gototop

FOLKtime - Vaše brána do světa folku

FOLKtime, folk, country, tramp, jazz, swing, rock, fejeton, reportáže, chat, inzerce, aktuality, rozhovory, recenze, MP3

Roztočte sloty na krásnou českou lidovou hudbu s partnerem projektu Bizzocasino. Získejte své první bonusy bez vkladu. Чтобы азартная игра была по-настоящему увлекательной, важно выбрать качественную платформу. Вавада предлагает пользователям обширный выбор слотов, регулярные бонусы и простоту доступа для удобного и безопасного отдыха. Когда стоит вопрос выбора, Вавада – это платформа, где каждый игрок найдет все, что нужно для комфортного и прибыльного времяпрепровождения.
17.03.2006 Náhlý úmrtí týden po silvestru (Lojzin, Hulín)    PDF Tisk Email
Povídky

Ten večer sme s Babetou už měli trochu v palici, když ten pošuk zadupal na verandě a pak se zjevil ve dveřích. Zůstal stát ve futrech a kolem jeho plnoštíhlý postavy se dovnitř cpaly velký macatý vločky sněhu. Oblečenej byl do odřenejch manšestráků s kdysi vysokým proužkem, na levým rukávu vytahanýho huberťáku minimálně dvě domovenky a na předku odznaků jak ruskej generál. Tisíckrát propocenej hnědej klobouk, vyřazenej od kanadský jízdní těsně po zlatý horečce, nesl na palec sněhu.

"Zavři, táhne," houkla Babeta od kamen a nevrle mžourala přivřenejma očkama, koho že to sem na noc čerti nesou.

Od odpoledne sme na přeskáčku svařovali vína, co zbyla od Silvestra a tu a tam, když se chuť někerýho nedala rozdejchat, nastavovali sme je rumem - a asi to na nás poznal. Přešlapoval mezi dveřma jak kočka nad pelechem a rozpačitě hledal kliku.

Vejral sem na něj, kukadla na špici, skoro sem se lekl. První víkend v novým roce sem si tady zabukoval záměrně, nepotřebuju, aby nějakej opruz otravoval. Chceme si to s B. pořádně užít, nahoře v přetopeným podkroví, na patnácticentimetrovejch molitanech a jenom ve dvou! Třetího neberem, alespoň zatím.

"Slyšels, tady zavíráme," řekl sem o chlup víc než důrazně, obešel  ho, postrčil směrem do chaty a dveře nasraně zabouchl, až v okně na verandu zařinčela tabulka. Postoupil o dva kroky, ale zůstal   stát. Na zádech měl perfektně sbalenou uesku -
foto: Tom ©

Možná se děj povídky odehrál v podobném srubu...
Jinak jde o jednu z posledních fotek slavného Oswega.
Viz Lišákova povídka z 23. prosince 2005 - Trail to Oswego.

foto: Tom ©

rigoš vzor, téměř novou, bůhví kde ji splašil - a vysoký hnědý kanady, takový ty staromódní, co maj odspodu nahoru asi sto dírek a háčků a šňůrky se měří na metry, podezřele čistý, naleštěný, bez poskvrnky.

"Ahoj," špitl tence bezbarvými rty. Na nich takový omluvný, chladný úsměv. I tvář měl bledou a průsvitný nos, uši a čelo. A vousy jako skleněný, občas hodily prasátko. A ruce bílý, už na pohled studený, rukavice neměl. V tý zimě venku pořádně vykosl. Oči, co na nás upíral, byly nečekaně veliký, ale zrovna tak vybledlý a rozpitý, hleděly kamsi dodaleka.Vypadal, že je "NA CESTĚ". Ježiš, to bude sranda!

Usilovně sem šrotoval v mozku. Evidentně starší ročník, ale nikdá sem ho tu neviděl. Na ména ne, ale na ksichty mám paměť docela dobrou. Že by někerej z těch  zakládajících? No, to by byla výhra! Ty jenom poučujou a napomínaj. A než se ožerou, vyžadujou úctu a slušný zacházení!

Ale podat ruku sem mu přeci musel. "Mě říkaj Monty a tohlecto je moje holka, Babeta."

Jeho pravačka byla lehká, útlá a kdyby nestudila, ani bych ji necejtil. Když sem mu zalamoval palec, zaryl sem si nehty do vlastní dlaně. Něco zapípal, asi přezdívku, ale bylo to tak slabě, že sem   přes praskání dřeva ve sporáku pořádně nezaslech o co de. Pozdějc se ho znovu zeptám.   

Pomalu, unaveně sundal uesku a obřadně ji opřel o stěnu. Závistivě jsem na ni koukal. Pane jo. Možná bych se ho měl příležitostně zeptat, jestli by ji nestřelil. Zrovna tak zvolna si rozepl těch pár knoflíků na kabátu, pod ním měl jen flanelku, (bodejť by mu nebyla zima) károvanou, takovou dneska už nikdo nenosí, na krku pod límcem uvázanej šátek, bílej s červenými puntíky. Hmmm, klasika. Sedl si na jedinou židli do čela stolu naproti mně, ale ten hubertus si nesundal. Potřebuje se zahřát, pomyslil sem si, ani se nedivím. Mrkl sem na Babetu a na stůl, kde porůznu postávalo několik prázdnejch sklenic, a hodil úšklebek směrem k němu. Pochopila. Sáhla na polici a zručně naplnila tři náhodně vybraný rumem. Jedna větší trochu přetekla. Zasmál sem se.

