FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Myslím si, že by na začátek bylo dobrý Trapsavce trochu představit. Možná to bude pro někoho suchopárné čtení, ale je dobrý být " v obraze", když už se budeme na FOLKtimu takhle setkávat. Je tady totiž celá řada spanilých autorek, úspěšných psavců, starých beznadějných autorů, sbírek, knížek?, které si zde zaslouží své místo na slunci.

K základním trapsaveckým kamenům se musíme vrátit až do šedesátých let minulého století. Celkové uvolnění ve společnosti tehdy přineslo nevídané publikační možnosti, takže trampské rubriky i samostatné časopisy doslova rostly jako houby po dešti. Nicméně přišel srpen 1968 a s ním prudká rána do vazu všem podobným aktivitám. Prostor v oficiálním tisku byl zanedlouho tak omezený a ostře střežený, že trampům nakonec zase zbyly jen vlastní samizdatové časopisy a časopejsky - až na dvě čestné výjimky. Jednou z nich byl slavný Táborový oheň v Mladém světě (?kdo by si nepamatoval na ten působivý žlutý čtvereček?), druhou rubrika Z údolí a osad, vycházející v Obraně lidu. Původně ji vedl Irčan, po jeho smrti pak manželka Zdeňka Čepeláková - a právě na ni se jednoho dne obrátila Vlasta Štefanová - Briggi s tím, že by se o své tvorbě ráda dozvěděla něco víc?Těžko dnes soudit, kterou z nich vlastně napadlo uspořádat literární soutěž pro TRAmpské PSAVCE, nicméně první ročník TRAPSAVCE se uskutečnil v roce 1971 a o ceny v něm soutěžilo 186 příspěvků.

Na druhém ohni Trapsavce se začala formovat budoucí slavná psavecká smečka, která v nejrůznějších obměnách provází soutěž dodnes a setkává se i během roku na psaveckých slezinách či vandrech. Ať už jsou členové tohoto velmi neoficiálního uskupení nazýváni jakkoliv (namátkou uveďme profláknuté xichty, trampská šlechta, štáb Trapsavce apod.), o tom, kdo je a kdo není a kdo si zaslouží být členem a kdo ne se vždy vedly, vedou a budou vést zuřivé a vášnivé spory.

Želbohu v sedmdesátých letech se kromě gramotných trampů začala o Trapsavce zajímat rovněž StB - Státní bezpečnost (prý že se na trapsaveckých ohních slejzají protistátní živly - aneb další označení pro všehoschopné psavce), takže po pátém ročníku v roce 1975 přišla vynucená pauza a soutěž se podařilo obnovit až v roce 1979 za vydatné pomoci Honzy Dobiáše z Mladého světa. Tehdy byl poprvé vydán tištěný sborník s výběrem nejlepších příspěvků z prvních pěti ročníků a kromě přestávky v roce 1981 se od té doby Trapsavec koná každoročně.

Počet příspěvků pomalu rostl, okruh psavců se zvětšoval a Briggi se rozhodla, že desátý ročník (1984) bude posledním, pod který se podepíše jako organizátorka. Tehdy také byli na slavnostním ohni vyhlášeni a odměněni nejúspěšnější autoři krátké historie Trapsavce a v Mladém světě vyšla pěkná příloha - výběr nejúspěšnějších trapsaveckých básní.

Od jedenáctého ročníku se vedení soutěže ujala dvojice Milan Plch - Belmondo a Víťa Obůrka z Brna. Díky propagaci zejména v Mladém světě, Mladé frontě a na různých písničkových akcích prožíval Trapsavec zlaté časy. Hned v roce 1985 přišlo dvakrát více příspěvků než o rok dřív (mimochodem, historického maxima dosáhl počet zaslaných prací v roce 1986 - celkem šlo o 796 dílek). S pomocí dalších kamarádů a přátel se tehdy také podařilo vydat první sborníčky vítězných prací, které se od té doby staly neodmyslitelnou součástí každého dalšího ročníku.

Období kolem roku 1989 bylo přelomem nejen ve společnosti, ale i v Trapsavci. V roce 1990 přichází do jeho čela Věra Malátková - Teta Věra z České Třebové. I přes její upřímnou snahu došlo v následujících letech k pozvolnému útlumu, který byl z větší části způsoben právě novou společenskou situací. V roce 1995 se Trapsavec přestěhoval do rukou nových organizátorů - Juana a Aťky  Hlavatých z Náchoda. Juan jako pamětník samotných počátků soutěže ihned vrací Trapsavce zpět do původního směru, který - i přes problémy, způsobené jeho zeměpisnou odloučeností - úspěšně drží následujících pět ročníků.

Na přelomu let 1999 a 2000 dochází k další výměně organizátorů, tentokrát však jde i o výměnu generační. To bylo totiž tak? Souběžně s Trapsavcem pět roků probíhala obdobným způsobem literární Trampská soutěž. Zpočátku se Trapsavci úrovní ani zdaleka nepřibližovala, ale rychle srovnávala krok a v roce 1998  jej v počtu příspěvků již překonala. Nutno ovšem podotknout, že součet prací, které  ten rok došly do obou soutěží, byl nižší než počet příspěvků prvního ročníku Trapsavce. Když připočteme, že totožný byl nejen okruh nejúspěšnějších autorů, ale i porotců, bylo jasné, že obě soutěže by sice nějak přežily, ale škobrtaly by dál jen za cenu rozdrobení sil. Historická dohoda mezi organizátory vedla k tomu, že Trampská soutěž uzavřela svou literární část a podařilo se sjednotit i rozdílná stanoviska na další vývoj. Po pětadvacátém ročníku proto nastoupila nová krev v podobě dosavadních organizátorů Trampské soutěže Ivy Spurné - Draculey a Michaela Antonyho - Tonyho z pražského Avalonu. Je potěšující, že po "posametovém útlumu" se Trapsavec opět dostal do obecného povědomí, obnovily se literární sleziny, začal vycházet časopis Řádky věnující se výhradně trapsavecké próze a poezii, vznikla Edice Trapsavec a s příspěvky zaslanými do této soutěže se lze setkat v naprosté většině trampských, tábornických a jim blízkých časopisů jak v Čechách a na Moravě, tak i na Slovensku.

Od prvního až do 30. ročníku bylo do Trapsavce zasláno bezmála 8000 prací.