až 5. místo: Quaoar - Praha - 40 bodů; 4 preferenční hlasy.
Balík: Pražandy, sestry Zuzka a Klára Vytiskovy, už pod jménem Quaoar na folkové scéně, i přes svoje mládí, leccos předvedly. V Sonetu to byl, jako jsem už dost dlouho od nich zvyklý, špičkový až profesionální muzikantský výkon, vokál i kytary. Atmosféra, dynamika, pěkně spáchané tajemno… V Tears in Heaven mě zaujal pokus o přesný český překlad, což je dost těžká disciplina, a přesto se docela povedl. V Mracích nad Petřínem zaznělo skvělé „klasické“ kytarové sólo, jak jsme u Klárky již zvyklí. Skvěle ho doprovodil obdobně nadstandardní doprovod Zuzčiny kytary hrané prsty. This Masquerade přeladilo atmosféru do skvělého jazzíčku… Co dodat, než že děvčata zrají jako velmi kvalitní víno a z kdysi vyjukaných dětí jsou muzikantky jako řemen?! V mé, téměř zcela lysé hlavě, se ozývá otázka: „Kam až tohle půjde???“

3. místo: Alternativa - Plzeň - 53 body, z toho 16 bodů za písničku Muzikant z Derry na 1. až 2. místě v soutěži písniček; 6 preferenčních hlasů.
Balík: Inu ale! Hned první kousek, Měsíc, mi po pár akordech spontánně zježil srst. Nevím proč, ale zježil. Tihle muzikanti jsou už taky dost dlouho dost dobří! Pak jsem se sice trochu odježil, leč ne moc: v následujících Sandálech se mi občas zdálo, že vokál nebyl úplně košer. Nejspíš proto, že byla pro vícehlas zvolena dost těžká a neobvyklá harmonie, háklivá na naprosto přesně nasazený tón všech hlasů. Ale píseň Vteřina, ta byla zas na výbornou. No, a Muzikanta z Derry lze taky jen pochválit - a mimochodem, tohle by šlo hrát na bodhrán skoro úplně samo. Paráda.

2. místo: Želkovický zbytek - Želkovice na Brdech - 54 body, z toho 14 bodů za písničku As Far as I Can See na 5. až 6. místě a 15 bodů za Voodoo Kiss a Just Take My Heart na 3. až 4. místě v soutěži písniček; 5 preferenčních hlasů.
Balík: Tahle kapela přehodila hudební převody o několik stupňů nahoru. Drajv, dynamika, skvělá Anička Drábková (jako obvykle), „jen“ tři lidi a muziky spousta. Okamžitě úroveň o pár pater výš. Tohle mi chutná. Moc. Sice v první písni As Far as I Can See zlobili škodliví trpaslíci a baskytara dost chraptěla. Jenže to vůbec nevadilo. Druhá, Ain‘t Seen Love Like That byla zas pochoutkou do uší i do duše, s atmosférou a vůbec mňam. Voodoo Kiss a Just Take My Heart, pro změnu opět paráda. Inu, když… když jsou na jevišti muzikanti a muzika má šťávu… Inu, je to paráda.

1. místo: Flender & spol. - Praha - 55 bodů, z toho 14 bodů za písničku Vánoční na 5. až 6. místě, 15 bodů za písničku Dej mi svou dlaň na 3. až 4. místě a 16 bodů za písničku Zvony na 1. až 2. místě; 8 preferenčních hlasů.
Balík: Tento soubor se taky předvedl v plné parádě. Bluesovkou Vlak vůbec nezačal marně. Baskytara s kytarou vytloukají rytmus i podobné tóny. Leč má to šmrnc a pěkně to šlape. Dobrý blues. Věřím mu. Následující Zvony bych si s nimi vystřihnul na konga docela rád. Španělárna, i když „jenom“ od Pražáků. Pěkné a s velmi solidní baskytarou. Dej mi svou dlaň a Vánoční jen potvrdily, že tahle parta umí. Jsou dobří, dost dobří!

Vedle hodnocení soutěžících napsal Balík tentokrát i závěrečné shrnutí:
Tenhle večer se vyvedl. Moc. No, a třešničkou na dortu, která 4. základní kolo Notování v roce 2013 završila, byl vynikající recitálek Verunky a Luboše Stráníkových se skvělým hostem, excelentní jazzovou zpěvačkou Terezou Drexlerovou. Já na Stráníky trpím. Jako na výtečné muzikanty a neméně tak si jich vážím jako kamarádů, protože to jsou skvělí lidé. Co tihle dva umí s lehkostí a nadhledem zvládnout, je prostě lahůdka… No, byl to zážitek… Celý večer! A jak jsem se koukal na program příštího večera, vypadá to zase dost slibně. Výborný host a obsazení soutěžícími, no, abych nepřeháněl, je taky hodně lákavé. Ahoj 9. ledna 2014 v 19:30 v Music City Clubu!

---

Poznámka: Na webu Notování je od tohoto ročníku nově zavedena složka Průběžné výsledky diváckého hlasování, která určitě stojí za návštěvu, nemluvě o spoustě dalších zajímavých informací na těchto stránkách.