Právě tu posunula před něj a udělala přitom na ubruse vlhkou hnědou čáru, jak od slimáka.

Kejvnul sem hlavou k tý parádě. "Tak to hrkni do sebe, kámo, a kam že ses to tak na večer ?.?"

Rozhlídl se kolem, jako by všechno hodnotil, chvíli upřeně čučel na těch pár malovaných dřívek, co visej zaprášený v koutě a pomalu pokyvoval hlavou. Z klobouku mu začalo kapat.

"Přišel jsem se kouknout ještě na vás," povídá skoro šeptem, ale jako když másla ukrajuje a tvářil se při tom tak MILE taťkovsky a nechutně SHOVÍVAVĚ, že bych mu v tu chvíli nejradši jednu vrazil. Kristepane, co to je za cvoka? Rumu se ani nedotkl, jen civěl vodnatýma očima, jakoby nás hladil, laskal. Klepli jsme s Babetou exovku, tak nás to vzalo, a B. hned nalila další, nijak nezaváhala.

"A žes to zmáknul v tý tmě a ve sněhu. Někdo ti napráskal cestu?", zeptala se poměrně logicky, s upřímným zájmem.

"Jó, orientaci, tu já měl odjakživ dobrou." Usmál se sevřenými bledými rtíky a jakoby teprve teď si všim nalitý decovky. Sepjal ruce na stole, jako když se staří lidi chystaj v tichosti rozjímat a dal bych botu za to, že mu v těch jeho rozplizlejch očích blejsklo.

"A co vlastně děláš? nebo děláš vůbec něco? či si už v důchodě?" Babeta se nedala odbýt.

"Já trampuju," řekl potichu, ale už sme si na tu jeho šeptandu začínali zvykat. "Celej život trampuju a že už to je..... třiaosumdesát roků."

"Nóó, to my se taky snažíme, móc se snažíme." B. už neartikulovala úplně přesně. "Ale čím se jako živíš?"

"Ale dyť povídám, jezdím na tramp," řekl trpělivě a z klobouku mu shrčel vodopád. "Na ostatní nemám čas."

"Hmm, jasně. Vandruješ furt. Přes tejden, o víkendu, v zimě, v létě, na jaře, na podzim.To se to, hergot, někdo má." Byl sem nervózní a chtěl sem bejt ironickej. "A ještě ti za to platěj, ne?" Dědek už, chudák, nemá hlavu úplně v lajně. A to nic nevypil!

"Jo," řekl.

"Co jo?"

"No, až na to placení, jinak je to pravda. Trampuju od narození a pořád." Vzdychl. "Začínal sem na Ztracence, pak přišla Ascalona, různý ty Údolí a copak já dneska už vím, jak se všecky osady a kempy podél Velký řeky menovaly? Pak sem se stěhoval střídavě na Sázavu a na Berounku......."

"Tý mě poser." Babeta vykulila oči.

On ještě jednou vzdychl, shlédl to vrchovatý potěšení před sebou, chytil sklínku oběma rukama a usrkl dobrou polovinu.

"Ten bude poslední," poznamenal lakonicky a když viděl naše napařený, udivený ksichty, pomalu pokračoval: "Copak tenkrát se to dalo v pohodě zvládat. Byl sem mladej a i dyž se za první republiky trampovalo ostošest, všecko se to točilo kolem matičky Prahy. Jenže pak ste se začali rozlejzat i na Moravu -  jejda Ostrava, ta mi dala. No, a to Slovensko, co vám mám povídat. To už sem nestíhal. Začal sem dělat i dva kempy denně, dovedete si to představit? Sotva sem to občíhl u Dunaje, už se mi doneslo, že staví trampskou boudu blízko Malý Fatry a já tam musel běžet. A pak odtamtud hned na Brdy a zase zpátky k Brnu. Hrůza. Na jednoho fakt moc. Chválabohu se to po sametovce trošku zklidnilo a tak sem to stihnul. No, ale o fous."

"SHRRRK," dojel zbytek, maličko se usmál a dobrácky na nás mrkl. "Naštěstí vy ste poslední a tady já definitivně končím. I když," rozšafně zvedl ukazovák - alkohol mu viditelně prospěl, "sem doufal, že to stihnu do Novýho roku."

"Počkéj, to chceš jako říct, žes jako navštívil úplně všecky trampský kempy, co jich jako jenom všude je?" Babeta už špatně hledala slova.

"Už to tak bude," řekl a zdlouhavě zívl. Skleněný vousy zacinkaly jak rolničky.

"Moment," povídám nejistě, "takže to zejtra sbalíš a pošlapeš hezky domů, co?" Čekal sem co odpoví a něco mě divně běhalo po zádech.

"Já už nikam nemusím," zašeptal spokojeně a znovu zívl. "Doma sem tady, na svým posledním kempu," dodal přesvědčivě, spojil ty svý průhledný prstíky na klíně, očima  našel začouzenej stropní trám a pomalu je zavřel.

"Tý vole, on usnul." B. na něj chvilku hleděla s otevřítou hubou a pak se zděšeně podívala na mě. "Co s ním jako budem dělat?"

