16.09.2005 Tenkrát na východe (Eva Šklíba Obůrková) |
![]() |
![]() |
![]() |
Povídky | ||||||||||||||||||||||||||||
Rusko působí rozkladně, zejména na natvrdlé mozky, praví klasik. Má-li někdo velkou zásluhu na tom, že československá mládež, viděna očima drahých ruských vrstevníků, je smečka pobudů a vagabundů, pak jsem to já. Večerní dámská jízda začala vodkou a kaviárem, aby pokračovala bouřlivou diskusí, zda žabka carevna, sedící na šutru uprostřed ukrajinských bažin, je symbolem bezvýchodnosti ruské literatury nebo naopak jásavým předobrazem šťastných zítřků. Děvušky by si nejspíš v závěru večera daly po hubě a pokračovaly v pijatice, kdybych nevstoupila do děje já a s bravurní jistotou neprohlásila, že ljagúška carévica není ani to, ani ono, zato je to jediný trampský motiv v ságách z divokého východu. "Trámpskoj?" zeptala se Klava. "Što takoje?" pokusila jsem se jim vysvětlit, že tohle slovo v ruštině neexistuje a nemá ani vhodný ekvivalent. Něvazmóžno, nasupila se Jelena. Ukázala jsem jim slovník, ale tomu nevěnovaly ani zbla pozornosti. Charašo, povídám, vysvětlím, ale můžete si za to samy. Co tedy trampi dělají a co ne. Předně se toulají, prohlásila jsem a neuvědomila si dosah svého sdělení. Toulají se z místa na místo, po lesích a lukách, po celé zemi, da, pa vsej straně, bljůdo si vaří v ešusech, což jsou takové plechové vojenské nádobky, da, ešůs, a na ohni. Ne, palátky nenosí, spějí pod širým nebem. Co, jaké, šíroje něbo? Tak, mávla jsem rukou ke stropu, spějí pod širákem, pad šljapoj. Chodí v zeleném, jsou to kamarádi, a když jsou to fakt nastajaščije druzjá, tak mají i osady. To je třeba v lese srub, oheň, totem... kruci, jak se řekne totem? Ve slovníku to pochopitelně není, bude se malovat. Maluju totem, da? A éto osada a osada se nějak jmenuje, třeba T.O.Veverka. Bělka. Připadala jsem si jako blbec, ale žádné vhodnější pojmenování pro osadu jsem nevymyslela. No, a na osadě sedí trémpi vakrůg kastrá a zpívají trámpskije pěsni. Ty se od jiných songů liší hlavně tím, že mají smysl. Trampskou písní číslo jedna, vlastně skoro hymnou, je Rosa na kolejích. Přeložila jsem a u vylomeného zubu mi došla trpělivost. V očích svých posluchaček jsem viděla nelíčenou hrůzu, takže jsem debatu rychle uťala s tím, že se to stejně nedá v ruštině vysvětlit a že je to činnost a zábava poměrně značné části lidí v Čechaslavákii, zejména pak mládeže. Krátce nato přišla kamarádka Tamara a celý kolektiv jí začal opřekot sdělovat své nové poznatky. Tak si představ, Tamaro, že v Československu je mládež, jo, a jsou to tuláci, da, bradítěli, vagabůndi. Prej když jsou do lesa, jo, tak nemusej mít ani propustku a povolenku od milice. Vaří si v nějaký pasůdě, co jim zbyla ještě z války, na kastrách. Jsou to fakt vagabůndi, nět, nikakíje turísty, protože šupáci nenosí ani palátky a spějí pad šljápoj, jasně, pod kloboukem. To nevíme, jak se pod šljápu vejdou, prej se tam ale v pohodě vyspí. No, a dál jsou zelený, to nevíme od čeho, ale kvůli tomu spolu děsně kamarádí a ty nejzelenější a největší druzjá jsou organizovaný v nějakejch lágrech po lesích; tam mají dáči, ohně a asi vypadají takhle, mrkni na to rohatý. Říkají si veverky. Veverky sedí vakrůg kolem kastrá a zpívají vagabůndskije pěsni. Nejradši prej zpívají hymny a pak nějakou o tom, jak chodí k zůbnomu vračů a ten jim vyráží zuby. Ten song se jmenuje rasá na relsu; to mjusejí bejt pěkný cvoci, zpívat něco o mokrejch nástupištích a zubařích. A že to vypadá, že ti Čechoslováci budou pěkná sebranka asociálů. Alfija, se kterou jsem si už nejmíň tři roky dopisovala a tudíž věděla, s kým má tu čest, se neúspěšně pokusila reputaci československých vagabundů napravit. Odvážně nadhodila, že se tihle exoti slézají na nějakých festiválach; prý hudebních. A že je to chvályhodné, protože hudba je věc povznášející a krásná... Jelena ji sjela ledovým pohledem, otočila se ke mně a zeptala se, skolka malaďjoži prý na takóje festivály jezdí. Vzpomněla jsem si na hysterické Porty v polovině osmdesátých let a podle pravdy odvětila, že až třicet tisíc. Joj, zakňučela Tamara, tridcjať tísjači revaljucianěrov, krasatá! Hm, ve své vrozené prostoduchosti jsem zapomněla, že jakákoli akce, které se zvlášť poslední dobou účastní ruská mládež, má zákonitě politický podtext, a že čím víc lidí, tím větší popularita. nepřesvědčivě jsem pípla, že u nás se jezdí za hudbou a nějaká politika s tím nemá nic společného... Pchá, mávla rukou Klava, nevěř tomu. Na Puškiňáku se nás sešly dva tisíce, prý gadavščina k dňju raždénija paéta, a jaká to byla děmanstrácija, jak cumel! Za Jelcina, podotkla Jelena, co jí jednou na podobné akci dokonce jednu přišili obuškem a kvůli tomu požívá mezi svými přáteli bezmezné autority a nestydatě gardítsja étim vrcholným okamžikem svého krátkého revolucionářského života. A že by se měly radši vrátit k tý žábě. Teprve pozdě k ránu, kdy na Rjazaňském prospektu rachotili popeláři, žabka carevna s kalenou střelou v hubě upalovala k bojarskému dvorci a nám seděla za krkem typicky chmurná ruská opice, mě Jelena zaměřila svým skelným zrakem, zhroutila se mi do klína a štkala, že taky vyrazí do lesa bez bumážky a povede lepší a radostnější život jako vagabundská veverka. Mluvila tónem našich předků od Sázava river za první republiky a myslela to vážně, tahle první trampka z Divokého východu. Nad Moskvou se v tom okamžiku rozletělo sladké svítání. Jak říkám, Rusko působí rozkladně, zejména na natvrdlé mozky... Trapsavec 1992 Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Ceny Anděl 2024 - výsledky 1. ko...
Nezávidím. Slyšel jsem Třešňáka a je to mimo kateg...
Lampa odešel
Mnohokrát jsme na vandru zpívali byl to skvělý kam...
Dost pozdní návrat banjisty Miro...
Spektrum pravidelně slýchám na regionálních akcích...
Dost pozdní návrat banjisty Miro...
Ahoj.kdysi jsem hrval ve skupine Spektrum Horni sl...
Hvězdy jihu 65 - Folk & Country ...
Pro úplnost: První album kapely Spolektiv ...a t...
Zahrada písničkářů 2024 představ...
Moc děkuji za možnost vystoupit na tomhle skvělém ...