Taky sem čuměl a měl sem čím dál větší vztek. Nasomruje se, magor, překazí docela slibnej večer a ještě aby člověk poslouchal ty jeho idiotský slátaniny. Vyženu ho, parchanta, nahoru, ať si aspoň ustele. Mínil sem zčerstva vstát a zatřepat s ním, ale jen sem to zkusil, chytl sem se stolu a sedl si zpátky. Chata se se mnou zatočila a před očima se mi udělaly mžitky. Aha, pěkně pomalu kamaráde, toho chlastu bylo přeci jenom o trochu víc. Ale stejně, považte, co sou to dneska za lidi!

Babeta sklouzla z lavice. Seděl spokojeně, hlavu na stranu, z klobouku ještě kapalo. Jakoby vytesanej z ledu.

"Monty, vole, on nedejchá," vykřikla nejistě a hlas ji přeskočil.

"Jesli nedejchá, tak je mrtvej!"

"Ale..."

"Co ale. Tak mu sakra zkus puls, nebo co, né?"

S rachotem sem odsunul stůl a dopotácel se k němu. Chytl sem ho za rameno a druhou rukou jej  pleskl přes tvář. Zaznělo to, jako bych plácnul do zamrzlýho lavóru a dlaň mě zabolela. Hlava mu jen mírně sjela. Nevypadalo to dobře.

"Co to jako jé?" ječela B. na celý kolo. "On si tady zhebnul a teď je jako po něm? Já se z toho poseru. Tady já nebudu!"

Mírným násilím sem ji usadil zpátky ke stolu a odskočil si vyzvracet se ven do sněhu. Diskrétně to přijal. Drobně padal.

Cosi na mě sedlo: kolena, svaly na stehnech i ruce se mi znenadání nekontrolovaně roztřásly.    V chatě se znatelně ochladilo.

"Přilož, dělej!" přikázal sem navztekaně Babetě a ona poslechla jak automat. "Odnesem ho ven, zima mu už nevadí," a v návalu odhodlání vzal sem tu piroteskní postavu zezadu pod ramenama a zkusmo ji nadzvedl. Šlo to hladce. I v hubertusu byl lehkej jak peříčko.

"Počkat, něco má v kapse," zarazil sem se. B. jen hleděla a nic neříkala. Štítivě sem zašmátral na vnitřní straně hubertusu a vyndal v igelitu zabalenej balíček.

"Tajemství, tý vogo." B. se opile zašklebila. Mě moc do smíchu nebylo.

Na stůl vypadla šedá oleštěná knížečka, kdysi snad potažená vzorovaným plátnem, a zápisník v pružných deskách. Nebo deník? Hned zjistíme. Nervózně sem ho otevřel. ROČNÍK 83 - závěrečný, stálo na přední straně dávno prošlým písmem, co bylo samá kudrlinka a ozdůbka. Převracel sem po pár listech a klepaly se mi prsty. Stránky byly napsaný hustě, drobně -  názvy a pak datumy. Nemoh sem se soustředit, písmenka mi skákala před očima, až sem otočil poslední list popsaný do půlky a přinutil se přečíst nejspodnější řádek: SVÍČKÁRNA  31.12., bylo tam, ale to 31.12.  přeškrknutý a vedle napsaný 9.1. a byl tam otazník a celý  to bylo dvakrát podtržený zleva doprava přes celou stránku. Pak už dál nic.

"9.1., není to dneska?" Už se mi třásla brada a tím pádem i hlas. Otázka zůstala ve vzduchu. Babeta rozlívala rum.

"Kašli na to," poradila mi s ledovým klidem a podala mi skleničku. Neměl sem na pití ani pomyšlení a jen sem žasnul, kam se poděla ta její hysterie. Nečekaně se změnila. Jen pokrčila ramenama a naučeně polkla svoji porci. Co ji znám mě štve, že víc vydrží.

"Helé, podívej, to je snad občanka." Znenadání se začala bavit. Rozevřela zamaštěnou špinavou knížečku a vyjuknul na nás státní znak, ještě ten starý, a lipový lístky a slavnostní nadpis: REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ.

"Tak to tu bude i méno," jásala a obracela stránky jak zkušenej polda.

"No jasně! Chceš vědět jak se náš kámoš menuje? Momént! Co to je za blbost. No to sem ještě neviděla," divila se upřímně.

"Co jako... co tam je?" chtěl sem se jít kouknout, ale nemoh sem udělat krok. Začalo se mi zase dělat divně v žaludku.

"Tak tady je napsaný......" , pokračovala pomalu nejistě, "OTEC TRAMPŮ."

"Otec," chtěl sem užasle zopakovat, ale vnitřnosti se  přihlásily.

Venku mrzlo a vločky jiskřily. Pozůstatky prvního kola byly jasně patrný. Hodil sem to hned vedle. Čerstvým sněhem sem si ošudlil obličej, ale přišlo mi, jako by ani nebyl můj. Mokrej a schvácenej vpotácel sem se do chaty.

"A víš, že byl ženatej?" vítal mě skoro veselej hlásek. Jako by se nic nestalo. Jako by s náma u jednoho stolu neseděla mrtvola toho ?. jak to říkala? Uvnitř už bylo teplej. Kamna  hučela. Klesl sem na lavici k oknu.

"Manželka se menovala - a teď se podrž - VŠECH VANDRÁKŮ MŮZA." Babeta se nepokrytě smála a přes stůl mi nastrkovala tu průkazku, ať se jenom podívám, že nekecá, že si nevymejšlí. Máchnul sem odmítavě rukou. Připadal sem si jak v akváriu.Všechno kolem bylo za sklem a já pomalu, malej barevnej kamínek, klesám ke dnu.

"Ještě je tu," Babetu to zcela pohltilo, "ještě je tu kde se narodil, to je taky děsně zajímavý."

"No?" hlesl sem.

B. zvedla hlavu a varovně se na mě zahleděla: "Tý, Monty, jak se tak pozerám, jesli se hned nevschopíš, brzo natáhneš kopyta taky. Dva umřelý na jednom večírku je i na mě trochu moc." Uchichtla se cynicky a pokračovala: "Tak si to představ. Místo narození: POD MRAVENČÍ SKÁLOU. To je, co?"

To teda bylo! Hlava mi třeštila a krev mi za očima pumpovala tak silně, až sem se komíhal.

"Počkéj, a co bydliště!" Babeta si naslinila prst.

"Budu hádat. Krčma pod hradem OKOŘ," řekl sem flegmaticky. "Popřípadě BÍLÝ SKÁLY nad velkou peřejí."

"Ba jo, to by bylo dobrý, ale tady nic není, vůbec nic, jenom ?. jakási vlnovka nad kolečkem...., aha, tak nějak se maluje kouř nad ohništěm, že jo? Teda když se maluje."

Obrátila poslední list. Něco lehounce vypadlo na pobryndanej vikslajvantovej ubrus.

"Co to je?" Natáhl sem krk.

"Ale jakýsi svinstvo," řekla zklamaně a odfrnkla dva hnědý lupínky doprostřed stolu. Byl to vylisovanej list ginkga a krásnej velkej čtyřlístek.

"Tak dost, dej sem tu průkazku, vrátím mu to do kapsy a vynesu ho na verandu." Odhodlaně sem se vzchopil k činu. Už byla potichu, sebrala usárnu a mlčky podržela dveře.

Krajina zimního bukového lesa vůkol byla obalena divným šerosvitem. Sníh už nepadal, jen tu a tam se bez hlesu snesla zapomenutá vločka. Kdybychom byli při smyslech, všimli bysme si, že naše stopy, co sme prošlapali ráno, sou už dávno zavátý a jiný odnikud k chatě nevedou.

"Šoupnem ho támhle do závěje," dirigovala Babeta a já se poslušně brodil vysokým sněhem k obrovskýmu bludnýmu balvanu, za kterým se obvykle vytvářela masivní závěj, bůhví jak hluboká.

Sklouzl do ní lehce, jako do peřin. Ani klobouk mu nespadl. Zabořil se do prašanu a jen obrys jak na dětský omalovánce cosi naznačoval.

"Ještě ten pinkl..... a je pokoj! Tak! Tady ho najdou nejdřív na jaře." Pro Babetu to bylo vyřízený, odpotácela se zpátky. Šel sem za ní a musel sem se přemáhat, abych se neohlíd. Zase mě začala být šílená zima.

Babeta lačně prohlížela prázdný láhve kolem a tlumeně klela. "Zajistils dveře?" zeptala se znenadání, ač jindy se o takové věci vůbec nestarala. Přikývl sem. Sebrala svíčku a vysoukala se po žebříku nahoru. Automaticky sem ji následoval.

_________

 

Chvíli sme se snažili, než sme usnuli, ale nestálo to za nic. "Co bys taky dneska chtěl," konstatovala B. trpce, "když i OTEC TRAMPŮ to zabalil." A to bylo taky naposledy, co se o něm zmínila.

Ráno sme měli jinovatku na oknech a od huby šla pára. Bezmyšlenkovitě a s bolavou hlavou slezl sem průlezem dolů a chvatně zatopil. Zatímco třísky v prochladlý místnosti slibně praskaly, rozhodl sem se jít ven si ulevit a teprve zastrčená západka na dveřích mě hodila zpátky. PROBOHA!

Přece tady včera NĚKDO byl a my jej?... Vybelhal sem se před chatu. Stromy se prohýbaly pod  sněhem až sténaly a hluboký stopy vedly k balvanu. Pokoušel sem se do nich trefit a tak sem doskákal až k závěji. Neposkvrněnost tý nádhery razila do očí. Ani stopa od nožičky ptáčka, ba ani suchý lísteček, zatím nic neporušilo hermelín zimní královny. Obličej se mi orosil a vzápětí sem vyzvracel trochu žlutých hořkých hlenů.

"To sme to včera přetáhli, co?" Babeta čapěla o kus dál na bobku. Roztřapená a s pokřiveným úsměvem. "To by nenapadlo ani mrtvýho," na vteřinu se zasekla, "míchat víno s rumem. Pěkná zhovadilost. Skoro nic si nepamatuju. Asi mám okno." Vykřikovala a natahovala si kalhoty.

Zamyšleně sem se vrátil do chaty.

"Pojedem dneska spíš domů, sbalíme se a vypadnem, že jó?" B. mě objala kolem krku a přitiskla se ke mně. Cítil sem, jak se celá chvěje, ale to někdy dělává silná kocovina. Nebyl sem na tom o moc líp.

Štrachala se spacáky na patře a já poklízel dole. Srovnal sem prázdný flašky do bedny (příště je odnesem vrátit), prohrábl kamna, aby tak akorát dohořely a urovnal polínka. Sebral sklenice ze stolu. Když sem stíral mokrou hadrou zaschlý zbytky včerejších nápojů, zarazil sem se. Na modře čárkovaným ubrusu, vedle popelníku, ležely dvě nahnědlý vylisovaný placičky: ginkgo a čtyřlístek.

Vnitřnosti se mi stočily do klubíčka, nohy trčely v neckách plných tuhnoucího betonu, čísi ruka mě zmáčkla hrdlo. Stál sem tak minutu, dvě, nebo víc. Nevím. Babeta seshora cosi volala, ale já   neodpovídal.

Konečně to přešlo. Zvedl sem hadr, který mi při tom vypadl z ruky a poměrně energicky (až sem se podivil, kde sem tolik odvahy sebral), smetl všechny drobky včetně tenounkých herbářů do dlaně, otevřel dvířka od kamen a hodil to do nich. Pár lupnutí , jako když ulomíš seschlou větvičku, jako když přetrhneš niť. Plamínky střídavě poskočily - a  nic. Konec.

________________

Fakt ale je, že sme od tý doby s Babetou na Svíčkárně nebyli. Nějak se nám nechtělo a dycinky sme se  lehce shodli v názoru, že vlastně chceme jet jinam. Alkohol sme konzumovali v mnohem menším množství a když sme večer vedle sebe uléhali, nebo se i milovali, jakoby cosi bylo mezi náma, nějaká nechtěná zašlapaná vzpomínka, která se na nás vždycky natáhla jak ochranej prostředek a nedovolila se pořádně rozjet.

A faktem taky zůstává, že během příštích několika měsíců se pár kámošů, jen tak sami od sebe, zmínilo, že už to na tom vandru není ono, prej si všichni pořídili auta, koupili ty moderní, kulatý stany, jezděj od hospody k hospodě, místo zvadel posílaj esemesky, předem domluvený, že za pár dní neplatí, Vlajku už pomalu nikdo pořádně neumí, nebo nechce zahrát a kde se vrtneš, všude soukromej pozemek a samý zákazy, komerce a vůbec to poslední dobou s tím trampingem de nějak z kopce.

Taky sem z toho rozmrzelej a občas se dokonce, nevím proč, cítím provinile.


Sdílet na...
Komentáře pro tento článek
Přidat Nový Hledat RSS
Jméno:
Email:
 
Název:
Naše hlavní město
 antispamová kontrola
UBBKód:
[b] [i] [u] [url] [quote] [code] [img] 
 
 
:-D:-):-(:-0:shock::confused:8-):lol::-x:-P:oops::cry::evil::twisted::roll::wink:
:!::?::idea::arrow:
 
Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!
 
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |17.03.2006 21:53:00
Proc je to psané dvojím stylem, když je to ich forma ? Autor mluví prevážne nespisovne i s využitím moravismu.. napr. hadra místo hadr a najednou tam vrazí spisovnou recí. Pusobí to ponekud neverohodne. Porád jsem cekala zakopanou žábu, ale smrt Pratatouše trampa je lepší. Navíc to tak trošku brojí proti alkoholismu
Jarda  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |212.71.129.xxx |17.03.2006 22:10:00
Autor se zrejme vyžívá v popisování zvracení..
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |17.03.2006 22:30:00
To mi nevadí, Ch. Bukowski toho ve své velké literature má spousty. Když už štourám, proc autor svou milou jednou v textu nazývá plným jménem a strídave B. ? Franz Kafka byl dusledný, Zememeric K nikdy nebyl treba Kamilem. Stejne tak Ian Fleming nazýval šéfa 007 vždy jen M
Jarda  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |212.71.129.xxx |17.03.2006 23:04:00
Bukowski si to muže dovolit...
Jinak souhlasím
Jarda  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |212.71.129.xxx |17.03.2006 23:07:00
Úsmevné je též, jak autor píše dusledne sem místo jsem, sme místo jsme...To nemá s nespisovností nic spolecného, tak se to proste psát nesmí
farář  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |62.240.165.xxx |18.03.2006 01:21:00
Proc by se to tak nesmelo psát
farář  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |62.240.165.xxx |18.03.2006 01:38:00
Já nevím, vono je to tak divne napsaný; to strídání spisovnýho jazyka s hovorovým pusobí fakt docela tristne. Nápad je sice dobrej, budiž, ale mít oba hlavní hrdiny povídky zkárovaný, to je docela zvláštní prístup (i když na konci taknák z deje vyplyne, proc to tak melo bejt, i když...) Jasne, je taky docela dobre možný, že mi celkovej smysl uniká, no
Hombre  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |88.100.112.xxx |18.03.2006 03:48:00
Strídat spisovný jazyk s hovorovým lze, ovšem jen a výhradne v reci prímé, tedy v popisu neceho, co nekdo rekne. A pak by mel výber jazykových forem odpovídat tomu, aby postava mluvila úmerne svému spolecenskému zarazení, výchove a vzdelání, jinak je ciste papírová.
Toto strídání nelze provádet libovolne v popisech duševních stavu, myšlenek hrdinu, predstav a nálad. Tam je nutné vybrat si urcitou formu, a té se držet. Což autor pominul, a výsledek je pak velmi neprehledný.
Jediné, co lze snad pochválit je šíre autorovy slovní zásoby.

Objektivne vzato nevadí, že jsou hrdinové zkárovaní. I to se v živote stává.
Co mi ale na povídce chybí, je myšlenka. Stále premýšlím, co tím chtel autor vyjádrit. Proc to napsal.
Že s trampingem to jde z kopce a umírá? Vyjádrit symbolicky ten konec úmrtím mytického "praotce trempa" v boude posledních dvou priopilých vandráku? A co ho vedlo k predstave, že ti dva byli poslední? Vždyt to je stejné jako tvrzení, že "Protože Romeo a Julie jsou mrtvi, žádná další láska už nebude!". ;o))))
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |18.03.2006 10:46:00
"Taknák" si myslím, že nejde ani tak o styl autora jako o lajdáctví. Styl bych nazvala : "Ctenári, ty mi ale mužeš..."
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |18.03.2006 10:53:00
Jo, ješte neco, když porád pitváme. Ríká se na Severní Morave "opruz otravoval" ? Žižkovák byl rekl: "Ten blbej vopruz furt votravoval". Tomu se ríká povýšení argotu do spisovné ceštiny, pripomíná mi to slovo "ovnivál" z úst Jana Wericha
farář  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |62.240.165.xxx |18.03.2006 11:01:00
Nojo, Hombre, ty a ta tvoje trempská apokalypsa... :-
farář  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |62.240.165.xxx |18.03.2006 11:03:00
"Opruz otravoval" se na Severní Morave rozhodne neríká - prinejmenším tam, kde jsem vyrustal já. Tam se (v daný situaci) používají daleko jadrnejší výrazy a nejsem si tak docela jistej, jestli bych je tady mohl prezentovat
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |18.03.2006 11:27:00
Pokud se to, Farári, neríká, tak to není pravdivé a zapadá to plne do lajdáctví autora. Silnejší výrazy se užívají i v Praze a jinde. Nic proti nim nemám, pokud nejsou jen laciným prostredkem.Ale o tom už dávno a lépe psal Hašek v doslovu ke Švejkovi. Cituji je Palivce: " Já si kvuli nejaký kráve nedám servítek na hubu"
Kavče  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |212.80.67.xxx |18.03.2006 15:16:00
Tapi? Je tady nekde Tapi?
Ta Babeta je mi ohromne sympatická. To sladké díte umí být prirozené a ryzí. Zpocátku jsem autora podezrívala, že Babeta je ve skutecnosti fena a její mluva je do ceštiny preložený štekot (což by bylo originální), ale to by asi nemohla rozlívat alkohol do sklenicek. I když všechno je možný ... fandím Babete a povídka se mi zamlouvá.
Všimla sis, Tapi, jak nenápadne do trampské literatury vstupuje (s jistým zpoždením)americká drsná škola? Objevilo se to hlavne v letošním Trapsavci.
Míro? Bavilo by Te pritvrdit?
Zdravím všechny kámoše na tlachajícím fleku
farář  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |62.240.165.xxx |18.03.2006 15:30:00
Kavce, prosím pekne... v jakým slova smyslu "tvrdá škola"? Nejaký príklady? Že bych to vzal v úvahu, až budu letos devetadvacátýho dubna vymejšlet ženiální povídku do letošního T.? )
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |18.03.2006 15:35:00
Zde publikovaná povídka snad do Americké tvrdé školy a la Chandler nepatrí ? Spíš Ostravská drsná škola , ne
farář  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |62.240.165.xxx |18.03.2006 16:50:00
Srovnání tohohle textu s Chandlerem bych si rozhodne nelajsnul. Americkou drsnou školu si všeobecne (a u R. Ch. zvlášt) spojuju s britkým dialogem, neukecaností, rozvinutým používáním jazyka, fórama, vícerozmerností/plasticností postav a hlavne s nadhledem. Tohle a Chandler? Hahaha..
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |18.03.2006 17:18:00
Já se jen ptala,když s tím Kavce zacala. Tahle ukecaná a jazykove odfláknutá povídka má s Americkou drsnou školou asi takovou podobu jako Trabant s Mercedesem
farář  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |62.240.165.xxx |18.03.2006 17:28:00
Napišme lepší..
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |18.03.2006 17:48:00
Lepší než tahle ? Napsat dobrou povídku je velký kumšt. Cas máme do 30. dubna, uvidíme, kolik Chandleru se letos sejde
Tapi  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |213.168.161.xxx |18.03.2006 19:46:00
Ahoj, jsem na placu. Clovek se chvíli stará o domácnost a jižte je ždán.
Povídka me sice úplne nenadchla, ale byly horší a vítezily v Trapsavci. Autor má zajímavý slovník, za to bych mu leccos odpustila. Myslím, že myšlenku chápu a tady budu kritická. Idea táhne dej ponekud za vlasy, zvlášt v druhé polovine. Když jsem si ale predstavila, jak by to bylo lepší, vycházely mi tam príliš zásadní úpravy, neco jako prepracovat rytinu na divadelní hru. A to zas nevím, jestli to za to stojí (ted nemyslím téma, ale vynaloženou práci).
Kavce, ve mne Babeta nevzbudila žádné emoce, už vubec ne jako obraz sladkýho dítete. Asis to myslela ironicky, ne? Tady bych vytkla autorovi, že dvojice je dosti stejná na to, aby vytvárela napetí posunující dej nebo dobarvující dojem. Ale zas se nedá ríct, že by ty postavy byly placatý nebo papírový. Naproti tomu mi vubec nevadí, že Babeta je nekdy B. - Lída, Liduška a Ludmila je snad pro jednu postavu taky v porádku. Písmenné zkratky prejímáme z anglictiny, o Tleskacove Emovi nemluve, tak proc ne.
Tím se dostávám k opruzu/vopruzu. Léty jsem vypozorovala, že na Morave se skutecne objevuje pocátecní V pred O méne casto než v Cechách, opruz je podle me v porádku. Su sice Brnák, zatímco Farár je vocamcad, ale stejne nás stydlive neseznamuje s pravdepodobnejším výrazem, jakkoli bychom si to my zvedavci jiste zasloužili.
A ted k letitému, lec zjevne stále svežímu tématu: má autor právo strídat spisovný a nespisovný jazyk?
Muj názor na vec je snad dostatecne zrejmý z mých príspevku vcetne tohoto/tohodle (nehodící se škrtnete). Mám to podložené životní zkušeností. I nejsucharštejší intoš obcas použije nespisovných tvaru, byt opatrne a nejiste. Zatímco delníci bez problému vsunou do hovoru zcela spisovnou repliku. Všichni jsme totiž masírováni médii, kde se setkáváme s obojím (treba v TV zprávy a pak drsný film), takže bez zábran prejímáme.
Mám vždycky radost, jak se treba nekde na úrade pan Solvina prede mnou dojemne snaží o spisovnou mluvu, zatímco já ve snaze získat vstrícný prístup úrednice vyhrknu: "Dybyste mne laskave rekla pani, co tajle mám napsat, aha jo, a ten štemp dolu? Dekuju móc." Myslím, že každý normální clovek strídá vyjadrování podle okamžité potreby, na což má právo. A literatura by to mela následovat, jinak není ze života.
Už úplne smešné je Jardovo tvrzení, že sme a sem je psát nesmí. Podle takových jako on bychom byli všichni doposud ssavci (a dost možná na stromech).
Pozorne jsem cetla, jak se k problému vyjadrují Ctenárka, Jarda a Hombre a napadlo me, aby se šli bodnout. Ale opanovala jsem se - bylo by jich škoda, opozice je duležitá i v parlamentu. Mám pro ne lepší nápad: co kdybyste zacali sestavovat Slovník spisovnýho slangu? Jazyk si mrcha kvete jak chce, na pravidla kašle, už v tom konecne nekdo musí udelat porádek!!
Tapi  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |213.168.161.xxx |18.03.2006 19:53:00
Precetla jsem se a stydím se za své preklepy. Ale to mi pripomnelo otázku, která mi vyvstala behem ctení: rigoš usárna se fakt ríká, nebo je to taky preklep? Víte to nekdo
Tapi  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |213.168.161.xxx |18.03.2006 20:16:00
Vidím, že jsem ješte zapomnela reagovat na drsnou školu. Obecne lze ríct, že se v literature pritvrzuje, jsem zvedavá, kam až se to dostane. Nejsem na krajcicky, ale treba v téhle povídce je na muj vkus chlastu a vymešování moc. Je to sice možná ze života, ale nudné... (Ale tak jsem to cítila i u Bukowskiho, ac si ho jinak vážím.)
Trapsavci preju hodne Chandleru, pokud jde o úžasné vyjadrování. Ale jako obcasný ctenár detektivek musím poznamenat, že R. Ch. není muj kun. Dejove je dost chaotický a neposkytuje mi jako ctenári dostatek podkladu, abych vyrešila záhadu (proto ty detektivky ctu). Jako velká literatura je to skvelý, ale jako detektivka... Starouš kpt. Velinský je v tomhle ohledu lepší, o paní Agáte nemluve
Žídek  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |217.197.156.xxx |18.03.2006 20:52:00
Každopádne je to neco jiného a ono neškodí trochu tím zasmrádlým gulášem zamíchat. Tapi, pred tím rigoš usárna, zrejme schází "o" pak už je to origoš. Ješte dotaz : Tapi, ty nevymešuješ ?
farář  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |62.240.165.xxx |18.03.2006 21:53:00
Jdu do toho. Dáme spolecný téma, at se to pozná? A pozveme k tomu i Tapinu s Kavcetem? :-
Tapi  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |213.168.161.xxx |18.03.2006 22:13:00
Jasne že pred rigošem chybí O, jen nevím jestli se to už náhodou takhle nevžilo - jako treba rozinky.
Ovšemže vymešuju, ale nepripadá mi na míste o tom detailne informovat, s výjimkou lékare. Ale pozor - v té povídce to svým zpusobem je na míste, jen se to zbytecne casto pripomíná. Na druhé strane nelze neocenit autoruv realistický popis, založený možná na hluboké životní zkušenosti
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |19.03.2006 11:51:00
Pro Tapi :
Mne vubec nevadí nespisovný jazyk. Mne vadí, když opilec v ich forme mluví chvíli jak mu zobák narost a chvíli jako z cítanky. Není to nic jiného než lajdáctví autora. Pokud to byl autorský zámer, tak snad jen jako vyjádrení deliria tremens, kdy místo bílých myší vidí starého trampa a chvílemi proto mluví spisovne. Zkratky mi taky nevadí, viz. citace Kafkova Zámku. Ale , aby v ich forme to bylo treba tak : Pohladil jsem Marenku po hlavicce a pak jsem tu M. nakopal.., trochu divné, že ?
Pokud horší povídky než tato vyhrály Trapsavce, chtela bych videt ty , které to nevyhrály.
Chandler je velká literatura, která povýšila detektivky z okraje a opovržení Wallaceovek a Cliftonek na vrchol. Chandler je souputníkem velkých jmen americké literatury. Snad proto náš velký povídkár Josef Škvorecký , velký znalec americké literatury, napsal jen tak bokem Porucíka Boruvku.
Jinak drsná americká škola nespocívá v drsnosti výraziva. To by pak stacilo stenografovat hospodské vzpomínky Pepy z Horní dolní. Ale radej koncím a jdu se bodnout. Snad nevykrvácím
Tapi  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |213.168.161.xxx |19.03.2006 12:56:00
Príkazy, jak má mluvit a myslet opilec, jsou ryzím škatulkováním. Navíc k smíchu, nebot zkušenost s opilostí má cca 90% dospelé populace, z toho asi polovina ji príležitostne oživuje a ješte je proto nelze nazvat opilci. (Myslím, že tam by se patrne radil i hrdina povídky.) To se nám ta škatulka neúmerne rozrustá, co?
Milá Ctenárko, chceš-li videt ty neúspešné povídky, zkus sama neco do Trapsavce poslat. Muže to být jakákoli pitomost, pozvánku na vyhlášení výsledku dostaneš i tak. A tam bývá k nahlédnutí kompletní sada príspevku daného rocníku.
Ke cti Trapsavce budiž receno, že blbé príspevky jsou zasílány do všech souteží bez výjimky. Obcas jsem v nekterých byla za porotu nebo za úcastníka a vím to. Rozdíl je v tom, že Johny z T.O. Podkova pošle príspevky obycejne proto, že ho nahecují kamarádi, kterým se to líbilo. (A možná taky proto, aby se dostal na ohen, kde bude porota, trampské celebrity a spousta budoucích kamarádu.) Zatímco Franta Novák obešle literární soutež zpravidla proto, že se považuje za spisovatele, nebo se kojí nadejí na financní odmenu.
Kavče  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |212.80.67.xxx |19.03.2006 13:14:00
Co porád máte s tím Chandlerem? To jsou prece detektivky, cili civilní literatura. Držíme se snad trampských povídek, ne? Myslela jsem kovbojskou drsnost, KOVBOJSKOU! Hrubej, drsnej, omezenej, primitivní, sprostej honák - ale s ryzím srdcem, to je v soucasnosti ten správný moderní hrdina do trampských povídek. Ostatne pokud organizátori Trapsavce nedostanou rozum a nevyštvou me letos z poroty Trapsavce, chystám na toto téma príspevek do semináre.

Ješte k té povídce - mne se strídání Babeta a B. opravdu líbí. Hlavní hrdina bez obalu ukazuje svuj vztah k té slecince, napr. "TOHLECTO je moje holka ..." a tudíž, když autor potrebuje dej zrychlit nebo ukázat nevýznamnost Babety pro hlavního hrdinu, použije proste B.

Tu povídku jsem si precetla už trikrát za sebou a porád víc se mi zamlouvá. Babeta je popsána skvele. Jako bych ji videla pred sebou
Čtenářka  - Re: Náhlý úmrtí týden po silvestru   |85.70.70.xxx |19.03.2006 13:43:00
Aha, už rozumím. Výraz americká drsná škola je v literature jasne definovan jako detektivní literatura ctyricátých let. Proto ten Chandler, který je podle me nejlepší. Pokud jde o kovbojskou literaturu, je jí spousta, šunt typu Rodokaps až po vrcholné americké romány. Dále vidím, že se tady argumentuje tak, že když se nekomu neco nelíbí, má neco napsat sám a líp. To je tedy argument jak stehno. Když jdu na výstavu soch a tvrdím, že jsou to kýce, mám vzít do ruky dláto, když vidím mazanice vydávané za obrazy, mám vzít do ruky štetec atd. ? To snad ne ? Tu povídku jsem si precetl taky ješte jednou a je dost hrozná. Ale to je vec názoru a nikomu neberu ten opacný. Myslím si ale, že v každé literární souteži má vítezit umelecká úroven, byt jde jen o amatéry. Peníze se snad u nás literaturou vydelat nedají, pokud nejsem Viewegh nebo Pawlovská

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."

 

Kalendář

<< Únor 2025 >> 
 Po  Út  St  Čt  Pá  So  Ne 
      1 2
 3 4 5 6 7 8 9
10
1723
242526  

Přihlášení

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
FOLKtime.cz
Copyright © 2025 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.
 

Poslechněte si...

  • Country Rádio
  • Rádio Folk
  • Rádio Proglas
  • Rádio Samson
  • Rádio ČRo Olomouc